A/N: Pozor! Tento příběh je druhý díl mé série o Avengers. První díl se jmenuje AVENGERS ZROZENÍ :)

Chaos.

Tak by se dalo popsat několik dní, od večera, kdy nám ukradli Teserakt. Všichni agenti stupně pět a výše měli pohotovost. Ještě ten večer, kdy se to všechno událo, jsem se společně s Coulsonem, Hillovou a ředitelem Furym odebrali na Helicarrier, obrovskou letadlovou loď vylepšená o možnost létat díky čtyřem masivním motorům na každé straně lodi.

Agenti dělají vše co je v jejich silách, aby našeho boha-padoucha našli. Ale bude to těžké. Už jen z toho důvodu, že Loki přetáhl pomocí nějaké síly uvnitř jeho kopí Hawkeye na svou stranu. A Hawkeye je jeden z nejlepších agentů SHIELDU. Má své kontakty všude na světě, ví kdejaké tajemství ze SHIELDU, a to je zlé.

Jako každý agent tady, i já přidávám ruku k dílu. Pomáhám všude možně. Kdo potřebuje jakoukoliv pomoc, a já jsem po ruce, neváhám ani na vteřinu. Já a Fury jsme momentálně jediní, kdo Lokiho viděli z blízka. Naše svědectví je důležité pro nalezení Teseraktu.

První večer, kdy nám všem rozdělili ubytovny, jsem nemohla spát. Ve čtyři ráno jsem bloumala po prázdných chodbách helicarrieru. Prošla jsem uličkou na můstek, kde byli agenti noční směny. Záviděla jsem jim. Nebyli pod takovým tlakem, jako já. Jestli Clinta nenajdeme, nikdy si to neopustím. V tu noc, se mi v hlavě přehrávala tahle věta, která způsobila moji nespavost.

Pozorovala jsem tiše agenty, kteří ve tmě téměř nebyli vidět. Jen díky zářícím obrazovkám, u kterých seděli. Z přemýšlení mě vytrhla silná dlaň na mém rameni. Nadskočila jsem a instinktivně ji chytila taky. Byl to jen Fury. Zřejmě ho bavilo mě takhle děsit.

"Řediteli," zašeptala jsem do tmy. "Nemůžete spát?" Nic mi neodpověděl, jen pokynul, abych ho následovala. Přivedl mě do menší místnosti s obrazovkami připevněných na zdech.

"Myslím, že je čas, abyste si rozšířila obzory." Vytáhl z kabátu tablet a odemkl jej. Na obrazovkách okolo nás se objevily videa, informace, složky a především obličeje lidí. "Tohle je Iniciativa Avengers. Prohlédněte si vše, co chcete. Alespoň tím zabijete čas." V tom měl teda pravdu. V místnosti jsem strávila celý den. Až večer jsem nastudovala poslední informaci o posledním hrdinovi – Kapitánu Amerikovi, vojákovi z druhé světové války, jež zamrznul v čase a právě žije v Brooklynu. Další lidé nebo spíše hrdinové zařazeni do programu Avengers jsou, Hulk, neboli Bruce Banner, táta jako Iron Man, Thor, bůh z jiného světa, což už není noc nového, když tu máme jeho bratra, a já.

Ještě jsem si stihla přečíst něco málo o projektu doktora Selviga, jeho poznámkách o Teseraktu a všemu co by se s ním dalo dělat. Je až neuvěřitelné, jaký rozsah využití Teseraktu má. Čistě teoreticky.

Odešla jsem zpět do své ubytovny a spala až do rána. Tehdy jsem si poprvé zkontrolovala telefon. Několik nepřijatých hovorů a milion zpráv. Od táty. Je hezké vědět, že se o mně zajímá, ale nejspíš vyšiluje strachy. Rychle jsem mu poslala zprávu s tím, že jsem v pořádku a to přespání se trochu protáhlo, jelikož mamka mé kamarádky nás vzala na chatu. Snad na to skočí. Hrozně nerada mu lžu, ale teď to jinak nejde.

A teď jsme tady. Už několikátý den hledání. Právě jsem na můstku u jednoho agenta-programátora a prohledávám společně s ním na všemožné kamerové záznamy.

"Jsi v pohodě?" ozvalo se mi za zády. Proč se mi všichni plíží za záda, než odpoví? Hluboce jsem se nadechla, abych se uklidnila a nevykřikla na ni.

"Ne Nat, to opravdu nejsem. Je to z velké části i moje chyba, že je teď Clint pryč. Stačí?"

"Neboj se, určitě ho najdeme." Nataša se právě vrátila z jedné mise. Ta představa, že by ji Loki taky ovládnul, ve mně vyvolává nepříjemné pocity.

"Jasně. Hele, neviděla jsi Coulsona? Už se po něm sháníme alespoň hodinu." Změnila jsem téma. Nataša se na mě pro změnu podívala jako bych byla úplně mimo.

"Je na cestě sem, s Kapitánem Amerikou." To mnohé vysvětluje. "Vlastně by měli právě přistávat. Nechceš jim se mnou jít naproti?" Chtěla jsem přikývnout, ale náhlá bolest hlavy mi v tom zabránila.

