2020
Je léto . Tohle období miluju je krásně . Ten chlap se ke mě chová čím dál hůř . Jediný z týhle doby co dokážu být šťastný je jen díky létu . Miluju letní noci a dny . No prostě všechno .
"Hej Fracku vypal už tě tady nikdy nechci vidět! "
"Co ? Ale já nemám kam jít !"
" Vypadám jako by mě to zajímalo ? "
" Ne "
(Morree time skipe XD )
Je to cca půl roku co žiju na kraji lesa jenom s mikinou . Štěstí že je léto takže mi není taková zima . Jsem jako párátko . Takže se zatím živím z toho co mi dá příroda . Sice jsem už přežranej z lesního ovoce ale furt ho miluju . No jo ale co budu dělat v zimě ? Asi chcípnu . Alespoň něco .
Konečně jsem se doučil na elektrikáře .
(Nemáte mozek na prodej ? ) A taky se konečně stěhuju . Teď jedu ve svém autě do mého nového bytu . Někde přibrzdím abych se mohl na chvíli nadejchnout . Nejdřív se kouknu z okna . A vidím ty samí oči jako před 10 lety . Jsou krásně zelené jako minule ale už v nich nevidím štěstí, radost ani naději . Má na sobě jenom mikinu co na něm vysí jako pytel . Rozhodl jsem si sním promluvit . (Už vystoupil z auta )
" Ahoj . Co tady děláš ? Sice je léto ale jsi jen v mikině " Ten se jen usmál a pokrčila rameny
"No nic , to je elektrickej obojek ? " Zakejval hlavou . A pak šel k silnici pak na ní vkročil a vypadalo to že dostal elektrickej šok . A pak se zas vrátil .
"Ou . Hele počkej tady . Pro něco dojdu " Zas jenom zakrýval hlavou asi je němej .
Čekal jsem že jenom odjede a nechá mě být ale on něco vytáhl z kufru . Že by další co se pokusí mě dostat pryč ?
Dojdu k autu a tam z kufru vyndám menší kufřík s nářadím . Protože jsem se s tímhle tipu obojku už učil tak jsem zvládl ho bezpečně sundat . A ten kluk najednou začal brečet .
" Heej klid . Děje se něco ? "
Ten kluk jenom zakejval hlavou a uklonil se . A pak mě obejmul.
"Huh ? . A nechceš být chvíli u mě ? Vypadáš hladově a navíc máš jenom mikinu a k tomu jsi celý špinaví "
"N-n-ne to nemůžu "
Má krásný hlas . Ale proč se mnou předtím nemluvil ?
"Ale pojď . Stejně s nikým nebydlím takže mám volný pokoj "
"D-dobře "
"Tak pojď do auta . Máš přes 150 cm že jo ? "
"Ano měl bych mít "( usmál se )
(V autě )
"Kolik ti je ? "
"20 .. tobě ?"
"Počkej co ? Já myslel že ti bude max 17 ! A mě je taky 20 . Počkej . Ty jsi Neko ? "
( Já to asi nenapsala ale Izu má kapuci )
"Jo bohužel " ( už si tu kapucu sundal )
"To je hustý ."
"Děkuju . Asi "
"Jak si tady vůbec skončil ?"
"No když jsem byl malej tak jsem na sebe vylil trochu séra na kterým pracovali mí rodiče . Nemělo mi to. Nic udělat . .....
... dovyprávěl "..."
" Neboj to ti já nikdy neudělám "
"Můžu mít taky otázku ? "
"Jop? "
"Jak jsi přišel k tý jizvě ?ale jestli nechceš odpovídat nemusíš "
"Hele řeknu ti to jindy . Dobře ? "
"Dobře."
Doma
"Tak jsme tady . "
"WoW máš to tu nádherné "
"Děkuju . Teď se jdi umejt já ti donesu oblečení "
"Dobře , mám si umýt i vlasy ? "
"Jop , jenom minutku počkej . "
Protože ještě nemám úplně vybaleno tak jsem došel ke krabici . Tam jsem vzal šampon s pěnou . A podal mu to .
"D-d-děkuji "
Zalezl jsem si koupelny a napustil si vanu . Po dlouhé době konečně teplá voda .... Možná je o trochu víc teplejší než je potřeba ale já si stěžovat nebudu . Vlezl jsem do vany a lehl jsem si . Po pěti minutách jsem si do vlasů vmasíroval šampon a následně ho umyl . A pak Todoroki přišel s oblečením . Ale co ? Já se ovšem stydím . Protože momentálně stojím nahý a sprchují si vlasy .
" Aaaa Todoroki-kun "
"Huh ? Jo promiň "
Ježiš já zapoměl že je nahej . Já jsem idiot .
No nic . Vyhrabal jsem mu nějákou mikinu a kraťasy . A teď už s hlavou za dveřmi jsem mu to dal na pračku . A teď jdu vařit . A taky doufám že to tady nepodpálím . Protože já dokážu spálit i čaj . Jednou jsem málem podpálil kuchyň když jsem dělal polívku a odběhl jsem . No a pak jsem na ni zapoměl a odjel na chatu. Štěstí že si toho všimla Fumi jinak by jsme tam zhořeli .
Dosprchoval jsem si vlasy. Usušil se a oblíkl . Pak už jsme šli jen spát . Jenom jsme se hádali kde kdo bude spát
Omlouvám se že je to napsaný tak narychlo ale potřebuju se zbavovat konceptů . A jo omlouvám se že je to ale cringe
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro