Dohnat rychle letoucí letadlo pro nás nebyl, díky drakovi, problém. Ten přišel, jakmile jsme se společně se Sif chtěly dostat zpět dovnitř. Ještě jsem neměla přístup k vnitřnímu ovládání a od Coulsona jsem dostala rozkaz, aby se mu letadlo vrátilo v původním stavu. Pro mě to znamenalo žádné ohýbání kovu, jelikož stále nevím jak ho vrátit na stejné místo.

Nejhorší na celé situaci je, že jinou cestou se nemáme jak dovnitř dostat. I kdybych se pokusila otevřít prostor, ze kterého jsem před tím vypadla z letadla, mohla by z laborky vypadnout některé důležité přístroje a bůhví jestli tam někdo zrovna není. Do žádného okna se nevejdeme, a i kdyby ano, někoho zevnitř by silný proud z venku mohl vytáhnout ven a na další záchranu nemám čas a ani energii. Většinu jsem spotřebovala na stvoření a zachování tvaru vzdušného draka. Jediná možnost jak se dostat dovnitř bez něčí úhony byla přes celu. Ta je od zbytku letadla izolovaná, takže nikomu by teoreticky žádné nebezpečí nemělo nehrozit.

Stále jsme se vznášely nad Buzem, vítr nám házel vlasy do obličeje a můj komunikátor si usmyslel, že si dá šlofíka.

"May? Fitzi? Jemmo? Slyší mě tam někdo?" zkoušela jsem ten krám rozchodit. Prohmatávala jsem jej v uchu, ale zevnitř se nikdo neozýval. Snad jsou v pořádku.

"Jak se dostaneme dovnitř?" uslyšela jsem za sebou Sifin hlas. Už jsem nad tím přemýšlela cestou k Buzu. Musíme nějak přistát, aniž by nás vítr zase odfouknul. Najednou jsem dostala nápad.

"Sif?" zakřičela jsem směrem k ní, abych si byla jistá, že mě slyší. "Až přistaneme, musíte se na Buzu udržet, co nejdéle budete moct. Mám plán, ale nevím, jak dlouho mi bude trvat, než ho dokončím," pootočila jsem k ní hlavu.

"Věřila jsem vám před tím a nehodlám s tím přestat ani nyní. A já z boje nikdy neutíkám!" zvýšila svůj hlas. Tohle jsem potřebovala slyšet.

"Dobrá. Tak se držte pevně."

Přeletěly jsme těsně nad Buz. Pravou dlaň jsem položila na drakův hřbet těsně u krku. Za pár vteřin začalo jeho tělo řídnout a pomalu mizet.

Tak zase příště brachu.

Stačila jsem k němu poslat ještě krátkou myšlenku jako poděkování, než se úplně vypařil. V tu chvíli jsme se já i Sif propadly a dopadly na Buz. Vítr do nás okamžitě začal narážet. Hned jsem zareagovala. Přiložila jsem na chladný kov obě dlaně a s dlouhým přemlouváním sebe sama jsem je zvedla až nad hlavu a okolo nás vytvořila větší vzduchovou kapsu. Vítr do nás přestal narážet a bylo tu i o dost tepleji. Akorát vlasy jsem pravděpodobně měla jako čarodějnice. Pohlédla jsem na Sif, která si mě měřila obdivným a zároveň zkoumavým pohledem. Poznala jsem jí to na očích.

"To ještě nic nebylo," pokrčila jsem rameny. Teď následovala druhá část mého plánu. Promiňte Coulsone, ale jinak to prostě nepůjde, řekla jsem si v duchu. Než jsem se k tomu dostala, periferně jsem něco zahlédla. Když jsem pozvedla hlavu, spatřila jsem...ani nevím, co přesně to je. Malá kulička zářící stříbřitým světlem, okolo níž se motaly jemné prameny větru. V jednu chvíli mi připadalo, jako kdyby mě volala. Ukročila jsem směrem k ní. V tu ránu si to namířila proti mně a narazila mi do hrudi. Tělem mi během malého okamžiku projel tak silný proud energie až mě ta síla odhodila na okraj kupole. Neměla jsem nejmenší tušení, jak dlouho jsem ležela. Před očima jsem měla mžitky, v uších mi bzučelo, měla jsem i pocit, že slyším nějaké hlasy a Sif to určitě nebyla a celé tělo mě brnělo.

