Všechno je zmařený! Přesně s touto myšlenkou jsem se probudil a od té doby ji nedokážu dostat z hlavy. Jsem k ničemu. Pět dní. Už jen pět dní. A já jsem s ním pohádaný. Nenapraví se to. Proč by mělo? Však se na mě ani nepodívá. A když náhodou ano, tak pouze s opovržením. Jako tomu bylo včera. Jako tomu bude i zítra. Ano, jdu tam, chci ho vidět. I když se kolem něj bude motat opět Mikasa. Ale vlastně proč ne? Je to jeho kamarádka. Možná bude i něco víc. Já nikdy nezaujmu tak důležité místo po jeho boku. To by mi nedovolil. Jsem kluk a on určitě prahne po holce. Po hezké půvabné holce. Měl bych mu to i přes svou žárlivost dopřát. S tímhle jsem byl koneckonců smířený už od začátku. A tenhle slib... Že se mu vyznám do Vánoc... Byla velká chyba, které jsem se mohl dopustit.
     Vlastně ne! Je tu ještě větší chyba, kterou jsem udělal. Zamiloval jsem se. To se nikdy nemělo stát. Nikdy. Na to je ale už pozdě. Stalo se. To nikdo nezmění.