Několik hodin jim trvalo, než se dostali do Washingtonu. Od Triskelionu je dělilo jezero. Jessica už nabrala dostatek síly, takže pro sebe, Mariu, Sama a Steva vytvořila vzdušnou kapsli, aby se dostali k jedné z odlehlejších budov. Tu se jim podařilo celkem snadno obsadit. Pár agentů, kteří byli uvnitř, svázali a zamkli v kumbálu. Podle plánu Maria zůstane uvnitř a bude každého z nich navigovat. Ještě než se však vydali splnit misi, Steve měl něco na srdci. A to pro celý SHIELD.

"Všem agentům SHIELDU, tady je Steve Rogers. V posledních dnech jste o mně dost slyšeli. Někteří z vás měli dokonce rozkaz mě chytit. Ale je čas se dozvědět pravdu. SHIELD není za, co jsme ho měli, ovládla ho totiž HYDRA," odmlčel se na malou chvilku, než pokračoval dál. "V čele s Alexanderem Piercem. Týmy Strike a Inside jsou v HYDŘE taky. Nevíme kdo ještě, ale jistě je jich víc. Už téměř mají, co chtějí. Absolutní moc." Jessica Steva pozorně poslouchala. Potřebovala si uvědomit, že se to skutečně děje. Že místo, kam si myslela, že může patřit, se bortí.

"Dali zabít Furyho, a tím to neskončí. Pokud vypustíte ty helicarriery, bude HYDRA schopna zabít všechny své odpůrce. Musíme je zastavit. Vím, že žádám o hodně, ale cena za svobodu je a bude vždy vysoká. Já jsem však ochoten ji zaplatit. Pokud v tom budu sám, budiž. Ale vsadil bych se, že nebudu," pohlédl na své tři přítele, kteří stojí při něm. Jessica kývla rozhodně hlavou. Nikdy nebyl sám. Ona se za něj, i za všechny své přátele vždy postaví. Ať se stane cokoliv.

Steve dokončil svou řeč a vypnul mikrofon. Sam k němu přistoupil. "To jsi měl jako vymyšlený? Nebo jsi to řekl spatra?" zeptal se udiveně. Jess se pousmála. Sam ještě nebyl zvyklý na Stevovy dlouhé proslovy. Nikdo to neumí jako on.

"Tak začneme?" upoutala na sebe Hillová pozornost. Jessica se zhluboka nadechla a přikývla. Steve k ní přistoupil čelem.

"Nemusíš tam, jestli se na to necítíš," upozornil ji. V jeho hlase stále slyšela náznak viny. Ona však byla rozhodnutá.

"Teď už mi to nerozmluvíš, Kápo. Jdeme, musíme zachránit svět!" Když vyběhli ven, uslyšeli hlasité sirény. Ty naznačovaly, že helicarriery vystartovaly. Hillová jim to jen potvrdila do sluchátek.

"Same, vezmi si helicarrier číslo tři, já si beru jedničku a ty Jess jdi na dvojku."

"Jasná věc, Kapitáne," přitakala Jessica.

"Hele, jak poznáme ty dobrý od špatných?" zeptal se z druhé strany Sam.

"Vážně se na to ptáš? Ti špatní po nás budou střílet." Sam přikývl, roztáhl svá křídla a zamířil k nejvzdálenějšímu z helicarrierů. Steve je přiřadil k helicarrierům tak, aby neměli problémy se vzdáleností. Jelikož Steve neumí létat, vzal si nejbližší z nich.

Kapitán naskočil na jedničku a vzápětí zmizel na helicarrieru. Jessica vytáhla svoji hůl, která ze vmžiku proměnila na velký kluzák. Pomocí větru se na něm vznesla a zamířila do vzduchu. Helicarriery byly už celkem vysoko, a tak se Jess snažila nekoukat dolů. Kdyby tak učinila, nejspíš by se neudržela a začala by padat zpět k zemi.

Jejich cílem byla menší skleněná kopule ve spodní části lodě. Uprostřed jsou porty, do kterých lze zasadit čipy. Mělo by to být snadné, ale to by po nich nesměli střílet agenti HYDRY. Vyhýbala se co možná nejvíce, aby ji žádná střela nezasáhla. Měla jistou výhodu, byla malá a jejich zaměřovací systémy na její rychlost nestačili. I tak pro ni bylo obtížné dostat se jen do blízkosti kopule.

