Ze spánku mě budí krásná vůně jídla a čaje. Pomalu otevřu oči a zadívám se do bílého stropu. Pár minut takhle určitě jsem. Nakonec se stejně rozhodnu přetočit se na bok a zadívat se do skříně, která stojí pár kroků od postele. Nikdy se takhle pomalu neprobouzím. Ale teď je to z nějakého důvodu jiné. Kdo by mohl v mém domě být? Kdo dělá snídani? Vždyť tu žiju sám. Snad nemám halucinace nebo tak něco. To by mi tak scházelo.
   Přinutím své tělo k pohybu a sednu si. Nohy se vykopou z pod deky a přepadnou přes roh postele až na zem. Podlaha není studená. Nikdy nebyla. Ale taky nikdy nebyla teplá a teď je. Co se to tu děje? Promnu si oči dlaněmi. Když jsem připravený k pohybu vstanu. Opatrně se přesunu ke skříni ze které vezmu nějaké oblečení. Obleču se a pomalým krokem se přemístím do kuchyně. Překvapilo mě, když jsem uviděl u linky stát Erena jak připravuje snídani pro dva. Moje srdce začalo bít silněji než doteď...

   Prudce se vymrštím do sedu. Když si uvědomím, že to nebyla skutečnost ale pouhý sen zklidním se. Moje pravá ruka chytne moje čelo se snahou utišit alespoň trochu nepříjemný tlak. Tohle je horší jak noční můra. Nevím proč, ale není to příjemné.
   „Klid Levi. Byl to jenom sen," musím se uklidnit nahlas. Můj mozek to nechce pochopit.
   Podívám se na hodinky a zjistím, že jsou tři ráno. To není zrovna nejlepší čas na budíček. Měl bych se znovu pokusit o spínek, ale moc dobře vím, že to je marné. A mám celkem chuť na čaj.
   Zvednu se z postele a přejdu do kuchyně, kde postavím konev s vodou na čaj. Potřebuju se nutně vzpamatovat.