Díky bohu za chápající ženské pohlaví.

Jakmile Nataša byla znovu schopna uřídit quinjet, snesla se co nejníže, abych se mohla vydat za ostatními. Nedaleko místa, kde jsem přistála s padákem, jsem zahlédla ohnivé jiskry a bílé blesky. Snažila jsem se s pomocí větru dostat od toho místa co nejdál, ale abych mohla zasáhnout, když se celá situace zvrtne.

Když jsem dosedla nohama na pevnou zemi, tělo mi zalil příjemný pocit jistoty. Létání mi nevadilo, když jsem seděla v letadle. Ale jakmile mě jeden den během výcviku Nataša přivedla do letadla na letecký seskok padákem, odmítla jsem. Ten den byl první, kdy jsem vzdorovala svému velícímu. Pěkně se mi to vymstilo. Tři dny potom mě mučila posilováním všech částí těla a pak mě stejně donutila skočit. Nejhorší část mého výcviku. Rozhlížela jsem se okolo sebe, než mi pohled překazil padák, dopadající na mou hlavu. Naštvaně jsem kolem sebe rozhazovala rukama, abych se dostala z jeho sevření. Když se mi konečně povedlo vyprostit se z padáku, kousek ode mne jsem zaslechla smích. Lokiho smích. Nechala jsem padák padákem a vydala se za ním. Seděl na špinavé zemi a samolibě se usmíval na představení před sebou. I když se díval, jak spolu jeho bratr a můj otec zápasí, mé přítomnosti si byl moc dobře vědom. A nijak ho to nevzrušovalo.

"Přišla jste se také pobavit tou podívanou?" Neodpověděla jsem. Dlaň pravé ruky jsem stočila a prsty sevřela v pěst. S kombinovaným pohybem s nohou, která setřela část hlíny ze země, jsem zařídila, že se kolem Lokiho nohou, rukou a v podstatě kolem celé spodní části těla, utvořila hliněná klec.

"Tohle opravdu není nutné. Nikam se nechystám," tentokrát se na mě už otočil. Na jeho rtech hrál pobavený úsměv, jeho oči však prozrazovaly jiné emoce. Nedokázala jsem v nich číst. Nedokázala jsem se od sebe rozeznat, tak jsem to nechala být.

"Jistota je jistota." Posměšně si odfrkl a svůj pohled znovu stočil k dvou dospělým mužům. Oba dva odolávali útokům toho druhého. Kapitán prozatím nebyl nikde v dohledu.

"Tvůj otec má docela výdrž," prohodil do větru.

"Je tvrdší, než si myslíš," zašeptala jsem. Tiše jsme je sledovali. Na pomatence, který je posedlý mocí, vypadá docela v klidu. Někde vzadu v hlavě se mě ptal můj vlastní hlas, proč neutekl, když k tomu měl příležitost? Budeme si na něj muset dát větší pozor, než jsme plánovali. Thor a Iron Man se od nás nepříjemně vzdálili. Rozhodla jsem se zakročit ve chvíli, kdy se od místa boje rozhostila obrovská vlna. Rozběhla jsem se za nimi. Ještě jsem se však otočila na Lokiho a nohy jsem mu uvěznila do země.

"Pohneš se, a já to poznám." Jen se nad mou výhružkou ušklíbl. Nadechla jsem se a spolkla nehezkou poznámku. Dál jsem se jím nezabývala a rozběhla se k našim hrdinům dřív, než se tam pozabíjí. Přiběhla jsem k malé mýtince, kde, společně i s Kapitánem, stáli v malém kroužku. Vypadalo to, že se do sebe znovu spustí, tak jsem rychle zakročila.

"Tak pánové, už jste se pokočkovali dost! Nemyslíte?!" Všichni se otočili za mým hlasem. I tak malá a mladá jsem se svým pohledem působila děsivěji, než by kdo čekal. Tři dospělé muže právě zpražila malá holka. Zkřížila jsem ruce na hrudi a naklonila hlavu na stranu. Zjevně je bojová nálada ihned přešla. "Tak jdeme." Absolutně nic nenamítali. Cestou zpět k Lokimu jsem dala Nataši vědět, že může bezpečně přistát u naší lokace. Než jsme vzali Lokiho, vyprostila jsem ho z hliněného vězení. Thor si ho vzal na starost a odvedl jej do, už připraveného quinjetu.

Zbytek cesty byli všichni zticha. Překvapivě i Loki. Několikrát jsem na sobě ucítila čísi pohled. Thor na mě vyjeveně zíral jako předtím Loki. Nechal toho až když jsem ho okřikla.