"Šest minut," ozvala se jí do ucha Hillová. "Jak jsi na tom?"

"Dost bledě. Nemůžu se dostat dovnitř," pak ji ale něco napadlo. "Za vteřinku se ozvu." Jessica si to namířila vysoko nad plošinu lodi a poté změnila směr, přímo proti nim. V uších slyšela svištění větru a výbuchy střel. Nic z toho ji však neodradilo od jejího cíle. Vyhnula se ještě pár střelám, než se dostala do dostatečné blízkosti. Pustila kluzák, jehož součásti zajely zpět do hole, kterou teď držela. Pomocí poryvu větru se ve vzduchu otočila, a když byla natočená zpět na loď, švihla holí tak silně, že se na celé její délce utvořil viditelný pruh šedobílého vzduchu. Celá vlna se odpojila od hole a zasáhla celou řadu zbraní na helicarrieru. Okamžitě na ni přestali střílet. Jess využila moment překvapení a rychle, s opět znovu otevřeným kluzákem, zamířila ke spodu lodi.

Jess po ohmatání skla zjistila, že se dá celkem snadno rozbít. Na dlani si vytvořila ohnivou kouli a prohodila ji skrz. Sklo se roztříštilo a Jess vlétla dovnitř. Nikdo, kromě ní, zde nebyl. Jessica přistála kousek u portu. Ten se vysunul a ona mohla vložit svůj čip na správné místo.

"Hillová, máme dvojku," ohlásila svůj stav.

"Výborně, Falcon právě dokončil trojku. Ještě poslední. Ale Steve má nějaké problémy. Potřebuju tě na jedničce."

"Jsem na cestě." Jessica vyletěla z helicarrieru a zamířila k jedničce. Na plošině spatřila několik agentů, jak střílejí po Kapitánovi v modré kombinéze. Naproti se objevil Falcon, na nějž se zaměřily střílny a snažily se ho sestřelit. Jessica se nenápadně snesla kousek za zády agentů a jedním pohybem je smetla až na druhou stranu plošiny, daleko od nich. Falcon mezitím přistál k ní. Kapitán se vynořil ze své skrýše.

"Díky."

"Žádný problém," kývla hlavou Jessica. "Tak jdeme." Vyrazili směrem ke vchodu do helicarrieru, ale v neuvěřitelné rychlosti před ně vyskočil samotný Winter Soldier. Narazil do Kapitána, a ten byl v mžiku z dohledu.

"Steve!" vykřikl Sam a rozletěl se za Stevem, který teď nejspíš padá dolů. Winter Soldier ho ale zastavil a zlomil mu jedno z jeho křídel. Jessica se vzpamatovala z šoku, vytáhla pistoli a bez váhání začala střílet. Sice se jí nepodařilo jej zasáhnout, ale dala tak šanci Samovi se vzpamatovat. Winter Soldier však zmizel.

"Steve? Kde jsi?"

"Jsem v pohodě. Jsem na tom helicarrieru!"

Jessica si oddechla. Ale pořád tu mají nájemného vraha, který se tu schovává a přišel je všechny zabít. "Same, dávej si pozor na záda." Jess vytáhla svoji hůl a Sam zase zbraň. Rozhlíželi se okolo sebe, ale nikoho neviděli. Jessica hltala očima každé místo před sebou. Nakonec ji vyrušil Samův křik. Když se otočila, jen viděla šmouhu, jak se řítí přes okraj helicarrieru. Do zorného pole se jí dostal Winter Soldier. Jessica se postavila do postoje a čekala.

"Tři minuty."

Winter Soldier k ní vyrazil. Jessica mu nedovolila se přiblížit a dovála ho větrem. Zkusil to ještě dvakrát. Zamračil se. Jess mu opětovala stejným pohledem.

"Tentokrát mě tak lehce neporazíš," promluvila k němu hrubým hlasem, který ji samu zaskočil. Po minulé zkušenosti věděla, že se k ní nesmí dostat moc blízko, pak mu zbývá už jen střelba. A tu ještě nezkusil. Někde podvědomě věděla, že ho neporazí, ale nedá mu možnost, zvládnout to tak snadno.

