22:40

Vlastně to nebylo tak zlé, dokud zraněného uprchlíka neodnesl z opuštěného skladiště, kam je předtím oba ukryl.

Vystopovat jej, zahnat jako bezmocné zvíře do kouta, střelit mu kulku mezi oči – na to měl celý den, doslova. Nebylo kam spěchat. Ale jakmile jej sebral a utekl s ním pryč, už nebylo, jak by své chování mohl omluvit. Sebelepší znalost zákona ani žádná klička v něm nedokázaly Namjoona uchránit před konečným verdiktem, jímž nebylo nic menšího, než vlastizrada.

Jenže bylo pozdě plakat nad tím, pro co se rozhodl. Vybral si, na jakou stranu se přikloní, a teď nezbývá nic jiného, než přijmout následky své volby, ať už budou jakékoliv.

Zatímco ho plně zaměstnávaly pochmurné myšlenky, Jungkook v jeho náručí spal neklidným spánkem. Vrtěl se, sténal, nesrozumitelně mumlal a namáhavě oddechoval.

Šest hodin, opakoval si Namjoon pořád dokola, až se z toho stalo zaklínadlo, které ho pohánělo vpřed.

Šest hodin, pobízel se k rychlejší chůzi.

Šest hodin. Potom může zcela legálně přivolat chlapci odbornou pomoc, kterou tak zoufale potřebuje.

Šest hodin a Namjoon selže.

Až příliš zoufale se snažil nemyslet na možnost, že Jungkookovi dalších šest hodin nezbývá.

Jako by chlapec vycítil, že jej Namjoon v myšlenkách prosil, aby vydržel. S námahou otevřel jedno oko a zmateně pozoroval noční ulice. Ze rtů mu uniklo tiché zasténání, když Namjoon škobrtl na rozbité dlažbě.

„Namjoone," vydoloval ze zamlžených vzpomínek agentovo jméno. Houpání, jež přirozeně doprovázelo chůzi, ustalo, a Jungkook vzápětí klesl až ke studené zemi, kam jej opatrně položil.

„Jak ti je?" ptal se polohlasem. Než však Kook stihl odpovědět, narušil noční klid zděšený křik.

Namjoon sebou trhl, když zapracovaly jeho reflexy. Hluk zazněl blíž, než by se mu bývalo zamlouvalo, ale jak si záhy uvědomil, nenacházeli se v bezprostředním ohrožení.

Jungkook ten zvuk slyšel taky, ale zatímco Namjoon se po počátečním úleku rychle upokojil, chlapec se snažil vytáhnout se do sedu.

„Pst, to nic," tišil ho šeptem, uchopil jej za ramena a jemně ho tlačil k zemi. „Odpočívej."

Vzduch prořízl další výkřik. Jungkook sebou škubl a marně se pokoušel vymanit se ze sevření. Oči měl široce otevřené.

„Hoseok," dostal ze sebe naléhavě.

„Najdeme Hoseoka," sliboval Namjoon, ale Jungkook už vrtěl hlavou.

„Křik. Hoseok," zoufale se snažil vysvětlit.

Teď si uvědomil, co se děje. Útroby mu sevřel nepříjemný pocit, když si vzpomněl, co mu V předtím naznačoval přes vysílačku.

Neváhal a otočil se na podpatku. „Nikam nechoď!" stihl ještě přikázat Jungkook, než rozběhl se do tmy vstříc vyděšenému hlasu.