Poté, co se Skye podařilo úspěšně nalézt Thomase Nashe, Handová nám poslala spoustu agentů vyzbrojených až po uši v několika pancéřovaných autech. Do jednoho z nich nastoupil i celý náš tým. Celou cestu jsme byli potichu. Nikdo neřekl ani slovo. Bodejť by ano. Všichni mysleli na to samé a nebylo potřeba o tom mluvit. Všichni jsme ho chtěli dostat.

Cesta trvala téměř půl hodiny. Uvnitř začínalo být nepříjemné horko, takže největší osvobození bylo, když jsme zastavili a mohli ven. Avšak ani oblečení, které mám na sobě, mi moc nepomáhá. Před odjezdem jsem dostala od May černé kalhoty se spoustou kapes, do kterých jsem si schovala zásobníky a nože. Dále mám na sobě černé triko s dlouhým rukávem a černou vestu, podobnou té, co mívají zásahoví agenti. A v neposlední řadě zbraň.

"Teď poslouchejte. Náš cíl je extrémně nebezpečný. Má zbroj a nejmodernější kybernetiku, tak miřte přesně," dával povely Garrett. Já si během toho naskenovala pomocí svých hodinek celou budovu, takže se neztratím. Agenti nám, pomocí výbušniny, otevřeli vchod a přepadovka mohla začít. Fitz vytáhl svoje hračky na vysledování Deathlocka. Jsou to malinké, žlutě svítící koule, které se dokážou pohybovat ve vzduchu. Fitz je pojmenoval Retrívr. Zapnul je a nechal rozprostřít po budově.

"Skye, máš spojení?" zeptal se Coulson Skye. Nebyla tu s námi, ale seděla venku v jedné z dodávek. Ward ani Coulson ji sem nechtěli pustit.

"Mám. V severozápadní části budovy něco je. Zkusím zapnout živý přenos," sdělila nám do komunikátorů v uších. "No, z toho ho nejde pořádně poznat. Zapnu multispektrální vidění."

"Skye, pošli mi obraz." Hodinky modře zablikaly a pak se z nich vynořil do prostoru holografický obraz. "No páni," vykulila jsem oči.

"Co je?" vyhrkl Coulson.

"Pojďte se mrknout," zvětšila jsem obraz do prostoru. Všichni na něj zděšeně zírali.

"Nemá jen novou nohu a oko. Oni na něm dělali pokusy. Všechno má pod kůží!" zděsila se Skye. Deathlock se otočil na Retrívra a zničil ho mávnutím ruky.

"Konec."

"Nemám signál," řekl následně Fitz a snažil se ho obnovit. Ale nevyšlo to.

"Dobrá, teď už o nás ví. Rozdělíme se a najdeme ho," a tak jsme udělali. Ward se vydal na jinou stranu než já a May. Coulson šel s pár agenty na sever. Já se od naší skupiny oddělila u schodů vedoucích přesně k signálu, který by mohl být Deathlock. Podle, toho co nám zatím Skye řekla, už stihl zaútočit na Warda a utekl před May. A na tom místě jsem ho zahlédla. V jakési vstupní aule. Seskočil ze čtvrtého patra a utekl pryč. Naneštěstí pro něj, si mě nevšiml a já se za ním vydala.

"Pronásleduji cíl. Zmizel na jihozápadním schodišti," hlásila jsem všem, co byli na příjmu. Nikdo neodpověděl, tak jsem pokračovala v pronásledování. Sešla jsem pár pater a dostala se do úzké tmavé chodby. "Fitzi, pošli mi sem jednoho Retrívra," pošeptala jsem do sluchátka.

"Už je skoro na místě," ozval se Fitz. A opravdu mi za pár vteřin nad hlavou proletěla malá svítící kulička. Svou zbraň jsem měla neustále namířenou před sebe a prst na spoušti. Ocitla jsem se v malé křižovatce. Retrívr se vznášel na jednom místě, takže mi Fitz nijak nepomůže. Rozhodla jsem se pro chodbu na pravé straně. Pomalým krokem jsem se blížila k rohu. Zpozorněla jsem ve chvíli, kdy jsem uslyšela nepatrné klapání. Hluboce jsem se nadechla a skočila jsem za roh. Ulevilo se mi, když jsem zjistila, že to byl jen agent Garrett.