Až za nějakou dobu jsem zase viděla modré nebe. I uši se zklidnily, ale ten brnící pocit zůstával a nejsilnější byl v obou mých dlaních a na plicích. Ale měla jsem jiný pocit, než by měl běžný člověk po střetu s kupkou energie.

Stále jsem ležela na zádech. Ruce jsem měla ztěžklé, ale dokázala jsem je zvednout před oči, které jsem z nich nemohla odtrhnout. Kolem každého záhybu se táhla záře naprosto stejného odstínu stříbrné, jako byla u té kuličky a neustávala, by naopak. Sílila s každým mým nadechnutím.

Zatnula jsem dlaně v pěsti, a když jsem se vzpamatovala z prvotního šoku, zvládla jsem si kleknout a následně se i postavit na nohy.

Cítila jsem se jinak. Bude to znít velmi zvláštně, ale cítila jsem se živá. Byla jsem naplněná životem a připadala jsem si silnější. Ten pocit byl nekonečný. Jako kdybych dýchala společně se Zemí a vzduch okolo byl součástí mě. Zavřela jsem oči a nadechovala se ve stejných intervalech jako vítr všude kolem.

A přesně jsem věděla, co mám udělat.

3. Os

Něco ve vzduchu se změnilo. Jeho chování, jeho povaha se proměnila jako mrknutím oka. Spousta lidí si této změny všimla, avšak důvod nikdo neznal. Jen jediná a to Lady Sif. Jeho podstatu změnila samotná Strážkyně.

Aura okolo její postavy zářila jasným šedým až stříbrným světlem a s každým nádechem se síla větru zvyšovala. Její hnědé vlasy vlály ve větru a tetování, jež bývá neustále skryto, se objevilo a začalo také vyzařovat stříbrnou záři.

Sif to všechno sledovala z blízka a nestačila se divit. Takové schopnosti se neobjevují jen tak u někoho. Měla za to, že elementálové, lidé se schopnostmi ovládání živlů, byli zabiti. Její myšlenky přetnula Jessica. Natáhla své ruce, roztáhla hubené prsty a otevřela oči. Sif v tu chvíli myslela, že přijde o oči. Tělo Strážkyně začalo celé zářit. Byla jako nádherný křišťál. V okamžiku se letadlo zastavilo a pomalu klesalo k zemi. Během doby co se snažily dostat dovnitř, už letěli nad pevnou zemí. Jakmile Jessica donutila letadlo přistát, uvolnila se a záře okolo ní slábla, až zmizela. Sif se konečně podařilo postavit se na nohy. Jessica vyčerpáním dopadla na studený kov a těžce oddechovala. Sif se k ní rozběhla.

"Jessico, jste v pořádku?" položila jí dlaň na rameno. Jessica stále hluboce dýchala, ale už byla při smyslech.

"Jo," zavrtěla hlavou a opřela se o lokty. "Co se vlastně stalo?"

"O tom potom. Jen jste nám zajistila, jak se dostat bezpečně dovnitř," ukázala na místo kolem. Jessica se rozhlédla. Byli na zemi. Jak? To si vysvětlit nedokázala.

"To je fajn. Ale teď opravdu nemám sílu. Nezvládnu se dostat dovnitř," jako na zavolanou Jess zablikaly hodinky s příchozím videohovorem. Když na ně klikla, na hologramu se objevila Jemma.

"Jemmo? No to je dost, že se taky ozveš. Snažím se s vámi už nějakou dobu spojit. Co se uvnitř stalo?"

"Netuším. Jsem se Skye zamčená dole. Nemůžeme ven."

