Tak stínohra začíná,

a ty zas sebe proklínáš,

Tak stínohra začíná,

a ty se sama sebe ptáš,

Proč nemáš dost odvahy,

a proč se nevzdáváš,

Tak stínohra už je tu,

a ty to víš,

Tak proč jen dál bloudíš,

a hledáš ten klíč,

Vždyť stínohra už je v nás,

a ty to znáš,

 Tak proč se dál divíš,

že stín má tvou tvář,

To stínohra hraje,

a dny končí nám,

A led už jen taje,

a ty vzpomínáš,

Až stínohra skončí,

budeš už vědět víc,

Do té doby víš proč se loučí,

a proč ty nemáš nic,

Protože to jen stíny vládnou,

a zas skrývají svou tvář,

No tak nech se tou stínohrou stáhnout,

a objevíš co máš....