Probudí mě paprsky slunce. To je divný. Když jdu do práce je stále tma.
   Chvíli tam jen ležím a přemýšlím, co se stalo. Až po nějakých pěti minutách se zhrozím a podívám se na hodinky.
   Kruci.
   Zaspal jsem. Ale jak je to možný?
   Podívám se na mobil, který mě měl vzbudit.
   Už si vzpomínám. Včera jsem ho vypnul. A večer jsem si ho samozřejmě už nezapnul.
   Hned ho zapnu a podívám se na zmeškané hovory.
   Všechny jen z práce. Z rána. Ale žádný nepatří Erenovi nebo Hanji. Nebo někomu jinému.
   Hodně moc rád slyším, že to včerejší opatření bylo zbytečný. Příště jim radši napíšu, že nebudu u telefonu tak ať nevolají.
   Ale teď už opravdu musím do práce. Hned teď. Nebo budu mít ještě větší problém než teď mám.
   Dneska si mobil radši vypínat nebudu.