1)Hněv

Byla známá svým rychlým jazykem a bystrým důvtipem, ale Charles jí dával přednost ve vzteku, když její vypočítavá, silná, kontrolovaná fasáda klesla a ohnivá, vášnivá a žena pod ní byla v plné parádě. 

Annin křik a pláč pak byly nefiltrované a vše co cítila a co si myslela, unikalo ven, aby to mohl zkoumat podle libosti.

 Byl to jediný okamžik skutečná, byl to jediný okamžik kdy věděl kde s ní stojí jako její téměř studená královna.

 Exteriér ho nechal v úžasu. 

Anne na něm vybíjela zuřivost a dala najevo svůj strach a on byl jediným východiskem.

2)Ruměnec

Charles Brandon miloval, aby se ženy červenaly, což bylo výmluvným znamením jejich přitažlivosti k němu. 

S dokonale provedeným úšklebkem dokázal zeslabit i ty nejkonkrétnější ženy v kolenou, od pěkných odstínů růžové až po trapné červené z nichž se radoval že je jejich příčinou.

 Ale nikdo nenosil tvářenku lépe než Anne Boleynová, krásná rudá byla její tváře a na rozdíl od mnoha dívek její oči neklesly ani se netřepotaly v nepohodlí, ale dívaly se přímo do jeho s pobavením a nestydatou touhou.

3)Krutost

Anne Boleynová viděla ve svém životě hodně krutosti, její rodina v tom vynikala. 

Ale největší nespravedlností byla i nadále Boleynové osudová ambice, jejich dusivá potřeba v půdy a postavení, Howardové byli stejně špatní, ne-li o něco horší že měli vše spotřebující touhu po více takže byli připraveni obětovat dceru, neteř nestálému králi v naději na vznešenost.

 Ale Anna je všechny milovala stejně, jak by ne byli to její rodina a ve skutečnosti měla krále ráda, měl intenzitu která ji přitahovala jako můra k plameni, ale na to jak moc jí na Henrym záleželo.

 Vzadu v její mysli vždy zůstávala myšlenka na muže kterého nemohla mít, na muže který už vlastnil její srdce.

 To že jí byl Charles odepřen, bylo i nadále zdrojem krutosti v jejím životě.

4)Sny

Byly to sny které o něm měla a když se probudila zanechaly v ní prázdnotu v duši a bolest v srdci.

 Nemohla jen ležet v jeho náručí a spát, už se ne smát a otevřeně s ním mluvit, Anna byla sledována jak jejími nepřáteli, tak její rodinou každý její pohyb byl posuzován a zkoumán a vše co se nezdálo správná nebo nevídané bylo okamžitě oznámena králi, nebo ještě hůře jeho rádcům kteří by pak její činy a slova překroutili do těch neusvědčujících povah aby ji u krále uvrhli do špatné přízně.

5)Edwarde

Nemohla vystát, aby o Edwardovi viděla nebo slyšela, protože ten chlapec byl soutěžní připomínkou Charlesova spojení s tou fenkou Catherine Willoughby.

 Pýcha s níž Charles na chlapce hleděl byla nůž pro Annino srdce, byl to kopanec do žaludku a důkaz že to bylo správné manželství a že z toho alespoň v Charlesových očích vzešlo něco dobrého. 

To ona byla malý sebe spravedlivý katolík  který vždycky šeptal Charlesovi do ucha nenávistnou věc o Anně.

 A Anne se nejvíc bála že jednoho dne Charles jednoduše podlehne Catherininým úmyslům.

Chvíle kdy se podíval na Anne a naplnila by ji hrůza, protože v jeho očích byl jen ten trochu nenávistnější záblesk.

6)Francie

Setkali se ve Francii při prvním pokusu o mírovou smlouvu, v paláci iluzí. Anna se svou sestrou Mary sledovala zápas mezi králem Francisem a králem Jindřichem.

 Ani Jindřich pro ni okamžitě nevynikli, místo toho se pobavila ve způsobu jakým se Marie chtivě zaskvěla anglickému králi.

 Z jejích rtů se vydral špatně načasovaný smích když Mary srazila dvojice agresivních králů, což způsobilo rozlití jejího vína na oba z nich, ale byla opilá že se o takovou věc skutečně starala a Anne se jen zasmála.

  Ale když zpět k boji uviděla muže jak na ni zírá byl zjevně součástí anglické party, když stál se dvěma dalšími šlechtici a povzbuzovali Henryho hlasitým křikem a tleskáním.

 Dal jí znamení a ona ušklíbla se a Anne proti své vůli cítila, jak se její tvář zahřála, což jen přerušilo aby se ještě víc začervenala, ale místo toho aby mu poskytla uspokojení z toho že je stydlivá na něj.

 Už ho neuvidí až do tance milostí.

7)Hazardovat

Nyní byla v nebezpečném hazardu, na jehož vlásku visel její život. Její slova a činy určovaly výsledek, ale nakonec to všechno leží na králi který je notoricky známý tím že je nedůsledný a zlomyslný a to až do té míry že je zlomyslný.

 Charles zůstal jen přihlížet, mohl udělat jen málo, ještě méně co mohl říct aby obrátil šance v její prospěch.

Nedělala žádnou laskavost, její vášnivá divoká povaha pracovala proti ní, byla ve všech ohledech rovná Henrymu a to bylo něco co Henryho čím dál tím víc rozčilovalo. 

I on ji viděl na veřejnosti bez poháru nějakého vína, snažil se ji přimět aby ho poslouchala, aby se zastavila a přemýšlela, ale zdálo se že ji to jen rozzlobilo.

8)Drsný

Slyšela drby u soudu, každým dnem měla více nepřátel a podle pověstí byl mezi nimi i Charles Brandonem. 

Šeptali že ji nazval, děvka.

 Anna ho tehdy nenáviděla, protože po pravděpodobně pravdivá, věděla že sympatizuje s Kateřinou Aragonskou, ale nazývat ji děvkou bylo drsné.

 Nenáviděla každé vlákno jeho bytosti a stejně to všechno milované bylo stejně špatný, oba měli nějakou chorobnou potřebu okusit zakázané, mít to co není jejich, vlastnit to, co jim není dovoleno. 

,,Proč on?" zeptala se, když král Charlesovi důvěřoval.

,,Nenávidí mě" udělalo se jí špatně, když říkala ta slova, jak věděla že jsou pravdivá, ,,No, on mě miluje," chtěla se té absurditě zasmát.

9)Idiot

,,Idiote", nazvala ho se smíchem, byl to bezstarostný smích, lehký štěstím. 

Teď ji to pronásledovalo, připomínka toho kdy si myslela že ji král unaví bez ohledu na to co udělá.

Myslela že nakonec bude s Charlesem poté, co ji král odhodil stranou.

 Teď věděla že je blázen, protože byla natolik naivní že si myslela že to bude tak snadné a jednoduché nechat Charlese aby ji vzal, že ji její rodina nechala odejít od takových příležitostí a ona byla skutečný idiot.