„Zlato?" oslovil Remus něžně svého partnera, když společně večeřeli, a jeho hloubavý tón donutil Siriuse zamručet v odpověď i přes plnost úst. „Co kdybychom si pořídili domácího mazlíčka?"

„Domácího mazlíčka?" zahuhlal druhý kouzelník a snesl ruku s vidličkou na stůl, přičemž polykal své stávající sousto. „Na co? Vždyť máš mě. To ti nestačím?" zajímal se ihned poté s poťouchlým úsměvem.

Vlkodlak jemně pokrčil rameny. „Chtěl bych nějaké... opravdové zvíře."

„A jaké konkrétně?" povytáhl Tichošlápek obočí. „Předem říkám, že dalšího psa tu nestrpím. Tohle je moje území. Včetně tebe," ušklíbl se.

„Tak co kočka?" navrhl Remus. „Pochytala by krysy ve sklepení..."

„Děkuji, nechci. Zvon mi stačil."

„Nějaký hlodavec? Křeček? Morče?" nevzdával to Náměsíčník.

„Po zkušenostech s Peterem už nic s hlodákama nechci vidět," zamračil se druhý muž.

„Ani králíka?" zaprosil ten první.

„Ne," pokroutil Sirius hlavou, než si povzdechl. „Vážně ti nestačí naše stará sova?"

Remus svěsil koutky. „Když já bych rád něco dalšího. Sova... to není ono," odmlčel se, než přišel s dalším nápadem. „Co aspoň nějaký rybičky? Nebo želva..."

Zvěromág však i tentokrát zakroutil hlavou. „Jak jsem řekl. Budu ti muset stačit já. A jestli ti nepřijdu jako dostatečné zvíře," zakřenil se, „můžu na tom ještě zapracovat. Co říkáš?"

Zítra nás čeká poslední část. :(