"Fajn," Jessica se zvládla zvednout na nohy. Síla se jí pomalu vracela. "Jemmo, dokážeš otevřít letadlo zevnitř?" V hlavě se jí rodil další plán.

"Ano, to by neměl být problém."

"Až ti řeknu, otevřeš celu. Sif, zvládnete Lorelai?"

"Bez problému," v očích se jí leskly jiskry. "A co budete dělat vy?"

"Já si podám Warda. Pořád mu dlužím, jak mě tehdy praštil," prokřupala si prsty. Sif zůstala u cely a Jess se vydala k rampě. "Jemmo, můžeš." Rampa se začala spouštět. Jakmile se dostala na zem, Jessica vběhla dovnitř. Proběhla kolem laborky a po schodech se dostala do obývacího pokoje nebo něčeho podobného. Hned jakmile dorazila, před ní proletěla May.

"May, jste v pořádku?" přiběhla k ní. May si mnula hlavu, proletěla totiž skleněnou stěnou. Ve vlasech měla pár střepů a byla celá poškrábaná.

"POZOR!" zakřičela May. Jessica se ohlédla za rameno a spatřila Warda, nejspíš stále omámeného Lorelaiiným kouzlem, jak se k nim blíží se zaťatými pěstmi. Ve tváři měl zuřivý výraz býka. Docela z něj šel strach. Máchl proti agentkám svými pěstmi. Kdyby byly jen o sekundu pomalejší, skončily by bez zubů. May se doplazila pod stůl a Jessica se postavila před Wardovu silnou postavu. Vážně v jednu chvíli připomínal naštvaného býka.

"Warde, normálně vás nemůžu vystát. Teď vám ale říkám, musíte se probrat. Jste silnější než její kouzla," snažila se ho zpomalit. Jenom Sif mohla zlomit Lorelainino kouzlo, moc dobře to věděla a ze všeho nejmíň se chtěla s Wardem poprat.

"Myslíš, že ti na to skočím? To ani náhodou. Lorelai tě považuje za hrozbu. Jediná věc, kterou musím vykonat, je tvoje zneškodnění." znovu se napřáhl. Jessica se jeho pěstím vyhýbala, párkrát se vykryla a dvakrát mu ránu vrátila. Musela se spokojit s tím, co ji naučila Nataša a Clint. Nechtěla proti vlastním lidem použít své schopnosti, i když se jednalo o Warda. "Přestaň uhýbat a bojuj se mnou!" Jessica protočila oči a jednoduše Warda kopla patou do rozkroku. Ward se skácel k zemi.

"Kdy už se vy záporáci naučíte, že u boje se nekecá," uchechtla se Jess nad scénou svíjejícího se agenta. Chtěla ho jít zvednout, ve dveřích se objevila Sif a Lorelai s pouty na zápěstích a chomoutem na krku. To znamenalo, že kouzlo pominulo. Jess se otočila k Wardovi. Ten se stačil zvednout, přitom si mnul oči i svoje nádobíčko.

"Už je zase sám sebou. Nemusíte se bát," promluvila k Jess Sif.

"Určitě?" ještě se rychle ujistila Jessica.

"Určitě," kývla. Jessica se napřáhla a praštila Warda do čelisti takovou silou, že skončil znovu na podlaze.

"AU! Za co to bylo?!" naštval se a ublíženým pohledem si měřil Starkovu dceru.

"Však ty dobře víš," mrkla na něj s šibalským úsměvem. Určitě nebyl dvakrát nadšený z toho, že ho knokautovala mnohem mladší agentka, ještě navíc holka.

Jessica

Po pár minutách se všichni vzpamatovali. Lorelai jsme nechali zamčenou v cele a nezapomněli jsme ani na Skye s Jemmou a pustili je ven z ošetřovny. May si sedla zpět do kokpitu a vzlétli jsme směrem k Hubu. Kluci byli stále trochu mimo z Lorelainy kletby, tak si šli lehnout k sobě na lůžko. Já seděla ve společence, pokrytou střepy ze skla. Přemýšlela jsem o celé situaci. Jak jsem v tichosti seděla, na pohovku vedle mě se posadil další člověk.