Jakmile jsme dosedli na helicarrieru, vojáci vzali Lokiho do speciálně upravené cely. Mě, Kapitána, Natašu a Thora si Fury zavolal na můstek, kde jsme mu podali hlášení. Táta mezitím někam zmizel. Zato se k nám přidal doktor Banner, který zůstal zde. Nebyl nadšený z toho, co se nám na cestě stalo, ale překousl to a vydal se vyslechnout našeho padoucha. Nataša nám zapojila přímý přenos, takže jsme mohli vše sledovat. 

Fury Lokimu předvedl, do jaké pasti se vlastně dostal. Evidentně jej nic jen tak nerozhodí. Ani cela, kterou kdokoliv může nechat vypadnout z lodi.

"Je to impozantní cela. Asi jste ji nepostavili pro mne."

Fury se nezdráhal mu odpovídat. "Byla určena pro někoho silnějšího, než jste vy."

"Ano vím. Pro to monstrum," pohlédl do kamery umístěné na celu. Byl si vědom, že se všichni díváme, "co si hraje na člověka." Odtrhla jsem se od jejich rozhovoru a pohlédla na doktora Bannera. Věděl, o kom Loki mluví. Pokud mu rozhovor byl nepříjemný, nedal to nijak najevo. "To už jste vážně tak zoufalý, že svoláváte na pomoc tyhle ztracené existence?" posměšně poznamenal.

"Zoufalý? Hrozíte mému světu válkou a ukradl jste moc, kterou neumíte ovládat." Napřímila jsem se. Neřekla bych, že Fury byl v situaci, kde by mohl říkat, že té síle nerozumí. Ani my jsme Teseraktu plně nerozuměli.

"Ach," pozvedl hlavu Loki, jakoby na něco právě přišel. "Sžírá vás, o co jste přišel," sdělil, jako kdyby to byla ta nejvíc očividná věc na světě. "Měl jste na dosah neomezenou moc. A kvůli čemu? Aby mělo lidstvo dost tepla a světla?" Nelíbí se mi, kam tahle konverzace směřuje. "A já vám najednou připomenu, co znamená skutečná moc."

"Až si tu takzvanou skutečnou moc budete chtít zkrátit nějakým čtením, dejte vědět." Tím Fury s Lokim skončil a nám skončil přímý přenos. Zjevně z něj nic nedostaneme. Loki je složitá osobnost. Stačilo mi jen poslouchat, jak odpovídá Furymu. Rafinovaně. Zlověstně a chytře. Dává si na svá slova velký pozor.

"Z Lokiho nic nevypáčíme." Očividně. Nespouštěla jsem oči z místa, kde probíhalo video. Zpozorněla jsem po informaci, se kterou se nám svěřil Thor.

"Má armádu Chitauriů." Chitauri. Je možné, že ti takzvaní Chitauri, o kterých Thor mluví, mohou být ti z mých vidin? "Nejsou z žádného známého světa," pokračoval. "Chce je vést do bitvy proti vám. Získají mu Zemi. Pravděpodobně výměnou za Teserakt."

"Takže si chce přivézt armádu. To znamená, že buduje další bránu," sdělila jsem své další myšlenky ostatním. Doktor Banner se ke mně otočil. Pochopil, jakým směrem mířím. S mou domněnkou tiše souhlasil. "Proto potřebuje doktora Selviga."

"Selviga?" tentokrát zpozorněl Thor.

"To je jeden astrofyzik. Pracoval na výzkumu Teseraktu. Právě tam jsem ho poznala."

"Jsme přátelé."

"Loki jeho i Bartona ovládá nějakým kouzlem." Nataša byla celá skleslá.

"Každopádně nechápu, proč se nám tak snadno vzdal. Mohl přeci klidně zmizet a navíc tu armádu odsud nezíská." Kapitán má pravdu. Něco na tom je.

"Myslím, že s ním jen maříme čas. Je to naprosto vyšinutý cvok," vzal si slovo doktor Banner. Ten opravdu ví, co říct v nejlepší moment. I když se to nehodilo, musela jsem se uchechtnout. Jinak to nešlo.

"Važ svá slova! Nejedná rozumně, ale je to Asgarďan a můj bratr," snažil se jej bránit. Nataša mu oponovala tím, že zabil desítky lidí během pouhých dvou dnů na Zemi. Thor odporoval a jeho jediná výmluva byla, že je adoptovaný. Jako by to mohlo omlouvat vše, co udělal. Teď, v minulosti nebo v budoucnosti.

"Co ta technická stránka? Iridium. Na co potřebují právě iridium?" přidal se do rozhovoru znovu Banner. Na tuhle jeho otázku jsem odpověď znala. Chystala jsem se odpovědět, ale předstihl mě někdo jiný.

