Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

Do nemocnice ho přivezli ve 2:29, když jsem měla noční směnu. Jeho zápěstí byla ledabyle obvázaná, ale při vědomí nebyl.

„Jeho soused slyšel nějaký hluk," řekl mi jeden ze záchranářů.

„A tak jen prostě šel do jeho bytu?" zeptala jsem se a pozvedla jedno obočí, zatímco jsem se dívala, jak Erena odvážejí do oddělení pro pacienty v kritickém stavu.

Záchranář pokrčil rameny. „Zřejmě? Co ti na to mám říct," dodal a pak odešel zpět do vozu.

Těžce jsem povzdechla a vrátila se zpátky na své místo ke svým poznámkám. Když jsem si je prošla znovu, neseděl mi čas a stejně tak mi neseděl fakt, že neumřel.

„Ale no tak..." povzdechla jsem a stiskla jsem si kořen nosu, zatímco jsem se dívala do zápisníku. Měl umřít, dokonce minutu před tím, než ho přivezli. Tak v čem byla chyba?

Obracela jsem v prstech tužku a pak jsem vstala ze svého místa, zatímco jsem si schovala tužku do kapsy nemocničního pláště. Když jsem dorazila do Erenova pokoje, zcela poklidně oddychoval ve své posteli. Jeho zápěstí byla nyní profesionálně převázaná a zdálo se, že ve snu se nachází na příjemném místě.

Nahnula jsem hlavu na stranu a pousmála jsem se. Vypadal blaženě, nehledě na to, že si pokusil vzít život. Vytáhla jsem tedy ze své kapsy tužku a už už jsem se chtěla dotknout špičkou jeho zápěstí, ale byla jsem zastavena. Mé zápěstí chytla ruka. O trošku menší, bledší.

„Neuděláš to," promluvil ledově klidný hlas a já se podívala na černovlasého muže vedle sebe.

„Levi," pronesla jsem s klidem jeho jméno a schovala tužku zpět do kapsy spolu s rukou. „Takže ty jsi důvodem toho, proč Eren nezemřel."

Jen se na mě díval chladným pohledem šedých očí, které mluvily za sebe. Když se podíval na Erena, jeho emoce se hned změnily – jeho pohled byl měkčí, něžnější.

„Nemůžu ti dovolit, aby ses ho jen tak zbavila."

„Ten klučina ti vážně přirostl k srdci," podotkla jsem, ignorujíc jeho poznámku.

Levi obešel postel a stanul naproti mně. Kvůli měsíčnímu světlu za ním jsem pořádně neviděla do jeho tváře, ale co se dalo postřehnout dokonale, tak bylo, jak sevřel Erenovu ruku v té své.

„Levi, měl umřít," řekla jsem důrazně a Levi se jen narovnal.

„Nedovolím ti to. Jsi sice █████, ale to neznamená, že se ti jen tak podřídím a že ti dovolím dělat si, co chceš."

Sevřela jsem rty do tenké linky a sklopila pohled. Všechno se tímhle jen komplikovalo.

„Čím si tě vlastně získal?" zeptala jsem se ho nakonec. „Tím, čím si tě dříve získal Erwin?"

„Nemáš právo o něm mluvit," svraštil hned obočí a vypadal dvakrát tak víc nebezpečněji, než byl normálně.

„Sám si řekl, že jsem █████," pokrčila jsem rameny. „Mám tedy právo mluvit o kom chci a jak chci."

„Erwin a Eren jsou opaky. Erwin byl..." Levi hledal správná slova a sevřel ve své ruce pevněji Erenovu ruku. „Byl skvělý vůdce. Měl... sebe kontrolu, nejlepší ze všech, koho jsem poznal. Možná se zdál chladným, ale to s ním udělalo to, čím si prošel. V nitru to byl člověk lidštější než kdokoli jiný."

„A Eren?"

Levi se podíval na spícího mladíka a letmo se pousmál, což se u něj nedalo spatřit každý den.

„Eren je horkokrevný, emocionální, spontánní. To, co Erwin ukrýval, Eren ukazoval."

Povzdechla jsem. „Na obou ti vždycky tolik záleželo. Od začátku."

„Co tím myslíš?" podíval se na mě nechápavě.

„Tak zase nezapomínejme, kdo jsem," pousmála jsem se.

