Tak už se prolomily ledy,

a ty se mě dál ptáš,

Proč z toho všechno chci jedy,

a zda led už zbarvil mou tvář,

Tak už je to prolomeno,

to tvoje dlouhé mlčení,

A ty dál nevíš co je všechno,

i zář ve slunci poledním,

Tak už je to prolomeno,

to ticho těch tvých dlouhých dní,

A ty zas víš že je ti jedno,

že budeš zase poslední,

Tak už je to prolomeno,

a ty se mě dál jen ptáš,

Proč kletby mají zvláštní moc,

a jestli nejsem lhář,

Tak už je to prolomeno,

a ty to všechno dávno víš,

Tak čekej až ti tváře zblednou,

možná mě dál už nevidíš,

Tak už jsi to prolomila,

a už víš co jsi měla říct,

Tak neboj se vzít klíče z ledu,

a otevři svou dávno skrýš,

Možná v ní najdeš poklad dávný,

a možná všechno o čem sníš,

Však jedno už je prolomeno,

a to druhé,

však sama víš,

Tak neboj se jít touhou temnou,

a jednou i svůj strach prolomíš....