Znovu se k ní rozběhl. Ve volné paži se jí rozhořel plamen, neustále se zvětšoval. Winter Soldier se zastavil a tak tak se vyhnul, když po něm plamen hodila. Za jeho zády vyšlehl požár. Ani jeden si toho však nevšímal. Winter Soldier najednou zničehonic vyskočil do vzduchu. Jess zazmatkovala a pomocí hole vytvořila vzdušnou vlnu, která však Winter Soldiera minula. Ten dopadl přímo za ni, podrazil jí nohy a z rukou jí vyrval hůl, kterou shodil z lodi. Na nic nečekal, chytil Jess za krk a jedním silným trhnutím se ocitla ve vzduchu a jen sledovala vzdalující se loď.

"Dvě minuty."

Jessicu čekalo dlouhých osm set metrů pádu. Točila se ve větru jako lístek, těžká tak, že ji vítr nedokázal zachytit. Zmatkovala. Pokaždé, když se otočila k zemi, udělalo se jí špatně. Za chvíli překonala čtyři sta metrů. Tři sta. Byla blízko zemi, tak, že kdyby napočítala do patnácti, je rozplácnutá jako vajíčko.

Když se znovu otočila pohledem k zemi, zjistila, že kus vedle bylo to velké jezero. Její zrychlené dýchání v tu chvíli přestalo, protože dostala nápad. Jakmile byla natočená do správného úhly, z dlaní vypustila silný proud větru, který ji odvál o několik desítek metrů, takže nyní se nacházela přímo nad vodou. Chybělo sto metrů. Padesát. Jakmile její výška dosáhla tak deseti metrů, natáhla jednu ruku od pas nad hlavu. Pod ní se rozvířila voda, která pak vystříkla až k nohám Jessicy. Proud vody ji vtáhl jemně pod hladinu.

Jessica doplavala k hladině, kde se prudce nadechla.

"Jedna minuta."

Měli tak málo času. Jessica se nechala vodou donést na břeh a vzduchem se zanesla na střechu Triskelionu, kde mohla všechno zblízka sledovat.

"Hillová, jak jsme na tom?"

"Už vysouvají děla." Měla pravdu. Jessica je dokonce spatřila i z takové výšky. "Třicet sekund."

"Steve, co se děje?"

"Dejte mi chvilku," zněl udýchaně a ztrhaně. Jessica nemohla nic dělat, jen čekat. Buď to Steve zvládne, nebo on i ona zemřou společně s ostatními, které algoritmus vybral. Včetně jejího otce.

"Steve, prosím," stiskla ruce. Tři. Dva. Jedna... Nic. Nic se nestalo. Žádná palba nenastala.

"Máme třetí." Jessica se zhroutila úlevou na kolena. Zvládl to. Během pěti vteřin helicarriery změnily místo na nebi a namířily své zbraně proti sobě. V momentě se nebe změnilo na ohnivé pole. Jessica sledovala jak se helicarriery rozpadají. A taky padají přímo k zemi. Přesněji řečeno dvě z nich padají na město a jeden na celý Triskelion. Musí něco udělat. A rychle. Buď se pokusí nějak přesměrovat dva helicarriery, co letí na město, nebo ten na Triskelion. Rozhodla se bez váhání.

Postavila se na nohy. Zavřela oči a soustředila se na vodu před ní. A pak to začalo. Jednu noc, když nemohla spát, četla si ve své knize od Thora a narazila na pár zajímavých textů, které postupně odhalovaly různé figury. Některé byly dost složité, třeba pro ovládání ohně nebo země. Ale jedna z těch jednodušších byla pro vodu. Konkrétně vytvoření monstrózní vlny. Jessica si ji několikrát vyzkoušela, ale nikdy ne v praxi. Až dnes.

