Bezvědomí obvykle vypadá jako spánek. Pocitově se od sebe moc neliší, dokud se člověk neprobere. Po spánku je probuzení příjemné. Probuzení po bezvědomí je jako kocovina a přejetí autem zároveň. Právě teď jsem se tak cítila.

Otevřela jsem oči a probudila se do tmy. Přemýšlela jsem, jestli nesním nebo jsem opravdu vzhůru. Posadila jsem se celá rozlámaná a protřela si oči. Ne, že by to něčemu pomohlo. Opřela jsem se o chladnou kovovou podlahu, když o ni zazvonil jiný kov. Na zápěstích jsem měla připevněné náramky. Pak jsem si vzpomněla, co se stalo, než omdlela. Lomcováním jsem je nedokázala rozbít, ani je přetáhnout přes zápěstí. Z úmorného slepého snažení mě vyrušily hlasité rány do jedné ze stěn.

"Ani to nezkoušej. Stejně se ti je nepodaří sejmout." Hlas jsem okamžitě poznala a hned se vrhla ke stěně, od níž se ten protivný hlas ozýval.

"Hned mě pusťte ven!" bušila jsem na ten zpropadený kov. Jediné co se mi povedli, bylo zvonění v uších. Radši jsem toho nechala. Kilian zato promluvil tím svým úlisným hlasem.

"Momentálně tvé žádosti vyhovět."

„Ty netušíš, s čím si zahráváš, ty..." věta vyzněla do ztracena s tichou výhružkou na konci. Kilian si ji nijak nezaregistroval. Aspoň nedal nic najevo. Škoda, že nevidím jeho ksicht.

"Ale ano. Dcera Tonyho Starka, členka Avengers a dívka se superschopnostmi..." Vyděšeně jsem upírala pohled do tmy. Jak to sakra ví? Táta si vyprošoval, aby se jakékoli nahrávky se mnou dostaly na veřejnost...

"Ano. Vím, co dokážeš. A právě se nacházíš v cele, vytvořenou speciálně pro tebe. Nemáš jak se dostat ven. A ty náramky, co máš připevněné kolem zápěstí ti zabrání použít tvé schopnosti. Hodně štěstí při dobývání se ven." Svoji řeč zakončil smíchem hodným padoucha.

"Poslouchej, ty utřinose. Až se dostanu ven, upravím ti fasádu tak, že sám sebe nepoznáš." Nic dalšího mi neřekl. Jediné, co jsem slyšela, byly vzdalující se klapající podrážky bot. Vzdorovitě jsem ještě jednou udeřila do stěny mé cely a posadila se. Blbec...

Netušila jsem kolik času uběhlo. Jen seděla ve tmě a jediné zvuky, které jí dělaly společnost, vydávali dva chlapi určeni, aby ji hlídali. Zřejmě si uvědomovali, že cela není zvukotěsná, a i když tlumeně, stále jsem slyšela jejich posměšky.

"Je jako ryba na suchu," promluvil jeden z nich.

"Přesně," druhý hlas byl naproti prvnímu mnohem hlubší. "Prej budeme hlídat velkou superhrdinku. Ha! Malá holka to je." Málem bych si oči vykroutila. Kolik IQ ti dva mají? Ani dohromady by nepřekročili třímístné číslo.

"Hej, můžete přestat kdákat, vy slepice? Musím si dojít na záchod!" udeřila jsem párkrát do stěny.

"Dobře, dobře. Ale buď rychlá." Vyvalila jsem oči. Nevěřila bych, že jsou tak tupí, aby ji pustili ven. Než se však kroky stihly dostatečně přiblížit, hrubší hlas je zastavil.

"A nepřeskočilo ti? Vždyť je to past!" Sakra.

"Á... Dobrý pokus, ale mě neoblafneš."

"Pusťte mě, ať vám můžu nakopat zadky!" mlátila jsem do toho zpropadeného kovu. Potřebovala jsem se nějak dostat ven. Kdo ví, co ten blbec dělá s Pepper. Opřela jsem se dlaněmi o chladný kov a zavřela oči. Mysli, mysli...

