Dnes je v práci málo práce, takže spíš odpočívám. Teda dokud mi nezavolá Hanji, kterou jsem dlouho neslyšel ani neviděl. A ani v nejbližší době nechci.
   „Levi! Nechceš jít zítra ven? Podívat se na dárky?" zajásá a tím mi způsobí, že jsem málem přišel o sluch.
   „Ne."
   „Prosím."
   „Seš otravná. Nech toho, prostě nikam nejdu. Slepice jedna blbá."
   „To bylo dost hnusný," urazí se a já doufám, že zavěsí „ale jsem ochotna ti odpustit když dorazíš," zajásá. Bohužel mě nikdo tam nahoře nevyslyšel, takže nic jako Bůh neexistuje.
   „Nemusíš mi odpouštět. Nestojím o to. A už mě nech. Pracuju."
   „Bude tam i Eren," zaskočí mě to. To mě prokoukla už i ona?
   Nesmím na sobě dát znát, že se něco děje a tak odpovím „a co s tím?"
   „Erwin taky. Armin, já. Historia."
   Aha. Takže jenom hádá. Ale... Proč ji napadl jako první Eren? To se mi vůbec nelíbí. Ale kdyby Hanji měla podezření, tak se mě zeptá. A nebo mi to alespoň nějak naznačí.
   Že by ji o to Eren požádal? Že by jí řekl ať se o něm zmíní?
   Ale tak dobře. Beru. Jdu tam jen kvůli Erenovi. Nic víc nic míň.
   „Ještě si to rozmyslím."
   „Dobře, ale mně nevolej. Musím jít na noční. Zavolej buďto Erenovi nebo Erwinovi."
   „Fajn," zavrčím a rychle ukončím hovor, než stihne něco říct.
   Takže volám Erenovi. Jasná volba. Ale až večer. Teď na to opravdu nemám náladu.