"Je něco špatně?" poznala Jemmin hlas.

"Mělo by být?" otočila jsem se na ni. Přeměřila si mě očima.

"Nevypadáš, že by tě něco netrápilo," opřela se o sedačku. Povzdechla jsem si. Otočila jsem se od ní a oči zaměřila na své ruce. Několikrát jsem je promnula a nespouštěla z nich pohled.

"Ty moje schopnosti," bála jsem se vyslovit své myšlenky. Nikdy jsem nad nimi tolik nepřemýšlela, tak jako dneska. "Mám z nich strach," dokončila jsem větu. Na dlani jsem si vytvořila malý vzdušný vír a pohrávala si s ním. "To, co jsem dneska udělala. Vůbec si na nic nevzpomínám."

"Myslíš, jak jsi přinutila letadlo dosednout? Jo, to bylo trochu děsivé. Ale zkus se na celou situaci podívat optimisticky."

"Jak Jemmo? Na tom není nic optimistického. Já si to ani nepamatuju!" stiskla jsem pěst a vír zmizel. "Z počátku, když jsem zjistila, že můžu tohle dělat, mi to připadalo jako nádherný dar. Něco, co dokážu jen já a dostala jsem šanci za něj bojovat, chránit s ním všechny ostatní. A teď," hluboce jsem se nadechla. "Bojím se. Bojím se, abych někomu neublížila. Když bych se přestala ovládat, byla by to katastrofa. Klidně bych dokázala rozervat tohle letadlo na kusy," rozmáchla jsem rukama, do nichž jsem si poté položila hlavu. Měla jsem pocit, že mi praskne. Bylo v ní tolik věcí, nad kterýma jsem musela přemýšlet, i když jsem nechtěla. Ucítila jsem Jemminu dlaň na zádech.

"Ale neuděláš to."

"Jak to můžeš říct s takovou jistotou? Vždyť mě vůbec neznáš," promluvila jsem s hlavou stále schovanou v dlaních.

"Máš pravdu," tímhle mě dostala. Zvedla jsem hlavu a znovu se k ní otočila. Na tváři se jí rýsoval upřímný úsměv. "Neznám tě tak dobře jako třeba členové Avengers týmu nebo tvůj otec. Ale znám tě tak dobře, abych si byla na sto procent jistá, že bys nám nikdy neublížila. Viděla jsem záznam tvého a Wardova zápasu. Nepoužila jsi proti němu žádný živel."

"Protože jsem dala slib, že nikdy nepoužiju své schopnosti proti vlastním lidem. A pokud to situace nevyžaduje ani proti jiným lidem, ani kdyby to byli naši nepřátelé."

"Pak se nemáš čeho obávat. Ty jsi neskutečně hodný člověk. Nikdy o tom nepochybuj. Ani já nebudu," s těmito slovy se Jemma postavila a odešla směrem do laboratoře.

"Díky Jemmo," zašeptala jsem do ticha. 

"Ehm," náhlé odkašlání mě opravdu vyděsilo. Vedle mě se objevila Sif. "Neruším?" zeptala se krátce. Jen jsem zakroutila hlavou. "Projdeme se?" Netušila jsem, co tím sleduje, ale souhlasila jsem. V tichosti jsme se procházely po letadle, než se Sif odhodlala promluvit. "Děkuji vám za záchranu. Jsem vám neskonale vděčná," zastavila se a já s ní.

"Za záchranu děkovat nemusíte. To je samozřejmost."

"Ale přesto se vás musím zeptat. Co jste zač?"

"Jak to myslíte?" hlasitě jsem polkla.

"Co jste zač? Vaše schopnosti, takové nebyly spatřeny od..." zasekla se.

"Od kdy?"