"Běž napřed. Hned tě doženu." Odebrala jsem se z můstku a schovala se do kumbálu na košťata. Ano, i takovou místnost helicarrier má. Bolest byla úplně stejná jako tehdy u Teseraktu. Avšak tentokrát jsem byla přímo u místa dění.

"...být neklidní." I přes své přesvědčení, že se jedná pouze o iluzi, schovala jsem se za nejbližší modročerný balvan.

"Ať se připraví k boji. Povedu je do slavné bitvy." Ten první hlas jsem neznala, ale tohle byl Loki. Nenápadně jsem vykoukla z balvanu. Opravdu to byl on. Naproti tomu ten druhý nejspíš nebyl podobný lidem. Jeho bílá pokožka byla hrubá a znetvořená a mám pocit, že jsem zahlédla sedm prstů na jeho ruce.

"Bitvy? Proti nicotné Zemi?"

"Nebude to dlouhá bitva. Pokud je vaše síla tak velká jak tvrdíte."

"Pochybuješ o nás? Zapomněl jsi snad, kdo ti vložil do ruky žezlo a starobylé vědění a nový smysl, když jsi byl vyvržen?"

"Byl jsem král! Svržený neprávem." On a král? Chudáci poddaní.

"Tvá ctižádost je malá. My hledíme dál k větším světům a Teserakt nám je odhalí."

"Ještě ho ale nemáte. Nevyhrožuj mi. Dokud neotevřu bránu a nedám povel k útoku, nemůžete nic." Takže pokud jsem se nezbláznila a to, co se přede mnou odehrává, je pravda, musíme ho zastavit dřív, než ty své spojence vypustí na Zemi.

"Měj si tu svou válku, Asgarďane. Ale jestli selžeš a my ten Teserakt nedostaneme. Nenajdeš žádný svět, žádné místo kde by tě on nenašel." O kom to ten podivín mluví? "Dá ti zakusit taková muka, při kterých budeš toužit po něčem tak sladkém jako je SMRT!"

Všechno zmizelo v záblesku. Probrala jsem se rychle. To bylo neskutečně děsivé. Uvědomila jsem si, jak se snažím popadnout dech. Bylo to skutečné? Jestli ano, tak jsme v pěkném průšvihu. Je to horší, než jsme si mysleli. Měla bych to někomu říct. Jenže tady, kde se vše zakládá na skutečných faktech, mi nikdo neuvěří. Rozhodla jsem si to nechat pro sebe. Nejdřív musím najít nějaký důkaz. Oklepala jsem se a vyšla z kumbálu.

Rozhodla jsem se jít na vzduch, dokud to ještě jde. Venku mě uhodila vůně mořské soli. Ráda sem chodím. Je to skvělé místo na vyčištění hlavy. Technici a agenti běhají všude okolo a chystají sebe i letadla a vše co je na palubě na vzlet. Zahlédla jsem však člověka, který byl dost nesvůj a rozhodně nebyl oblečený jako agent. Ten obličej už jsem viděla. Ve složce Avengers. Doktor Bruce Banner. Přistoupila jsem k němu.

"Dobrý den, doktore Bannere. Agentka Starková," natáhla jsem jeho směrem ruku. Nejdřív si mě prohlédl a následně mou ruku přijal.

"Dobrý den slečno." Vypadal dost nervózně.

"Pojďte se mnou. Odvedu vás dovnitř. Je tam útulněji." Kývl na souhlas a šel se mnou. Cestou jsme narazili na Natašu a samotného Kapitána Ameriku.

"Doktor Banner?" oslovil nás jako první Kapitán.

"Ano," přitakal doktor Banner. "Dobrý den. Řekli mi, že tu budete taky."

"Prý tu kostku dokážete najít?"

"Nic víc Vám o mě neřekli?" Bylo vidět jak nepříjemná pro něj tahle konverzace je.

"Nic víc mě nezajímá." Páni. Kapitán se na první pohled nezdá, ale působí opravdu jako kus ledu. Kdo mu to může vyčítat. Nedávno žil ve čtyřicátých letech minulého století a lusknutím prstu je v naprosto odlišné době. Nejspíš se to na něm podepsalo.

"Pánové," přerušila jsem jejich konverzaci. "Za chvíli byste měli jít dovnitř. Nebude se tu moc dobře dýchat."

"Tohle je ponorka?" Těsně vedle Kapitáne. Motory helicarrieru se pomalu rozběhly a my jsme začaly stoupat výš a výš.

"Tak pojďte." Nataša se otočila a my se vydali za ní. Dorazili jsme na můstek, kde agenti okolo nás organizovali náš vzlet. Nakonec zapojili maskování. Je to dost účinné, když by nás někdo sledoval. Kapitán si prohlížel můstek. Banner a Fury se domlouvali na jeho pobytu a všem, co bude třeba.

"Nějaká shoda? Našli jste něco?" zeptala jsem se agentů, co seděli u vyhledávacích programů a hledali Lokiho.

"Nic. Zatím žádná shoda."

"Bezva. Hledejte dál. Za pár minut se k Vám připojím." Věřím, že je dokážeme najít. Stačí jen počkat na nějakou chybu z jejich strany a máme je. Stačí jen čekat.