...Načítání......Načítání...

Zírám na neustále točící se kroužek na obrazovce přede mnou, a i když mě za to neustále někdo napomíná, houpu se na své židli. Několik minut čekám, až se načte aktualizace od doktora Bannera. Měla by nám ulehčit hledání Teseraktu. Šum na můstku přerušil hlas jednoho z agentů.

"Máme shodu!" Málem jsem z té židle spadla, když jsem uslyšela ta dvě slova. Rozběhla jsem se k agentu, jehož jméno bylo Sitwell a byl jeden z prvních, se kterým jsem se poznala. "Šedesát pět procent. Počkat, sedmdesát devět."

"Kde je?" přiběhla jsem k němu.

"Ve Stuttgartu v Německu. Ani se moc neschovává." Vážně může být tak hloupý?

"Řediteli," otočila jsem se k nejvyššímu panelu, kde hlídal všechno dění Fury. „Máme ho." Beze slov na mě kývl a otočil se jiným směrem. Ke Kapitánovi, který se stále rozkoukával a ke Coulsonovi, který stál vedle něj.

"Kapitáne," vytrhl jej z konverzace s Coulsonem. "Je váš." Kapitán přijal rozkaz a Coulson ho odvedl, aby mu mohl ukázat novou uniformu. "Agentko," promluvil ke mně. "Půjdete s ním."

"Myslíte, že se mu bude líbit, že na ně bude dohlížet teenager, pane?"

"Bude se s tím muset smířit. A uvědomte agentku Romanoffovou. Odveze vás tam." Kývla jsem na souhlas, a když jsem procházela okolo Furyho, ještě jsem se ho stihla zeptat na důležitou věc.

"Pane, mám povolení použít... Však víte co," Neřekl jediné slovo, jen nenápadně přikývl. Zatnula jsem vítězně pěst. Konečně si vybiju trochu té zlosti. Rozběhla jsem se do své provizorní ubytovny a rychle se převlékla do čisté uniformy. Vypadá stejně, jako a, kterou jsem měla u Teseraktu, jen má tmavě modrou barvu. Na záda jsem si jeden volný večer přišila kapsu, kam jsem si mohla vložit svou hůl. Do pouzdra na stehno jsem si dala pistoli a do kapsy strčila pár náhradních zásobníků, i když si myslím, že na něj budu asi sotva střílet.

Cestou ke quinjetu jsem sehnala Natašu a vysvětlila jí, kam nás musí dostat. To, že jsme našli Lokiho, se k ní už samozřejmě dostalo. Nastoupily jsme do jednoho z mnoha quinjetu na palubě a čekaly na Kapitána Ameriku. Během tří minut jsme uvnitř quinjetu byli všichni a mohli vzlétnout. Jakmile si mě Kapitán všiml, bylo mu vidět na očích, že jsem se mu nezamlouvala. Když jsme byli ve vzduchu, prolomila jsem to nepříjemné dusno.

"Nějaký problém Kapitáne?" pohlédla jsem na něj z druhé strany quinjetu. Pohled mi krátce opětoval, následně si odfrkl a otočil se na Natašu. "Vadí Vám snad moje přítomnost?"

"Kolik Vám je let?"

"Zaprvé šestnáct a zadruhé..." nestihla jsem doříct svou myšlenku, protože mě přerušil.

"Šestnáct? Nejste na to být agent moc mladá?"

"Co myslíte? A než jste mě přerušil, chtěla jsem říct, ať mi nevykáte. Připadám si stará." Hned jsem si uvědomila, že to muselo vyznít špatně. "Bez urážky," dodala jsem hned. Nechtěl, abych to viděla, ale cukal mu jeden koutek. Z ničeho nic ke mně natáhl svou ruku v rudé kožené rukavici.

"Jsem Steve Rogers." Tak rychle jsem to opravdu nečekala. Že by se mi představil normálním jménem. Jeho ruku jsem však přijala.

"Těší mě Steve. Já jsem Jessica."

"Jessica, a dál?" Ztuhla jsem. Netuším, jestli je dobrý nápad mu říkat své příjmení. Naštěstí mě z téhle nepříjemné situace vysvobodila Nataša.

"Hele vy dva. Za hodinu budeme na místě. Měli bychom mít nějaký plán."

"Tak Steve, předveďte nám, co máte v malíčku." Díky za Furyho a jeho složku, protože díky němu jsem měla představu, co každý ze seznamu Avengers dokáže, jaké má přednosti. A Kapitán nebo Steve, umí skvěle plánovat akce.

Díky Nataši, jsme do Německa dorazili právě v čas. Loki začal dělat problémy. Nataša s quinjetem nepřistávala. Jen jsme vyhodili Kapitána jako předvoj. Sice je to dobrý Kapitán, ale naštval mě. Nedovolil mi jít společně s ním. Měla jsem čekat na signál, kdyby potřeboval pomoc. Zřejmě mi dostatečně nevěřil nebo nechtěl mít na triku teenagera, kterého by musel ještě navíc hlídat.

