„Pořád na tebe kouká," zavrčel Sirius nerudně a pevněji sevřel příbor ve svých rukách, když si opět všiml vtíravého pohledu chlápka, který by se svým vzhledem hodil na titulní stránky módních časopisů. Vypadal jako dobře založený bankéř.

„Tak nekoukej ty na něj a neuvidíš, jak se sem dívá," protočil vlkodlak očima a do úst si vložil další sousto šťavnatého lososa ze svého talíře. Oběd v restauraci se mu zdál jako dobrý nápad, dokud jeho přítele nezaujal muž sedící o několik stolů dále, který se na něj údajně neustále díval. „Kazíš atmosféru."

„On ji kazí mně! Ať se laskavě otočí. Jsi tu se mnou a já tě nedám." Přimhouřil oči a svým pohledem probodl daného muže skrz na skrz.

„Vždyť se jenom dívá, to není trestný. Mnohem horší bylo, když ti asi před dvěma měsíci donesla servírka účet i se svým číslem a tys jí nic neřekl," zakabonil se Remus.

„Spálil jsem ho, sotva jsme nebyli mezi mudly!"

„Neměl sis ho vůbec brát," vyčetl mu vlkodlak.

„A co jsem tak asi měl dělat? Nechat jsem ho tam nemohl, když mi ho málem nacpala až do kapsy!" ohradil se Tichošlápek popuzeně.

„Hned vedle dveří byl koš."

„Víc mě těšilo zničit ho úplně."