„Ale ne všechno můžeš vědět. Dneska jsem ti plány podělal," kývl hlavou směrem k mladíkovi.

„Nu což, máš tendence mé plány ,podělávat'," naznačila jsem ve vzduchu uvozovky. „Ale většinou se vše děje tak, jak má."

„Tím chceš říct, že jsi tohle od začátku plánovala?" osočil se na mě Levi.

„Je na čase pokračovat dál, Levi," vysvětlila jsem. „Nemůžu se s vámi jen tak zaseknout v meziprostoru a věnovat se výhradně vám. Víš, kolik práce doopravdy mám?" rozvedla jsem rukama. „A té práce se přidává s každým dnem. Víc a víc a má tužka nebude věčně ostrá," zavrtěla jsem lehce hlavou a Levi stiskl čelisti.

Zadíval se na Erena. V jeho pohledu stále byla něžnost.

„Podívej," povzdechla jsem. „Nemůžu popírat, že jste mi nepřirostli k srdci."

Levi se na mě podíval. Něžnost, se kterou pohlížel na Erena se při pohledu na mě změnila v nedůvěru.

„A jsem ochotna vám ještě možná dopřát trošku času, ale nebude to navěky."

„█████, víš, že existuje pero, že jo," pozvedl Levi jedno obočí.

„Jestli najdeš pero, které přežije nápor všeho, co píšu, tak se budou dít zázraky," protočila jsem očima.

„Ty víš, co myslím," řekl chladně Levi a když jsem se na něj znovu podívala, viděla jsem, že nežertuje. „Tváříš se, že máš všechno pod kontrolou, ale svět se ti boří pod rukama."

Kousla jsem se do tváře a sklopila na milisekundu pohled. „Myslím, že nemáš právo tyhle věci říkat."

„Já mám práva taková, jaká mi dáváš. Sama jsi mě nadělila touhle rolí a mocí."

„Proč myslíš, že se můj svět boří?" překřížila jsem ruce na hrudi.

„Protože tu ještě jsem a protože jsem ti pokazil plány. A taky proto, že Erwin ještě žije, jen tu není," vysvětlil jednoduše Levi. Všimla jsem si, jak se napjal. Asi měl obavu, že vytáhnu tužku.

Pokrčila jsem rameny. „Jak jsem řekla, přirostli jste mi k srdci a mně chybí mé drahé █████ a █████."

„Proto nám lezeš do života," konstatoval Levi.

„Proto se snažím najít rozptýlení v minulosti," vysvětlila jsem a iritovaně na něj pohlédla. „Ale nechci lézt tak hluboko... do sebe," přiznala jsem nakonec.

„Musíš ale pochopit, že minulost nesmažeš. Proč litovat toho, co už nejde změnit."

Pousmála jsem se. „To je asi to, co jsem potřebovala slyšet."

„Mohla ses jen zeptat a ne se snažit Erena zabít."

„Hej, on se měl zabít sám, jo? Měl k tomu důvod," opravila jsem ho.

„Důvod, který jsi mu přisoudila ty," zamračil se Levi.

„Víš co," řekla jsem nakonec a vytáhla tužku.

Černovlasý muž se instinktivně natáhl k Erenovi, aby ho v případně nutnosti mohl zakrýt sebou, ale já se jen zasmála. Tužku jsem rozlomila.

„Je na čase hledat pero," dodala jsem a otočila se. „Nechávám vás napospas svému osudu, stejně jako jsem vás nechala kdysi," zamávala jsem Levimu od vchodu a opustila místnost.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

„Co se chystáš udělat?" objevil se najednou ve dveřích koupelny černovlasý muž v černém obleku a zadíval se bouřkovýma očima do těch zelených.

„K-kdo 'ste?" zeptal se ho zajíkavě mladík s nožem těsně u zápěstí.

„Pokud položíš nůž a uděláš mi šálek černého čaje, tak ti odpovím na všechny otázky," řekl zcela klidně a dal si ruce do kapes.

Eren se tomu pohledu nemohl protivit. Nevěděl, kdo to přesně před ním stanul, ale bylo mu jasné, že to asi nebude jen tak obyčejný člověk.

Hodiny ukazovaly 2:14. Muž na ně snad s jakousi nejistotou pokukoval, když mu Eren dělal čaj. Nešlo si toho nevšimnout.

Jakmile byl čaj hotov, postavil ho před neznámého hosta a sám se posadil naproti němu.

