Hodiny ubíhaly a chlapec spal stále déle. Před rodiči dívky stál nejtěžší úkol, který zatím zažili. Museli ji říct, co se děje a že ho nejspíše ztratí.

Po sněhu vždy přijde ta nejzelenější tráva, avšak v tomto případě to spíše vypadalo na zahalení se do tmavých barev.

Venku to nevypadalo o nic lépe. Jako by příroda tušila, co se uvnitř domu děje. Celý den nebylo vidět na krok, nepříznivé počasí drželo všechny obyvatele u rodinných krbů.

Mohutná postava otce chlapce vzbuzovala strach, avšak jediné o co se staral byl jeho syn. Modlil se za něj a přál si více času.