17. Báseň Sedmnáctá: Svíčka
Zase hoří svíčka v noci,
zase mám ten temný pocit,
Zas hoří svíčka za noci černé,
a ty víš že není věrné,
Zas plamen svíčky plápolá,
zas je to všechno dokola,
Tak zapalme na svícnu další svíčku,
ať vidíš jak sám hoříš v lícu,
Tak zapalme zas další svící,
a kdo ví možná bude křtící,
Tak zapalme plamen co je v nás,
vždyť už je tu zas Vánoc čas,
Zas oheň hoří,
plamen hřeje,
Čas Vánoc je tu,
kdo se směje,
Zas svíčky plamen dohoří,
a ty víš co ti hovoří,
Tak zapalme Vánoční svíčku,
vždyť už tu cinká zvoneček,
za chviličku,
Zapalme tedy další svíci,
a popřejme si život dlouhý, přející,
A udělejme radost i všem kolem,
i těm co tu s námi už nejsou,
Jako dřív za zpěvu koled,
Protože jen svíčka nám prozradí,
kdo nás tu zase pozdraví,
Nezapomeňme tedy ani na Betlémské světlo,
která k nám kdesi z dály kvetlo,
A sejděme se zas u jednoho stolu,
kdy zas při svíčkách budeme spolu.....
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro