16.) Vášeň

Srdce jí bušilo v rytmu rychlých a mělkých dechů, touha hladově tančila celým tělem a její kůže byla spálená žárem podél cesty, kterou Charles políbil. 

 V břiše jí vzplanuly jiskry další vášně.

 Koneckonců nebyla hloupá, ale byly chvíle kdy si ze srdce přála podlehnout touze a zdrcujícímu pokušení.

17.) Královna

Anne Boleynová procházela svěžími chodbami paláce Whitehall, s upjatým úsměvem a silným kontrolovaným krokem, mnoho kolemjdoucích šlechticů se uklonilo a zahrnulo jí úsměvem když procházela kolem.

 Byly doby kdy milovala pozornost, byla jejich královnou, královnou Anglie, byl to splněný sen a kdyby jí jako dítěti řekli že to byl její osud byla by velice překvapená.

Síla byla velká, pozice nadřazená, ale pár let do ní a nebezpečí byla více než zjevná.

 V hlavě jí zní varovná slova krále Františka. Pohledy bývalých spojenců se změnily v pohledy dvou mocných nepřátel. 

Byla na jednosměrné cestě ke katastrofě, cítila to ve vzduchu, osud a osudový nemocný a posměšný smích zkázy, všechny oči byly upřeny na ni.

 Všichni se ptaly co se s ní stane a přesto se dívají stejně, způsob jakým člověk zcela zděšeně sleduje nehodu při turnaji a přesto je nucen dívat se na to fascinovaně a s hrůzou a nemůže nic dělat.

 A ano, je dobré být královnou.

18.) Déšť

Jejich první polibek byl v dešti, v jednom z králových lučních lesů. Bylo to během hádky, za jeho života si Charles nemohl vzpomenout, o čem ta hádka byla, ale oba byly svéhlaví a taky příliš hrdí na to aby vůbec přiznali svou chybu a bojovali spolu ve většině věcí.

 I když se ten boj pravděpodobně týkal jejího lstivého a manipulativního otce, pamatuje si že se o něčem hodně hádali, i když Charles nedokázal říct jestli se ten konkrétní argument týkal Thomase Boleyna.

 Jediné co si opravdu pamatoval, byl polibek a pocit Anniných měkkých rtů, které se dotýkaly jeho.

19.) Jizvy

Na levé lopatce měl jizvu jen kousek na straně, byla malá asi dva palce dlouhá, Charles jí řekl že ji získal v zápase, spadl z koně a mezitím se dostal kousek dřeva.

"Nebezpečný sport," řekla s přikrčením a jemně políbila tu skvrnu.

 Později objevil velmi malou jizvu na jejím zápěstí, Anna mu vysvětlila že jí její způsobil její bratr George když byli dětmi. 

Její jizva byla malá a nedůležitá a jeho malá v porovnání s tím co mohla být ,slyšela o opravdu strašlivých jizvách z turnaje.

 Anna a Charles je stále nosili, kamkoli šli.

 Ty jizvy by vydržely dlouho, byly to jizvy na duši.

20.) Hrom

Anne Boleynová milovala bouřky, zvuk hromu burácejícího oblohou a déšť bubnující na střechu byl pro její uši sladkou hudbou a nyní tomu nebylo jinak.

 Ve věži seděla u okna a poslouchala jak venku zuří bouře, její dámy pokojské tvrdě spaly, které nerušilo počasí.

 Ach, jak toužila cítit chladný vzduch na tváři.

 Věže byly chladné, ale byl to zatuchlý chlad který vás pomalu dusí k smrti, tak odlišný od čerstvého čistého vzduchu venku. 

Veškerý její strach a hrůza jí znemožňovaly jasně myslet.

Pocit jako by nemohla dýchat, neustále nechávala své dámy aby jí uvolňovaly korzet, protože jí vždy připadal příliš těsný. Bála se o Alžbětu, co by se stalo s její dcerou kdyby nebyla, aby ji chránila, bála se o Charlese, vyděšená že se král dozví o její lásce k jeho nejlepšímu příteli a bude se chovat škodolibě.

 Ale navzdory tomu všemu její malá duše toužila po smrti, aby ukončila její trápení, toužila po míru a po definitivní správnosti, protože všechno to čekání, přemýšlení a starost bylo peklo.

 Nejvíc však chtěla vidět Charlese naposledy, protože věděla že se král rozhodl se jí zbavit.

 Mohla jen doufat že jeho láska k Elizabeth a Charlesovi vydrží déle než jeho láska k ní.