Oba muži zrovna snídali míchaná vajíčka, která připravil Sirius, aby si jeho přítel mohl déle pospat, když v tom uslyšeli soví zobák, jímž doručovatelka balíčku hlasitě zaklepala na okenní tabuli.

Tichošlápek se vzdorovitě podíval na svého společníka a pevněji sevřel vidličku v ruce. „Nikam nejdu," pronesl odhodlaně a jeho tón jasně vypovídal o tom, co se stane každému, kdo jej vyruší u snídaně.

„Siriusi..." začal prosebně vlkodlak a za jeho pohled by se nemuselo stydět žádné štěně.

„Řekl jsem ne," pokroutil druhý muž hlavou, až mu vlnité vlasy poskočily a ukousl si z chleba. „Až dojím, tak možná."

Náměsíčník se už už nadechoval, aby mu odpověděl, když v tom se dobyvačné ťukání zobáku ozvalo nanovo.

„Však ona počká," zahuhlal zvěromág s plnou pusou, čímž zastavil Remuse, který měl v plánu postavit se ze židle.

„Co když je v tom bomba?"

„To by ji museli poslat Fred s Georgem. A co vím, ti mají sovy vychovaný," ušklíbl se Sirius a ubrouskem si otřel koutek úst, načež jeho úsměv otráveně zvadl kvůli neustávajícímu bouchání na okno, jak se sova snažila dostat dovnitř. „Ten pták se snad zbláznil!"

„Kdybys ho šel pustit..." namítl vlkodlak chytře.

„Ani mě nehne! Ještě by mi sežral snídani!"