"Klídek," zvednul ruce nad hlavu.

"Nevíte, co znamená dát signál? Mohla jsem vás zastřelit," zamračila jsem se. Než stihl něco odpovědět, přímo za námi proběhl Deathlock. S Garrettem jsme si vyměnili krátký pohled a rozběhli se za ním. Než jsme se dostali na konec chodby, byl fuč. Nejspíš zmizel do jediného možného vchodu, který je tak blízko. Ještě jsem stihla zaslechnout těžké kovové zvuky. "Fitzi, co tam vidíš?"

"Vůbec nic. Nejspíš to povede do kanalizace a ta je asi 12 metrů pod zemí. Budeme bez obrazu." Než jsme se stihli rozhodnout co dál, Retrívr odletěl pryč.

"Fitzi, kam jsi ho poslal?" nikdo mi však neodpověděl. "Fitzi?"

"Kam letěl ten malej?" potichu si pro sebe pověděl Garrett.

"Ty Jess, nejste tam dole sami," ozval se konečně Fitz. Ale nezdálo se to, jako dobrá zpráva. Kývla jsem na Garretta a vyrazila do míst, kde zmizelo naše světýlko. Šla jsem jako první, Garrett byl jen o krok za mnou. Přišli jsme k jedinému vchodu od kanalizace, kde zmizel Deathlock. Neměly žádné dveře, ale uvnitř nebylo nic slyšet. To mě znepokojovalo, ale před Garrettem jsem to nedala najevo. Ještě jsem se naposledy podívala na Garretta, než jsem vstoupila dovnitř se zbraní v pohotovosti. Nicméně, to co jsem spatřila, mě zadrželo na místě. Nepohnula jsem se ani tehdy, když do mých zad vrazila hlaveň Garrettovy zbraně.

"Co zas?" utrhl se už trochu otráveně, ale zmlknul hned, jak se podíval stejným směrem. Všude kolem byly staré počítače s běžícími obrazovkami, na levé straně pípal přístroj, který monitoruje životní funkce člověka na křesle, Thomase Nashe. "Co to sakra je?"

"Agentko Starková, Agente Garrette," promluvil k nám přes hlasový modul. Jeho slova se přehrávala na obrazovce za ním. "Vzdávám se vám." Neměla jsem nejmenší tušení, jak reagovat. Jen jsem tam tak stála se zbraní svěšenou v ruce, pootevřenými ústy a vytřeštěnýma očima. Podobně jsem reagovala, co si tak vybavuju, když mě táta přivedl k Mandarinovi, teda tomu herci, co se za něj vydával. Jenže protentokrát jsem neřekla ani slovo. Jen jsem zírala na ochromeného muže na kolečkovém křesle.

"To ty jseš ten Clairvoyant?" odvážil se promluvit Garrett, když viděl, že já nejspíš nic neřeknu.

"Ono jméno mi přisoudil někdo jiný. Na můj vkus je až moc nepřirozené." Periferně jsem zahlédla, jak do místnosti vkročili Coulson, Ward, May a další dva agenti. Já však nespouštěla oči z našeho potencionálního Clairvoyanta. Tohle přece nemůže být on.

"Zdravím vás Agente Coulsone. Konečně na vás můžu pohlédnout na vlastní oči. Nyní už chápu, proč jsem nespatřil, co se stalo po vaší smrti. Jelikož ani vy sám nic netušíte," pokračoval ve svém monologu. Ten jsem však utnula.

"Tohle není Clairvoyant," upoutala jsem pozornost všech v místnosti. Můj hlas byl jako kus ledu. "Jinak. Tenhle člověk nemůže být Clairvoyant," utvrzovala jsem se ve vlastních myšlenkách.

"Agentko, zdáte se být rozrušená," otočil na mě Nash své prázdné oči plné bolesti. Jakoby se díval skrz mě. "Ujišťuji vás, že jsem ten, pro kterého jste přišli. Viděl jsem to."

"Jak můžeme vědět, že z nás jen neděláte idioty," překřížila jsem ruce u hrudi.

