Další den ráno jsem byl schopný sotva vstát. Má mysl neustále putovala ke včerejšku. Nevím jestli mám být na sebe naštvaný, že jsem své choutky málem neudržel, nebo jestli mám být šťastný, že se máme zítra opět sejít. Mám šanci, určitě nějakou tu šanci mám.
     Přinutím se vstát. Sotva jsem v noci něco naspal. Šílím jak holka, vím to, ale nedokážu to zastavit. Je to tak úžasný pocit. A upřímně mi začíná být jedno mé chování. Tady doma, v soukromí, se můžu chovat jak chci.
     Dojdu si do kuchyně udělat ranní čaj a snídani. Doufám, že dnešek si nějak užiju, chtělo by to. Nezkazit si tu dobrou náladu.