24) Vánoce

Byl malý, nejmenší dárek který dostal a byl zabalený do fialového sametu, převázaný levným hnědým provázkem a byla to opravdu docela velmi zvláštní kombinace.

 Ani Catherine, ani nikdo ze služebnictva nevěděli od koho ten dárek je a podle hospodyně přišel den předtím a bezejmenná tvář která se tam dlouho nezdržela ho vklouzla dát do ruky vrátného.

 Catherine s nejistým podezřením sledovala když zatáhl za provázek a rozevřel samet, uvnitř byl měkký bavlněný kapesník a v rohu bylo úhledně přišito malé krvácející srdíčko s šípem, poznal kterým srdcem šíp prochází. 

Srdce představovalo lásku, ale krvácející srdce představovalo úzkost, úzkost plnou lásky a on okamžitě věděl od koho ten dar je.

 Charles zakryl symbol palcem když Catherine vstala, aby se podívala na ten zvláštní dárek. Zamračila se na to, než zamumlala.

 ,,Edwarde, pomohl bys mi odložit dárky," a Edward poslušně stál a v kostnatých rukách držel svůj nový meč.

 Jakmile vyšli z místnosti, Charles otevřel kapesník a našel pomačkaný kus pergamenu se slovy „amor et melle et felle est fecundissmismus".

,,Fekundismus je láska sladká i divoká."

25) Ročník

Byl to jeden rok na den co stál v davu a díval se jak umírá.

 Pamatoval si ten den tak velmi jasně a celý den se mu vryl do mysli, každý detail se mu dokonale protáhl do paměti a stále mu to připadalo jako včera.

 Nepřipadalo mu skutečné sledovat Annu jak tam stojí, protože věděla že je to několik jejích posledních okamžiků, neplakala, ale místo toho se držela vzpřímeně a mluvila s divokou silou požadující respekt pohrdavého davu a tiše naznačující svou nevinu. 

Charles ji chtěl aby se na něj podívala, ale během celé řeči se na něj nepodívala ani jednou.

Klečela a čekala na mávnutí mečem, který ukončí její život a ke svému konci se podívala se na něj.

 Smutné, silné a naprosto milující její oči řekly vše a on se do ní znovu zamiloval. 

Tak zahleděn do pohledu si stěží všiml, že k ní celý dav klečí a po jejím obleku poklekl i on a pak se nemohl zastavit a věnoval jí úšklebek podobný tomu který jí věnoval před tak dlouhou dobou a její oči se na něj poprvé usmály.

 Zavřená ve Francii a její rysy zdobil úsměv, úsměv plný lásky, byl to poslední čin který kdy spáchala.

 ,,Surreal," bylo jediné slovo, které popisovalo ten den a dny které následovaly a se nikdy nezdálo že by byl schopen potopit se v tom že byla pryč, že už ji nikdy neuslyší smát se, dotknout se jí nebo ji políbit.

 Charles od toho dne byl ve stavu otupělosti vždy čekající na okamžik kdy se probudí a ona bude stále naživu a bude stále královnou, ale nikdy to nepřišlo.

 Takže žije s prázdnotou s „úsměvem, který se nedotkne vašich očí", což bylo to co kdysi po letech poznamenal i Henry.

26) Kůra

Anna se hlasitě zasmála, držela sklíčka jako by se rozdělovaly a po rudých tvářích se jí koulely slzy štěstí.

 Charles se smál spolu s ní, až ho bolelo břicho z toho obrovského smíchu kterého se té noci účastnil a ten komentář sám o sobě nebyl tak vtipný, ale byla to jedna z těch nocí kdy se poté co se smál tolik a tak dlouho, všechno stalo hysterické.

Samozřejmě několik šálků vína, které oba vypili pomohlo s veselím.

 Seděli u ohně v jejím pokoji na zámku Hever bylo pozdě v noci a kromě služebnictva byli sami. Anna s kloněnou hlavou jako by se chtěla zbavit humoru, ale neuspěla, protože na její tváři stále zůstával široký úsměv.

,,Co?," zeptal se Charles tiše a setřel jí slzy a úsměv na jeho rtech jí rozpustil srdce.

,,Jak to...no?," řekl a Anna na sebe podrážděně zahučela a rozhodla se chytit býka za rohy, koneckonců nebyla jednou z těch hloupých klokotajících dojnic.

 ,,miluješ mě?" řekla to potom s přesvědčením v hlase, jako by dávala spíše odpověď než otázku.

 Po tváři se mu rozlil široký úšklebek a chtěla ho praštit do hlavy, ale Charles jí v tom zabránil lehkým polibkem a Anna se na něj otráveně podívala, ale on pokračoval v jemných polibcích které oslabovaly kolena a jeho čelisti byly až po krku.

,,Miluješ mě?," byla jeho odpověď a ona ho pak praštila, takže se srdečně zasmál a pak jí Charles chytil za obě zápěstí, když se k němu vrhla a přitáhl si jí k sobě.

,,Zatraceně jsem se tě ptala jako první," povzdychla si Anna a Charles ji znovu políbil, ale tentokrát jí zašeptal do rtů.

,,Ano," a ona se na něj jen usmála.

,,Taky tě miluju," zamumlala mezi jejich společnými rty a tak mu potvrdila svojí lásku.

-------------------------------------------------

Tak a to by bylo všechno, děkuji vám všem kdo jste si to přečetli až do konce a pokud jste správně poznaly že tato slova jsou seřazena podle abecedy i když v originálu v angličtině, tak i za to vám patří velká gratulace.

Protože ano inspirovala jsem se jedním nápadem, takže ten nápad vlastně tak není ani úplně můj.

 ,,I když vlastně je i můj a to v jistém slova smyslu."

Odkud jsem jinak čerpala to samozřejmě neprozradím, ale svým důvtipem a smyslností jsem tomu myslím dodala i správný směr a určité grady jako by to s garancí a s lehkostí mohlo mít.

Takže děkuju vám všem a pokud se vám to líbilo, tak jste mi tím udělaly obrovskou radost.

Vaše kresji0007❤