"Chcete důkaz? Tak dobrá. Kdo ze všech možných lidí vám řekne přesné datum, kdy jste objevila své schopnosti? Já ano a to třináctého Února, dva dny před tím než byl unesen váš otec." Jak tohle může vědět? To není možné. Tuto informaci ví jen hrstka lidí. „Nebo jak vás váš otec, slavný Tony Stark neustále přehlížel," řekl přes počítač. Dlaň, která svírala zbraň, se začala klepat. Měla jsem sto chutí ji zvednout a namířit proti němu. Naštěstí pro něj, ke mně přišla May a sebrala mi ji. To mi umožnilo zatnout ji v pěst. Pokračoval ve shazování autority táty. Neovládla jsem se a z mých pěstí vyšlehly plameny rudé jako rubín. Ovládl mě vztek.

"Můj otec je skvělý člověk!" zvýšila jsem hlas a plameny neustávaly. Olizovaly mé prsty a všichni okolo na dva kroky ustoupili.

"Teď možná, ale před pár lety byl jen namyšlený mizera." Už jsem toho měla plné zuby a chtěla mu dát pěstí. Avšak než jsem to stihla, zadržela mě čísi ruka.

"Jessico uklidněte se. Na tohle teď nemáme čas," podíval se na mě Coulson přísným pohledem.

"Neříkejte mi JESSICO," zdůraznila jsem své celé jméno. Nesnášela jsem, když mi tak někdo říkal, obzvlášť po mámině smrti.

"Jestli se neumíte ovládat, Agentko, tak můžete odejít," Coulson zněl najednou úplně jinak. Nechtěla jsem odejít, a tak jsem nechala plameny zmizet.

"Ještě jedna věc. Řekl vám někdy váš otec, kde se potkal s vaší překrásnou matkou?" upoutal znovu moji pozornost. Tohle neví nikdo, ani já. Táta si tyto věci nechával pro sebe. „Bylo to v Baltimoru, v jejím oblíbeném baru na lodi. Myslím, že se to tam jmenuje Tír na nÓg Irish Bar & Grill. Ano správně," tohle si musel vymyslet. Není možné, aby věděl něco takového. "Už jsem vás dostatečně přesvědčil?"

"To by stačilo Nashi. Hra skončila. Teď vás zavřeme do vězení a nikdo o vás už nikdy neuslyší."

"Cítím z vás obou zlobu. Agente Coulsone, hlavu máte plnou lží a teď se bojíte, co se stane dál," zdálo se mi, jakoby nám promlouval do duše.

"Už se nic dalšího nestane," odpověděl jistě Coulson. Všichni ostatní jen potichu přihlíželi.

"Právě naopak. Síla, která je nad vaše chápání si jde pro vás a Skye. Má něco po čem toužíme a zemře, zatímco nám to dá." Coulson už ztrácel nervy. Poznala jsem to na jeho chování těla a v očích měl vztek. "Nehledě na to co všechno mi uděláte, vždycky-" nadskočila jsem, když se mi přímo za zády ozval výstřel. Z Nashovy hrudi vytekl rudý pramínek krve. Všichni jsme se otočili ke zdroji. Ward tam stál se zvednutou pistolí namířenou k jeho, nyní už mrtvého tělu.

"Zbláznil jste se?" zpražil ho Coulson. Já se otočila zpět na mrtvé tělo Thomase Nashe. Teď, když je mrtvý, máme konečně po práci. Stále se mi na tom něco nezdá.

Celou budovu jsme vyklidili. Agenti odnesli mrtvolu našeho Clairvoyanta a Warda zamkli v poutech do auta. Po tom, co udělal, půjde před disciplinární řízení SHIELDU. Nepříjemná věc. Ward mě ale ani tak moc netrápil. Celou cestu zpět k Buzu se mi v hlavě promítala slova, která mi řekl.

Jakmile jsme se vrátili, s nikým jsem neprohodila ani slovo a zamířila k sobě do kóje a zavřela se uvnitř. Dobrých dvacet minut jsem ležela uvnitř a stále přemýšlela, dokud mi nezazvonil mobil. Na displeji se objevilo číslo člověka, se kterým jsem nechtěla úplně mluvit, ale nakonec jsem to přehodnotila.

"Ahoj tati."

"Páni! Ty jsi ještě neumřela?" už jsem zmínila, že mě dokáže vždycky rozesmát?