Na střeše Triskelionu právě předváděla tanec vodovládců Jessica Starková. Byla to náramná podívaná. Jessica se hýbala jako mnoho vln najednou a přito jako jedna. Ruce se jí vlnily od ramen a prováděla s nimi kruhovité a vlnité kroky. Stejně tak i nohy, kterými jemně našlapovala na zemi pod ní. Když všechny pohyby dokázala synchronizovat, bylo to překrásné. Ale především díky nim dokázala pozvednout kus hladiny před ní. Vlny proudů se přenesly ke spodním částem helicarrierů a jako po skluzavce pomalu sjížděly do jezera. Jessičino čelo kropil pot. I její záda a zatínala svaly tak silně, že jí div nepraskly. Nakonec uvolnila celé své tělo a voda spolu s troskami dvou lodí povolila. Trosky z části vyčuhovaly nad hladinou a část byla zaplavená. Oddechla si. Setřela si trochu potu z čela. Pak se rozhlédla na tu katastrofu. Mohlo to být horší... Rozhlédla se znovu a vytřeštila oči. Oprava. Je to ještě horší.

Rozběhla se k opačné straně střechy. Poslední helicarrier právě narazil do budovy. Celá střecha za ní se bortí.

"Doufám, že máte ten vrtulník ve vzduchu!" uslyšela Samův hlas ve sluchátku, následován Natašiným. Ta se od nich hned ze začátku odtrhla, aby se infiltrovala do rady. Žije, takže se jí vše povedlo.

"Taky by se mi hodil odvoz, prosím!" křikla do sluchátka Jessica.

"A kde jste?!"

"Čtyřicátý první patro, západní roh!"

"Střecha, západní roh!" Neměla čas čekat na Natašino potvrzení a tak prostě skočila. Nestarala se, že budova není zrovna nějak nízko. Prostě skočila. A asi třicet pater pod ní uviděla vrtulník. Snažila se moc nehýbat, aby se trefila přímo do otvoru. Vrtulník byl správně natočený, takže ji nerozsekala vrtule. Uvnitř ji chytili Nataša se Samem, aby jen neproletěla vnitřkem a padala dál.

"To byl skok, co?" unaveně se opřela o jeden roh a seděla. Sam seděl vedle ní a pevně ji držel.

"Hillová, kde je Steve? Máte jeho pozici?" Hillová se však Nataše neozvala. Několik minut prolétali u trosek helicarrieru a Tiskelionu, ale nic nenašli.

"Hele! Támhle leží!" ukázala Jessica na Steva na břehu jezera. Fury, který pilotoval, rychle přistál a Sam s Natašou ho dostali dovnitř. Jessica si ho prohlédla. Vypadal strašně. Obličej měl pomlácený a i přes to, že byl ve vodě, Jess spatřila krvavou skvrnu na břiše.

"Ustupte," řekla Jessica a připlazila se ke Kapitánovi. Z posledních sil, co jí zbyly, si z jezera přivolala pramínek vody. Roztrhla jeho uniformu a ruku, nyní už obalenou vodou mu přiložila na ránu. Kulka mu proletěla skrz, takže ránu rovnou uzdravila. Ostatní na ni tiše koukali. Vrtulník na chvíli ozářilo modré světlo. Když oddělala dlaň, rána byla ta tam. Všichni si oddechli, když se Stevovi zvedl hrudník o trochu víc.

"Tohle umíš jak dlouho?" zeptala se Nataša vlídným hlasem.

"Už delší dobu."

************

V nemocničním pokoji hrála hudba. Na lůžku ležel Steve Rogers. Na jeho levé straně seděl Sam Wilson a přemýšlel. Napravo seděla mladá dcera Tonyho Starka, Jessica a četla si Hunger Games. Na chodbách procházeli doktoři a sestřičky v bílém. Steve se dobře zotavoval. Když se konečně probudil, uviděl své přátele vedle sebe. Sama na levé straně a tak si neodpustil malou poznámku.

"Pozor, vlevo," pronesl chraplavým hlasem. Sam s Jess se otočili a usmáli se. Pořád je to ten stejný Steve Rogers.

Jess odložila knihu a otočila se na Steva. "Jak se cítíš?"

"Bylo i hůř." Jess se pousmála. "Takže, kdy začneme s tím běháním?"

"Jak jsi na tom příští týden v pondělí?" Sam si odfrkl.

"Vy dva jste magoři." Jess jen pokrčila rameny. Možná že opravdu jsou. Ale aspoň je zábava.