„Přemýšlel jsi někdy nad tím, jaká je to vlastně náhoda, že jsme se dali dohromady?" proťal ticho v ložnici Siriusův zahloubaný hlas. Paží objímal svého přítele, který se s hlavou položenou na jeho hrudníku choulil vedle něj.

Vlkodlak se tiše zasmál. „Pro mě to byl vždycky spíš zázrak než náhoda. Ale v Bradavicích jsem o tom přemýšlel... hodně často," přiznal se s menším zaváháním.

Tichošlápek jej pevněji sevřel ve svém objetí. „Rozhodilo mě to. Ten náš polibek... nikdy předtím jsem ani nepomyslel na to, že bych měl po svém boku někoho jiného než holku."

„A už vůbec tě nenapadlo, že to bude jeden z tvých nejlepších přátel, co?" zvlnily se Remusovy rty do drobného úsměvu.

„Jo," přitakal druhý kouzelník. „Jako mě nenapadlo, že by ten, kterému dám pod parou pusu, mohl být do mě zamilovaný," pousmál se a políbil muže ve své náruči do vlasů.

„Myslel jsem, že tě zasáhlo nějaké kouzlo, když jsi mi později řekl, že toho nelituješ."

„A já se tak cítil, když jsem tě zval na ten máslový ležák," odlehčeně se zasmál zvěromág.

„Netušil jsem, že je to rande, dokud jsi mi tam nedal další pusu."

„Myslíš takovouhle?" vtiskl mu Sirius něžný, láskyplný polibek.

„Přesně takovou."