"Ten vtip je starej jak Steve," odvětila jsem, ale zasmála se i tak.

"Ale směješ se. Tak jak jde život Agentky na plný úvazek?" Než jsem odešla, musela jsem to tátovi říct. A jemu věřím víc, než komukoli na světě. Navíc by mě nepustil, kdybych mu nic neřekla.

"Tati, není to napořád. Nemusíš mít strach, že bych tě doma nechala jen s JARVISEM."

"To je diskriminace umělé inteligence slečno," ozval se z dálky v mobilu JARVIS.

"Tati, nainstaluješ mu konečně cit pro sarkasmus?"

"Dělám na tom," povzdechl otráveně. „Tak, potkala jsi za tu dobu našeho rampoucha nebo jsi někde jinde? No tak, chci slyšet úplně všechno. Ani bys nevěřila jaká je tady nuda."

"Ne, Steva jsem neviděla. Vlastně netuším, kde vůbec je. Já pracuju s..." zadrhla jsem se. Chtěla jsem mu vyklopit, že pracuju s Coulsonem, ale nikdo z Avengers to nesmí vědět. "Ty lidi neznáš," horší výmluvu jsem vymyslet nemohla. 

Z ničeho nic mi hlavou proběhla geniální myšlenka.

"Tati," nenápadně jsem do svého hlasu vložila ten tón, který nesnáší a pozná, že něco potřebuju.

"Tak co se děje?"

"Potřebuju, abys mi řekl jednu věc, a potřebuju pravdu," zaváhala jsem. Chvíli se z druhé strany neozval žádný zvuk, ani tátův dech. Když jsem se takhle naposledy zeptala, došlo na mámu a ošklivě jsme se pohádali. Nemluvila jsem s ním potom tři dny. Jenomže teď jsem musela vyřešit případ, není čas váhat. „"Kde jste se poprvé potkali s mámou," přešla jsem rovnou k věci.

"Ty si nedáš pokoj, že?"

"Tati, tohle je důležité. Nechci to vědět jen tak. Prosím."

"Bylo to v jednom baru. Jmenovalo se to tam, nějak divně. Pamatuju si, že ten bar byl na lodi. Vím, že byl její oblíbený."

"Bylo to v Tír na nÓg Irish Bar & Grill?" přerušila jsem ho.

"Jo... Jak to víš? Nikdo to neví, jen já." Před očima jsem si znovu představila tu vizi, kterou jsem dneska měla. Ta složka měla stupeň deset, ale pokud jsou moje tvrzení správná, musela jsem něco přehlédnout.

"Tati, funguje ten tvůj hackovací klíč, cos vymýšlel?"

"Zase ses mi hrabala v počítači?"

„Ne, JARVIS mi to řekl," zvedla jsem lehce levý koutek mých úst. Zřejmě mu došla slova. „Tak jo nebo ne?"

"Ježiš, jo pořád. Už ti ho posílám. Na co ho chceš?" vyzvídal.

"Potřebuju přístup," zamumlala jsem, jakmile mi přišla zpráva, „do jedné složky. Nebo alespoň fotku, cokoliv." Díky klíči, se mi otevřel přístup kamkoliv, včetně složek stupně deset, avšak mělo to jednu mouchu. Měla jsem na to pouhých třicet vteřin. Za tu malinou chvíli jsem vyzkoušela několik různých klíčových slov, a když mi zbývalo posledních pět vteřin, našla jsem přesně to, co jsem hledala. Původní složka s potiskem stupně osm. Ne deset jako v mé hlavě.

"Jess? Co se děje, co jsi našla?" slyšela jsem v jeho hlase nejistotu.

"Clairvoyant nemá zvláštní schopnosti," cítila jsem, jak ve mně narůstá hněv a zklamání. To především. „Má bezpečnostní prověrku."

"Co tím myslíš?"

"Náš jasnovidec je agent SHIELDU."

"Ou. To je asi špatný, že?"

Jelikož jsem včera slavila svých 18 let, mám pro vás jak dáreček novou kapitolu. Příště se nám to konečně rozuzlí a MOŽNÁ se konečně objeví jeden či dva z AVENGERS, tak se máte na co těšit.