10) Žárlivě

Sežralo ho zaživa, když věděl že Henry Annu posedl, viděl jak ji Henry líbá, protože věděl co se nevyhnutelně děje v jejích komnatách.

 Někdy to vypadalo, jako by si přitakával náklonnost mezi sebou a králem, aby získala reakci, protože její glazura putovala k němu, aby zjistil zda se dívá.

 Věděl že nenávidí jeho manželku Catherine, což mu dodávalo druh samolibosti, ale bez ohledu na to jak tvrdá a chladná k němu předstírala, byly chvíle kdy mohl vidět skrz její fasádu a vidět bolest v jejích očích.

 Zlomila by mu srdce.

Nenáviděl za to že ho přiměla k Henrymu zanevřít, ale přesto ji potřeboval, celou svou bytostí po ní toužil a miloval ji.

11.) Král

Anne Boleynová se o krále starala, opravdu mu chtěla dát dědice po kterém tolik toužil, možná ho dokonce milovala, ale nemilovala ho tak jako milovala Charlese. 

Když začala byla zuřivá a zlomená, pohlcená potřebou zjistit koho považuje za lepšího než ona, kdo ji má nahradit v posteli. 

Uvědomila si že začíná být trochu posedlá, ale nedokázala pochopit proč potřebuje milenku, dala mu vše co mohla, trpěla bolestí a úzkostí z potratů, nabízela se mu všemi možnými způsoby.

 Anne dala Henrymu všechno kromě jediné věci kterou mu už nemohla dát, svého srdce, protože to už patřilo jeho nejlepšímu příteli.

12.) Láska

Anne Boleynová milovala Henryho, starala se o něj, měla ho ráda a toužila po něm, kdyby se mu něco stalo byla by zdrcená.

 Anne Boleynová milovala Charlese natolik že se k němu stala součástí toho kým byla, byl vzduchem který dýchala a důvodem proč ho dýchá, kdyby se mu něco stalo, zemřela by. 

Byla to lekce, kterou se Anně tvrdě naučila.

Není hezká, drahé dárky a dobře řečené básně, ale láska je patřit někomu úplně a vlastnit je rovným dílem.

13.) Matka

Někdy přemýšlela jestli není sobecká, protože její vášeň a konfrontace s povahou ji i Elizabeth vystavily nebezpečí.

 Napadlo ji, že kdyby jen obrátila druhou tvář k Henrym jejích nepřátel dostat z ní vzestupy a reakce a kdyby jen zavřela oči před Henryho záležitostmi, bylo by to pro Elizabeth bezpečnější.

 Ale šlo to proti každé kosti v jejím těle.

Všechno vzala vleže, nenáviděla se za to že kvůli Elizabeth nemohla ustoupit, nebo dokonce kvůli sobě.

14.) Noc

Bylo to v noci, když se Charles procházel po chodbách hamptonského soudu po tanci grácií, když ji Charles uviděl.

 Krásná žena kterou viděl ve Francii a se kterou tančil.

Měla hlavu skloněnou když si hrála s kouskem pokrývky hlavy, takže ho neviděla a narazila přímo do jeho ramene.

 Vytřeštila oči a rychle zamumlala upřímnou omluvu, ani se pořádně nepodívala. "Lady Perseverance," řekl s úsměvem a ona se mírně zamračila a vzhlédla k němu, na tváři jí krátce přešel výraz šoku.

"Vaše milosti," se tak lehce uklonila, on si na oplátku zabarvil hlavu a ona pak pokračovala v chůzi ke komnatám královen.

"Je nějaká šance že kdybych se tě zeptal na jméno, dal bys mi ho?," zeptal se.

Otočila se k němu s lehkým úsměvem a na okamžik opravdu vypadala, jako by nechtěla, ale nakonec řekla ,,Anna Boleynová".

15.) Otevřít

V letech předtím, než se stala královnou pro ni byl otevřenou knihou, jeho tvář byla jasná a snadno čitelná, dokonce i ve vzteku.

 Oni teď když o tom přemýšlela spolu nebyly otevřeně, ale všechno bylo sdělováno jejich činy a úsměvy, v jednu chvíli mohli vést celou konverzaci zavřenýma očima přes královské bankety.

 Ale teď nedokázala doopravdy.

 Cítí a co si myslí, přemýšlela jestli by to mohla Catherine, ale i ta představa ji rozzuřila, Anna Catherine opravdu nenáviděla, ale co nenáviděla víc bylo to že Charles skutečně měl nějaké city ke své hrozné malé ženě.