Takže? Co mám dělat? Stromek tu už dávno stojí. Ozdoby svítí a nebo se blyští. Večeře je připravená. Co dál? Nevím jak ještě jinak se přimět alespoň dnes zapomenout na mou snahu. Zavolat mu? Tím se to akorát zhorší.
     Ale jdi k čertu Levi, stejně to uděláš.
     To je víc než pravda.
     Skočil jsem pro telefon. Vytočil jeho číslo a vyčkával.
     „Levi? Děje se něco?" zeptá se nejistě.
     „Co? Nic. Jen jsem ti chtěl popřát veselé Vánoce. To nemůžu?" oh... Jsem nervózní. Zakoktávám se. A on to slyší. Slyší mou nevyrovnanost. Kruci!
     „Jo, jasně, že můžeš. Zrovna před chvílí jsem chtěl udělat to samé. Předběhl jsi mě," zasměje se nervózním hlasem do telefonu.
     „Zase trávíš Vánoce sám?" zeptá se po delší odmlce.
     „A jak jinak?"
     „Pravda, jak jinak," šeptne „opravdu se moc omlouvám."
     „Teď se tím nezabývej, je to zbytečné."
     „To bych neřekl. Místo toho, abych to mezi námi napravil, tak jsem to tak akorát víc zhoršil."
     „Času na to máš dost."
     Rozezní se ticho. A po delší pauze jistě odpoví „pravda, ještě je času dost," poté hovor ukončí. Proč tam dal to „ještě"? To myslel do své smrti? A vůbec, proč to takhle stupidně ukončil? Já z toho kluka nemůžu.
     S koutky úst mi pohrál na pár vteřin úsměv.

🎄🎄🎄

     Zvonek. Zvonek? Teď? Dnes?
     Bouchání na dveře. Kdo? Co?
     „Levi! Otevři!" uslyším ten sametový hlas. Já snad blouzním. Tohle všechno se mi určitě jenom zdá. Určitě.
     Pomalu otevřu dveře, kde uvidím stát udýchaného Erena. Zmateně na něj civím.
     „Ahoj, dej mi minutu na vydýchání," vyhrkne a začne opět popadat dech.
     „Proč jsi sem běžel? Proč vůbec sem?" zeptám se nechápavě.
     „Chci to mezi námi změnit Levi. Do Vánoc. Řekl jsem to, ne?" odpoví.
     Teď jakou změnu si představuje. Každý máme trošku jiné požadavky na splnění našeho přání. „Pojď dál," pobídnu ho a dojdu do kuchyně postavit vodu na čaj.
     „Ty sis letos ozdobil byt?" zeptá se nechápavě, když si zouvá boty a sundává bundu.
     Znejistím. Nikdy jsem to nedělal, jsem si toho vědom. „Nudil jsem se," snažím se prohodit jistým hlasem, ale moc se mi to nedaří.
     Přikývne s obličejem ve stylu „je mi to jasné, lžeš" a sedne si na gauč kam nám donesu čaj.
     „HAH! Neodpustitelné!" zakřičí sotva se vrátím pro nějaké občerstvení do kuchyně.
     „Co se děje?" zavolám na něj.
     „Ty nemáš na stromečku světélka! Jsi vůbec člověk?" zasměji se nad tím. Neměl šanci mě slyšet. Vlastně jsem neudělal žádný zvuk, pouze jsem vykouzlil pobavený úsměv.
     „Nechtělo se mi je rozmotávat."
     „Kde je máš? Tomu se říká boj se světélky, který musíš vyhrát za každou cenu!"
     Dojdu k němu, vytáhnu z jedné skříně bednu, kterou mu položím v obýváku na zem. Usadí se na zem k ní a začne rozmotávat. Já se opět vydám do kuchyně. Dítě, co si hraje, nezlobí, a já se tak můžu věnovat tomuto.

🎄🎄🎄

     „Levi? Jaksi jsem se do toho zamotal," přiběhne ke mně Eren. Mluvil pravdu. Je v tom celý zamotaný.
     Přejdu k němu „tohle se ti povedlo jak?" zeptám se ho a začnu ho z toho vymotávat.
     „Rozmotával jsem rozmotával a nakonec jsem zjistil, že to rozmotané jsem házel na sebe, za sebe, vedle sebe a dopadlo to takhle," vysvětlí mi.
     „Ty nejsi v pořádku," pousměji se nad tím."
     „Přesně takhle jsem ta světélka rozmotával. Zamotáš se do nich stejně, jako já," řekne mi.
     Pozastavím se nad jeho slovy. Rozhodnu se poodstoupit jenže mi to nebylo povoleno „varoval jsi mě pozdě," řeknu a opět se k němu přiblížím. Oba dva jsme zamotaní v tom nekonečně dlouhém a zamotaném hadovi.
     „A kdo nás rozmotá teď?" postěžuje si Eren s úsměvem mířeným na mě. Tomuhle se říká šance?
     Hoří. Jeho tváře mají červenou barvu. Je si nejistý. A jsme těsně u sebe. Tohle je ten moment, na který všichni čekají?
     Přitáhnu si ho do polibku. Oněmí. Odtáhnu se po pár vteřinách i když pro mě to byla snad celá věčnost „mně to vyhovuje takhle," šeptnu a opět si ho přitáhnu do polibku. Jsem sobecký. Nenechal jsem ho promluvit. Nenechal jsem ho mě odtáhnout. Nic. Vzal jsem si ho celého pro sebe. O to víc mě překvapilo když se přidal.
     „Já sním? Řekněte mi, že jo. Není možné, že by se můj sen skutečně stal," prohodí Eren, který vypadá, že by se měl každou chvílí zhroutit štěstím.
     „To bych měl říkat spíš já," řeknu a opět si ho přitáhnu do polibku.

🎄🎄🎄

Tak je to za námi. Přeji krásné a veselé Vánoce i Nový rok. Doufám, že se vám veškeré neštěstí, nemoci, smutek atd. vyhne velikým obloukem.

Děkuji moc za nádherné ohlasy na tomto příběhu, který letos, i když kostrbatě, tak přece dosáhl svého konce. Doufám, že příští rok nebudu takto nepravidelně vydávat. Jak to tak ale vidím, tak zrovna v prosinci se mi vždy něco pokazí, takže abych začala psát už teď xD A ano, mám něco naplánovaného už. Vlastně na tento způsob. Nemůžu přeci nechat těchto 24 dní bez povšimnutí.