Se zavřenýma očima jsem přejela dlaněmi po kovu. Možná... V knize z Asgardské knihovny jsem četla něco o vedlejších schopnostech. Někteří Strážci dokázali ovládat i něco jiného, než jen čtyři. Mohla bych zkusit ovládnout kov? Porád tu byl však jeden problém a tím jsou náramky, které mám pořád na sobě. Ale za pokus nic nedám.

Zula jsem si boty a ponožky, abych s kovovým povrchem byla co možná nejvíc v kontaktu. Oči jsem nechávala zavřené, zhluboka se nadechla a dlaněmi udeřila do stěny před sebou. Noc se nestalo, já však pokračovala dál. Udeřila jsem stejně, znovu a znovu. Střídala jsem dlaně a chodidla. Hlídači venku něco povídali. Já jejich hlasy vytěsnila do nejtmavšího koutu mysli a soustředila se na pocit v těle. A tvrdé úsilí se vyplatilo. Kůží jsem cítila i ty nejmenší částečky země, které uvnitř kovové cely zůstaly.

"Už se podvol..." uhodila jsem ještě několikrát, když se mé pěsti probořily kovem a udělaly v něm hlubokou promáčklinu. Prohmatala jsem okolí a pousmála se.

"Jess, to se ti povedlo," pošeptala jsem si pro sebe pochvalu. Kov v promáčklině jsem roztrhla jako tvrdý papír. Oslepilo mě denní světlo. Než jsem vyklouzla dírou ven, obula jsem se a schovala se za krabice hned před celou. Dokonce jsem si dokázala odepnout náramky z rukou.

Hlídačům nejspíš přišlo podezřelé, že se z vnitřku přestaly ozývat další rány a šli celu zkontrolovat. Dvakrát je nepotěšilo, když našli rozšklebenou díru v zadní stěně.

"Je to jen její další trik," mávl rukou ten se skřípajícím hlasem. Druhý se na něj otočil.

"V tý kovový bedně je obrovská díra. Jak to může bejt trik?!" zařval hrubým hlasem. Já mezitím vystoupila na jednu z krabic s rukama založenýma na hrudi.

"No není. Je tam fakt díra." řekla jsem a skočila na zem. Oba se otočili mým směrem. To jsem je však už vymrštila vlnou vzduchu do mé cely. Rychle jsem přiskočila a pláty kovu přitiskla k sobě, aby se neměli jak dostat ven.

"Není radno podceňovat někoho jako já. Užijte si pobyt v kovové krabici. Doufám, že jste si předtím odskočili na záchod." Nechala jsem je uvnitř a zamířila pryč. Procházela jsem vchodem, když jsem ucítila na prstech rukou pálení. Zvedla jsem ruce před sebe. Prsty a zápěstí zářily modrobílým světlem. Světlo následné pohaslo a na místech, kde se rozzářilo, jsem měla černě zbarvené obrazce. Táhly se od prostředníčků až k zápěstí. Nezůstala na nich však dlouho a hned na to zmizela.

"Všem jednotkám! Stark unikl a nekontrolovatelně se pohybuje někde po areálu!" ozvalo se z reproduktorů kolem. Táta je tady taky? Bezva.

Rozběhla jsem se ven. Nikoho jsem nezahlédla. Všichni nejspíš hledají tátu. Kousek od místa, kde se plížím, jsem uslyšela hluk a vydala se tím směrem. Na obloze se najednou objevil pohyb. Přes ostré slunce jsem toho moc neviděla, ale vždycky bych poznala obrysy Iron Manovy obleku.

"Jessico?" Otočila jsem se za známým hlasem.

"Rhodey?"

"Co tady děláš?"

"Unesli mě spolu s Pepper. Neviděl jsi tátu? Prý tady někde pobíhá. A viděla jsem letící oblek... Kde máš ten svůj?" Rhodey ukázal na oblohu.

"To byl Iron Patriot. Pojď se mnou! Musíme do té vily. Tony tam na nás už čeká."

Čaauu lidi
Doufám že se máte dobře.
Už jste viděli Thor Ragnarok? Já byla hned na premiéře a jsem NADŠENÁ ❤❤❤. Ten film byl nejlepší z těch tří co letos vyšli. Moc se mi líbil a Hela byla úžasná záporačka. Když tak  napište jestli se vám líbil a uvidíme se u další kapitoly 😁