Dnes mám práci do osmi. Než dorazím domů bude devět. A než půjdu spát tak je deset. do toho všeho musím zavolat Erenovi a odsouhlasit mu zítřek. A domluvit se v kolik pro něj mám přijet.
     Tohle se mi vůbec nelíbí. Takový plány. Jak to mám všechno stihnout? A to v práci možná budu ještě déle. Vůbec nevím jak tohle mám stihnout. Ale budu muset. Jinak to nejde.

🎄🎄🎄

     Sednu si s čajem na gauč a vytočím Erenovo číslo. Nemusím dlouho čekat.
     „Ahoj Levi. Tak jak to bude s tím zítřkem?" vysype na mě.
     „Na to se tě jdu zeptat já. V kolik tam mám přijet?"
     „Já nevím. Po obědě třeba? V jednu?"
     „Fajn, kam jdeme?" zeptám se suše. Už to chci ukončit a jít spát.
     „Do kina asi. Na Jumanji třeba. Nebo si vyber něco ty. Mně to je jedno. Hlavně že budu s tebou."
     Kino? Bude mě to tam lákat k různým neslušnostem, ale tak jo... Při nejhorším půjdu pryč. „Fajn. Jdu spát Erene."
     Ukončím hovor jen co stihne říct „ahoj".
     Chci jít spát. Takže jdu spát.