Sirius si povzdechl a naposledy na schodech před hlavním chodem do svého domu popotáhl z cigarety, než ji hodil na zem a špičkou své boty uhasil. Hůlkou pak nechal oharek zmizet, aby Náměsíčník nepojal podezření a s odkašláním se vrátil dovnitř za svým přítelem.

Věděl, jak Remus nesnáší, když kouří. Nesnášel to už na škole. Ale někdy zkrátka nastala chvíle, kdy zvěromág nemohl jinak. Nikotinová tyčinka příjemně zklidňovala jeho mysl, a pokud se v ní proháněly nepěkné trýznivé myšlenky, nemohl Tichošlápek jinak.

Doma nejdříve zamířil do koupelny, aby na sebe nastříkal trochu parfému, který měl za úkol překrýt cigaretový zápach. Přesto však v koutku mysli věděl, že si Remus všimne. Jistěže ano. Znali se tak dlouho a on jej měl kompletně přečteného. Rozpoznal jeho vůni a neomylně v ní dokázal najít i závan tabáku.

„Vím, že jsi byl kouřit," pronesl vlkodlak, sotva uslyšel, že Sirius vkročil do místnosti. Ani se nemusel otáčet.

„Jak?" vydechl poraženecky druhý z mužů.

„Už tě nějakou dobu znám, víš, zlato?" Náměsíčník se jemně pousmál a natáhl k příchozímu ruku, jak jej pobízel, aby se rozešel za ním. Když tak druhý muž učinil, stáhl si ho do křesla k sobě.

„Miluju tě, Reme."

„Já tebe, Siriusi."