„Pro začátek mi říkej Levi."

„Jen... Levi?" zeptal se nejistě Eren.

„Ano, to bohatě stačí." Levi vzal do rukou šálek za horní obvod a napil se, aniž by si popálil jazyk.

„Kdo teda 'ste?" dostal ze sebe mladík a začal pod stolem poklepával o zem.

„Nech toho," nařídil mu autoritativně Levi a Eren s tím přestal. „Jsem █████."

„Co?" zamračil jsem Eren.

„Ty to slovo pravděpodobně neslyšíš, že?" pozvedl Levi jedno obočí a Eren zavrtěl hlavou. „No, jsi konec konců člověk," řekl muž spíš víc pro sebe a přehodil jednu ruku přes opěradlo. „Řekni, Erene, proč ses chtěl zabít?"

Mladík sklopil provinile pohled na stůl. „Možná to pro vás bude znít pitomě, ale..." kousl se do rtu. „Dopsal jsem knihu a najednou jsem... nevím, ztratil smysl života."

„Není to pitomé, Erene," zavrtěl Levi lehce hlavou. „Znal jsem jednu dívku, která taky dopsala knihu a najednou nevěděla, co dál," vyprávěl Levi. „A tak prostě začala psát nový příběh," pokrčil Levi rameny a znovu se napil čaje.

„Prostě..." Eren pokrčil rameny. „Jen tak?" zeptal se a svraštil obočí. „Takhle to přece nefunguje," zavrtěl hlavou.

„Všechna naše ohraničení jsou tady," ukázal si Levi na spánek. „Prostě vzala a začala psát. A psala... dokud se její tužka nezlomila." Levi se podíval na hodiny.

Stejně učinil i Eren.

Bylo 2:20.

„Jenže... já nevím, co mám psát." Eren cítil, jak se mu do tváří hrnou slzy a tak si prsty přitlačil na oči, ale vzlyk se mu nepodařilo potlačit.

„Erene," promluvil zcela klidný Levi a mladík se na něj podíval. Muž vstal ze svého místa a přešel k němu. Klekl si vedle něj na zem a vzal ho za ruku. „Piš o tom, co tě bolí. Piš o životních zklamáních, rozbitém srdci, zradě. O všem, co potřebuje být vyřčeno."

„Ale... proč mám psát o něčem špatném a natolik... bolestném?"

Levi se díval na Erenovu ruku ve své. Byl to silný kontrast.

„Protože tím lidem ukážeš, jak se z toho dostat. Ukážeš jim jednu z možných cest."

„Jak...?" zeptal se téměř šeptem.

„Odpovědi nalezneš mezi řádky," vysvětlil Levi a se zavřenýma očima políbil Erenovi ruku.

Mladíkovo srdce vynechalo úder.

„Chyběl jsi mi," šeptal černovlasý muž, když se čelem opřel o hřbet Erenovy ruky. „Promiň mi to..." zašeptal a po chvíli vstal ze svého místa.

„Za co se omlouváte?"

Levi znovu pohlédl na hodiny. 2:27. Pár sekund a na zápěstích Erena se samy od sebe objevily řezné rány.

„Co to — ?" Eren nestihl ani dokončit větu, když náhle jako omráčený padl na zem.

Levi nad nim stál a díval se, jak Erenova krev postupně vytéká z ran. Jemu pro změnu vytékaly slzy z očí.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

Vyhodil nůž do vzduchu a chytil ho za ostří. Zabolelo to a Eren sykl, ale to ho nezastavilo od toho, aby nůž znovu nevyhodil do vzduchu.

„Můžeš mi říct, co děláš?" zeptala jsem se ho a překřížila si ruce na hrudi.

„Ou, kur– " nestihl ani doříct slovo, když mu nůž nechal na dlani pořádnou hlubokou ránu.

„Děti si nemají hrát se zbraněmi," zavrčela jsem a sebrala mu nůž z rukou.

„Vrať mi ho!"

„Jen za..." koukla jsem se na hodinky. „Patnáct minut, jo? Ve 2:27."

„A co tady vlastně děláš?" zamračil se a překřížil si ruce na hrudi.

„Mám pro tebe práci. Chci čistých třicet bodných ran v těle Erwina," usmála jsem se, ale Eren zavrtěl hlavou.

„Ne, takovou radost ti nedopřeju. Krom toho, nechci tím naštvat Leviho."