"Je to stabilizátor," odpověděl mu táta, když se z chodby vynořil spolu s Coulsonem. Ještě chvíli o něčem mluvili, než se rozdělili a táta mířil k nám. "Zajistí, aby se ta brána příště nezhroutila." Pokračoval. Zakabonila jsem se a naštvaně si rozkousávala spodní ret. Prošel kolem Thora. "Hele co bylo, bylo Vikingu, máš dobrej švih," obešel ho ke středu můstku, přičemž ho poplácal po obrovitých svalech. "Teď už ta brána vydrží otevřená, tak dlouho jak bude Loki chtít." Přikývla jsem si pro sebe. Pak ale začal volat po agentech ve službě něco nesmyslného.

"Přehoďte vratiplachtu! Kosatky dolů. Tamten hraje Invadery." Následovala jsem očima, kam jeho ruka směřovala, jako spousta jiných nechápajících agentů. Pohled mi padl na agenta Matthewa z logistiky. Když jsem s ním navázala kontakt, nadzvedla jsem obočí. Tichá otázka. On jen pokrčil rameny a dál se věnoval, čemu měl. "Myslel, že ho nevidíme. Mýlil se." Chvíli se rozhlížel po můstku, takže jsem jeho přednášku dokončila.

"Ostatní věci, které doktor Selvig bude potřebovat, už sežene bez větších problémů. Jediné, co jim chybí je vysoko-energetický napájecí zdroj, aby tu kostku nakopli," luskla jsem pro větší efekt. Maria těkala pohledem ze mě na tátu a zpět.

"Kdy jste se vy dva stihli stát experty na jadernou astrofyziku?" zeptala se zaujatě.

"Včera."

"Před pár dny." Odpověděli jsme téměř totožně. Když kolem mě prošel, položil mi ruku na rameno, kde ji prozatím nechal.

"Ty složky, záznamy a Selvigovy poznámky. To jsem tu jediný kdo to četl?" Užuž jsem se nadechovala k protestu, když mi zmáčkl rameno. Tím mi dal na vědomí, že ví, že jsem všechno četla.

"Jak specifický je ten zdroj, co potřebují?"

"Museli by Teserakt zahřát na dvacet milionů stupňů Kelvinu, aby překonali Coulombovu bariéru," vysvětlil doktor Banner. Bohužel, jediní kdo jeho výroku alespoň lehce rozuměl, jsme byli já a můj táta. Ten ho doplnil.

"Pokud Selvig nepřišel na to, jak stabilizovat kvantový tunelový jev," pustil mě a přešel k doktorovi.

"Kdyby to dokázal, mohl by spustit fúzi těžkých iontů v kterémkoliv reaktoru."

Táta nadšeně přikyvoval. "Konečně srozumitelná řeč."

"To bych zrovna netvrdil," zamumlal si pod vousy Kapitán. Naklonila jsem se k němu.

"Musel by si studovat fyziku na vyšší úrovni," kývla jsem hlavou ke dvěma vědcům. Jednou doufám, budu také tak dobrá. Na můstku se najednou zjevil Fury. Apeloval na tátu, aby nic nezkoušel, co se týče doktora Bannera a Hulka. Taky doufal, že nám pomůže najít Teserakt.

"Co ta Lokiho hůl? Možná je kouzelná, ale funguje na způsob zbraní HYDRY." Sám Steve by to měl moc dobře vědět.

"To nevím, ale napájí ji ta kostka. Každopádně bych rád věděl, jak dva z mých nejlepších lidí dokázal proměnit na své okřídlené opice," zamručel Fury. Ani jemu se ta situace nezamlouvala.

"Opice? To nechápu?" koukal po nás zmateně Thor.

"Já jo! To je z Čaroděje ze země Oz." Jasně. První verze Čaroděje ze země Oz byla natočena ještě před druhou válkou. Ale i tak jsem se na Steva otočila s úšklebkem na rtech.

"Až tohle skončí, napíšu ti, co všechno by sis měl projít a prohlédnout, ze všeho, co si zameškal." Děkovně se na mě podíval.

"Jdeme na to, doktore?" ignoroval poznámku o čaroději táta a zaměřil se na doktora.

"Jistě. Pojďte za mnou."

"Jess, nechceš jít taky?" zeptal se, ještě než odešli. Zamyslela jsem se. Kdy jindy budu mít příležitost sdílet laboratoř se dvěma největšími génii na planetě? Pravděpodobně nikdy

"Jasan. Proč ne, ale nejdřív si něco zařídím. Pak za vámi přijdu." Když si šli všichni po svém, odchytla jsem si Thora na menší pokec. Potřebovala jsem od něj nějaké informace.