Sraz s Erenem a ostatními mám až za hodinu. Ale za půl hodiny mám sraz s Erenem. Jedu pro něj, aby nemusel pěšky. Můžete mi někdo vysvětlit proč jsem z toho tak nesvůj? Vždyť ho mám jenom vyzvednout. A potom dvacet minut pojedeme. Tohle se stalo už mnohokrát. Nikdy jsem z toho nebyl tak nervózní. Tak proč teď? Co se změnilo?
   Teď nemám čas o tom přemýšlet. Za tu malou chvíli musím stihnout hodně věcí.

🎄🎄🎄

   „Ahoj Levi. Jaká byla cesta?" pozdraví mě Eren.
   „Ušlo to."
   „Fajn, to rád slyším," opravdu tuto odpověď bere jako, že cesta byla v pořádku? Běžně je v pořádku, to ano. Ale teď byla opravdu nanic. Myšlenky mi neustále lítaly kolem Erena.
   „Takže teď do obchodního centra?" zeptám se se snahou zapojit se do konverzace. Nikdy jsem to ještě neudělal. Nikdy jsem se takhle na blbou otázku neptal. Erene máš na mě špatný vliv.
   Překvapilo ho, to. To, co překvapilo mne samotného. Chvíli na mě koukal. Poté hlavu vytočil mírně na levou stranu a nahoru. Pozoroval zhaslou lampu a zamyslel se. Po chvilce mlčení řekl „nechceš radši jet někam jinam? Jen my dva?" s touto informací jeho oči sklouzly na mě. Překvapilo mě to. Nejradši bych řekl ano, ale nešlo to. Hanji by měla podezření. Eren ho může mít, stejně se to za chvíli dozví. Ale Hanji a ostatní... To bych nezvládl.
   „Někdy jindy Erene. Dnes máme jít s ostatními do toho zatuchlého obchodního centra," konec jsem vyprskal ne zrovna příjemným tónem.
   „Fajn. Ale zítra jdeš povinně," informuje mě a nasedne do auta. Taky nasednu.
   „Zítra to určitě nevyjde, páč mám práci až do osmi. Budu rád, když se dostanu v devět domů," oznámím mu a on si odfrkne.
   „Tak pozítří."
   Nastartuju a vyrazím k Hanji a ostatním. Cestou začnu výslech „proč ti na tom tolik záleží?"
   Jemně sebou cukne „potřebuji si něco ověřit. A to jinak nejde. Potřebuju být s tebou, abych se dopracoval k výsledku."
   Vůbec mu nerozumím. „Co to zase blábolíš?" vyjedu po něm.
   „To nepotřebuješ vědět. Jen mě to zajímá. Poslední dobou mi tahle myšlenka nedá spát. Potřebuju to nějak zjistit. Víc neřeš."
   Už se ho nezeptám. Nepotřebuju se dál ptát. Stejně mi to neřekne. Ale pozítří to z něj dostanu, to slibuju.

🎄🎄🎄

   „Ahoj Levi! To je doba, co jsem tě viděla," zajásá Hanji.
   „Hanji nekřič," zavrčím, ale vím, že stejně si z toho nic nevezme.
   „Měl bys přestat být doma pořád zalezlý. Proč taky nechodíš ven?"
   „Chodím do práce."
   „Nejsi venku. Pořád se pohybuješ doma, v práci a v autě. Sem tam jedeš něco koupit."
   Do rozhovoru se odváží vložit Eren doteď stojící za mnou „Hanji, Levi chodí teď hodně často ven. Se mnou."
   Hanji se rozzáří úsměv na tváři. Nadechuje se, aby mohla něco říct k této novince, ale já jí to překazím „jestli si myslíš, že ti řekneme důvod proč vytahuju paty z domu, tak jsi na omylu," odseknu „a jen tak pro tvojí informaci nechodíme spolu nebo tak něco," dodám. Už je to marný. Něco tuší, to bohatě stačí. Otočím se na Erena, který se dívá do země. Řekl jsem snad něco špatného?

🎄🎄🎄

   Celý den na mě Eren nepromluví, nedívá se na mě ani neodpovídá, když na něj mluvím. Když už se na mě dívá, tak z povzdálí. Nejspíš si myslí, že ho nevidím. Ale já ho vidím. Dnes ho nejsem schopen pustit z očí. Nejsem schopen dostat ho z hlavy. Dnes opravdu ne.