"Od doby, co odešla Evelyn z Alfheimu, poslední známá elementálka a Strážkyně vodního živlu," hned mi do hlavy naskočila myšlenka na mámu, jak mi o ní Thor vyprávěl na helicarrieru. Sif mě pozorovala s úžasem ve tváři. Docela mě tím děsila.

"Co? Proč se na mě tak díváte?"

"To jsi ty. Ta, o které nám Thor vyprávěl hned, jakmile se vrátil na Asgard. Ty jsi další Strážce živlů, je to tak. Že mám pravdu."

"Ano? Teda alespoň mi to zatím všichni tvrdí," byla jsem z toho celá zmatená. Zajímalo by mě, co přesně pro Asgarďany ten titul znamená. Nestihla jsem ze Sif zeptat, jelikož naši konverzaci přerušila May s informací o přistání. O pět minut po hlášení jsme znovu trčeli na zemi na půl cesty před Hubem.

Krátce po dosednutí jsme se přesunuly zpět do společenské místnosti, kde na nás čekalo překvapení.

"Agente Coulsone? Konečně jste nás přišel zkontrolovat?" přivítala jsem ho s vřelým úsměvem na tváři. Kdežto reakce Sif byla kapku odlišná.

"Co je tohle za kouzla? Jak je možné, že jste naživu? Thor nám vyprávěl, jak vám Loki probodl srdce," vytáhla svůj meč a namířila jej proti Coulsonovi.

"Jen klid." Postavila jsem se před ni a chytila ji za předloktí.

"Chápu vaši reakci. Vězte, že i já sám jsem z toho stále trochu nesvůj. Ano, zemřel jsem, avšak SHIELD má, zdá se, zázraků požehnaně," vysvětlil jí zkráceně situaci. Sif odložila svůj meč. Letadlo se zatřáslo a konečně jsme byli zase ve vzduchu. "Teď mě prosím omluvte. Rád bych si promluvil s Agentkou Starkovou, když dovolíte."

"Jistě, ráda jsem vás poznala, Philipe, synu Coulův," pokynula hlavou a odešla.

"Synu Coulův?" zmateně se podíval. Jen jsem nad tím mávla rukou. "Agentko, za poslední akci ode mě dostáváte pochvalu. Splnila jste ji na výbornou."

"Ale nebýt celého týmu, tak doteď ležím zmatená v poušti s ránou na hlavě a Lorelai by byla v tahu."

"Ano. Slyšel jsem o vaší malé potyčce s Agentem Wardem. Jen tak mezi námi, doufám, že jste mu to vrátila."

"Bát se o něj nemusíte. Svůj podíl už dostal," udeřit Warda, byla za posledních pár dnů, asi ta nejvíc uspokojující věc. "Je to všechno? Potřebovala bych ještě udělat se Skye pár testů."

"Jistě. Až budou hotové, přijdete ke mně do kanceláře."

S Jemmou jsme zkontrolovaly posledních pár funkcí na Skye. Podle všech informací, které zatím Jemma zprostředkovala, bylo jasné, že ten lék GH325 je něco zázračného. S tlustou složkou o Skyeině zdravotním stavu a s druhou, poněkud tenčí, s výpovědí ohledně poslední mise jsem se vydala ke Coulsonově kanceláři, kde jsem se ho ptala na několik zásadních otázek ohledně toho dne, kdy jsme se vloupali do bunkru a našli ten lék. Dokonce jsem z něj vytáhla dost cenné informace.

Po našem tajném rozhovoru jsem mu odevzdala složku o Skye a shrnula mu její stav a druhou si schoval do stolu.

Ucítili jsme menší náraz. Znamenalo to, že jsme konečně přistáli v Hubu a podle Coulsona budeme mít malou návštěvu a nejspíš ne úplně příjemnou.

TA DÁ

Nová kapitola je na světě!

Máme tu velké odhalení. Dobře, není zas tak velké, ale konečně jsme se naší Jess podívali trochu víc na zoubek. Co říkáte na její schopnosti? A na Jess samotnou? No, snad se s tím zvládne vypořádat. Co myslíte?

HannahJStark