Quinjet byl nastaven na maskování, takže jsme vše mohli shora sledovat. Loki postupoval mezi klečícími lidmi jako král. Mluvil na všechny okolo sebe. Bylo to jasné. Loki je opravdu diva. Má rád pozornost. Jeho řeč o moci přerušil jeden stařec. Loki na něj zamířil svým kopím. Naštěstí Kapitán zasáhl včas.

"Když jsem byl naposledy v Německu, taky se tady jeden povyšoval nad ostatní a nedopadlo to s ním dobře." Pronesl Kapitán a přiblížil se k Lokimu. Lidé kolem nich je sledovali a někteří se začali stavět zpět na nohy.

"Ty jsi ten voják. Ten ztracenec v čase," zasmál se Loki.

"Jedinej ztracenec tady jsi ty." Nataša odhalila quinjet a vysunula ze spodu jetu menší dělo.

"Loki, odhoďte zbraň a vzdejte se." Byla to docela prázdná výhrůžka, když on měl kouzelné magické kopí a my jen obyčejné zbraně, které ho sotva poškrábou. Taky nám to dokázal.

"Pozor!" vykřikla jsem, když naším směrem vystřelil modrý paprsek. Jen těsně jsme se mu vyhnuly. Kapitán se na Lokiho vrhl. Hodil po něm svým štítem. Když jsem se dívala na záběry z druhé světové, kde bojoval právě Kapitán, dokázal s ním neuvěřitelné kousky. Sledovaly jsme ho bojovat s Lokim. V jednu chvíli to vypadalo, že jsou celkem vyrovnaní, jenže pak Kapitána Loki zahnal do kouta a mířil na něj svým kopím. Věděla jsem, že je zle. Steve neměla ani ponětí, co ta jeho zbraň dokáže. Rozhodla jsem se neuposlechnout jeho příkaz a vydala se mu pomoct. A věděla jsem přesně, co udělám.

Zaútočila jsem nečekaně a zezadu, což sice nebylo čestné, ale co už. Na levé straně od nás stála fontána. Ušklíbla jsem se. Nataša natočil quinjet tak, abych mohla vyskočit přímo k nim. A tak jsem i udělala. Použila jsem vítr, aby zbrzdil můj pád, a následně jsem provedla pohyb prsty, které jsem nakrčila a společně s rukama zvedla nad hlavu. Voda vytryskla z fontány a nahromadila se za má záda.

"Hej!" křikla jsem k nim, abych upoutala jejich, hlavně Lokiho pozornost. Povedlo se. Prvně se zamračil mým směrem, jakmile však spatřil co se děje za mnou, doslova mu spadla brada a přestal se soustředit. Toho jsem využila a švihla rukama před sebe. Voda za mnou reagovala na můj pohyb a uvěznila Lokiho do svých spárů. Nemohl se hýbat. Stále jsem držela prsty ve stejné pozici, aby mi neutekl. Jenže se o to ani nepokoušel. Jen na mě dál zíral.

Kapitán se zvedal ze země a zřejmě také nemohl věřit svým očím. Stočil svůj pohled ke mně a jeho údiv následovalo tiché "Páni".

"Kdo jsi?!" Hlavu měl volnou, aby se nám neudusil, takže mohl mluvit. Zíral na mě, jakoby viděl ducha. "Ty jsi ta agentka z té laboratoře!" uvědomil si.

"Dobrý postřeh." Uvědomila jsem se, že i když je Loki částečně ohromen, zdržuje. Nejspíš si uvědomil, že se třesu. Cítila jsem, jak mi od kořínků vlasů teče pot. Vážně jsem měla víc trénovat, zanadávala jsem si. Už ho moc dlouho neudržím. "Kapitáne, vezměte mu to žezlo." Kapitán ode mne odtrhl pohled a vydal se k Lokimu, jehož jsem stále držela v bublině vody. Kapitán se natáhl k žezlu, které bylo také uvnitř. To už jsem se opravdu třásla. Vynaložila jsem příliš mnoho energie na jeden útok, takže když Kapitán sáhl pro žezlo, bublina se rozpadla a Loki i žezlo dopadli na kamennou zem. Klesla jsem na kolena. Byla jsem vyčerpaná.

Loki odhodil pomocí magie Kapitána pryč, sebral své kopí a blížil se ke mně. Jedním koncem kopí mi nadzvedl bradu, abych mu hleděla do očí.

"Kdo ksakru jsi?!" vyštěkl znovu s vytřeštěnýma očima. Neodpověděla jsem. Než stihl cokoliv jiného udělat, do uší se nám rozezněla píseň od AC/DC. Sakra. Takové entrée může mít jen jeden člověk. Před mýma očima prolétly jiskry a Loki skončil na zádech a přede mne přistál Iron Man.

"Pohni se, a jsi mrtvej," namířil na něj snad všechny zbraně, co měl k dispozici. Kdyby neměl masku, nejspíš bychom viděli, jak mu z očí srší blesky. Loki si odčaroval své zlaté brnění a vzdal se. "Tak je to správně." Neodvažovala jsem se na něj podívat. Stále jsem klečela na zemi. Kapitán se postavil a přišel za námi.

"Pane Starku."

"Kapitáne."