„Levi se nikdy ani nedozví, žes to byl ty," pokrčila jsem rameny.

„Levi, podobně jako ty, ví snad všechno," zavrčel Eren a svezl se na zem po stěně koupelny. Teprve teď jsem zcela zaregistrovala ránu na jeho dlani.

„Kolik staletí je stará tvá rána?" zeptala jsem se ho a kývla hlavou směrem k dlani.

Eren se nechápavě zamračil. „Co jsou to za otázky, ty vole."

Náhle jsem pocítila zklamání a Eren si ho nejspíš všiml taky, protože se přestal mračit. Místo toho se mu v obličeji promítla jakási lítost.

„Promiň..."

„Nemusíš se omlouvat," pokrčila jsem rameny. Chtěla jsem vypadat tak, že je mi to vlastně jedno, ale nedařilo se. „To jen dokazuje, že ještě nejsi připravený."

„Ne, prosím, to mi neříkej," zašeptal Eren. V jeho obličeji se zračila nezvyklá bolest. Byl zklamán sám ze sebe. „Přece víš, že chci nějak svůj svět dát dohromady a že hledám východisko."

„Myslela jsem si, že tvým světem je Levi."

Eren sklopil provinile pohled. Palcem zdravé ruky si stiskl ránu na dlani druhé ruky. „A ten se mi rozpadá. Má Erwina a nemůže si mezi námi vrybrat."

„Víš, že jsem █████ a můžu prakticky cokoliv ovlivnit."

Ale Eren zavrtěl hlavou. „Dokud je to jeho vůle, tak..." Schoval hlavu mezi koleny a začal vzlykat. „Dopsal jsem knihu a-a... co teď?" zaúpěl a uslzenýma očima se na mě podíval.

„Kolik staletí je stará tvá rána?" zeptala jsem se ho znovu a potlačovala jsem slzy, které mě škrtily.

„Od –" Nestihl odpovědět.

Měla jsem nůž stále v rukou, když se mu na zápěstích otevřely rány a Eren prudce vykrvácel.

Setřela jsem si hřbetem ruky slzy a podívala se nahoru, jako kdyby to mělo něčemu pomoct.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

Jeho úmysl ovšem překazilo zaklepání na dveře. Eren si rázem uvědomil, že má v rukou nůž, ještě ke všemu u svého zápěstí a tak ho odhodil jako něco, čeho se vyděsil.

„Do prdele..." zaúpěl a schoval si obličej mezi koleny. Možná by tam takhle seděl až do rána, kdyby se znovu neozvalo zaklepání. Eren vyděšeně vyskočil a pak pomalu vstal, zatímco se snažil opírat o stěnu. Pomalu se došoural na chodbu odkud se zpoza vchodových dveří znovu ozvalo zaklepání.

Když se Eren podíval na hodiny, bylo 2:11.

„Kdo klepe takhle pozdě v noci?" zeptal se sám sebe nechápavě a kukátkem se podíval na příchozího. Poznal ho a tak otevřel dveře.

„Erwine?" zeptal se překvapeně.

Blonďatý muž s tichou úlevou vydechl a pousmál se. „Jsem rád, že jsi v pořádku."

„Proč bych nebyl?" poklk Eren a snažil se zakrýt fakt, že ještě před chvíli dozajista „v pohodě" nebyl.

„Pustíš mě dovnitř?" zeptal se mladíka a Eren tak bez přemýšlení učinil a uvolnil staršímu muži cestu.

Erwin došel do kuchyně, kde se posadil a podíval se na hodiny.

2:13.

„Máš nějaký důvod k tak pozdní návštěvě?" zeptal se ho Eren, když se posadil naproti muži, aniž by mu nabídl něco k pití.

„Erene, buď se mnou teď upřímný – pokusil ses spáchat sebevraždu?"

Oslovený mladík ihned odvrátil pohled od muže. „Ne, proč bych měl? Nemám na to důvod."

„Erene, vím, že mi lžeš," opatrně řekl Erwin. „Setkal jsem se s..." muž svraštil obočí, jak se snažil vzpomenout na jméno nebo na slovo, kterým si ta říká. „Nepamatuju si její jméno, ale zná se s Levim."

Eren při vyřčený toho jména se rázem, téměř zhrozeně podíval na Erwina.

„Víš, kdo je Levi, ne?" zeptal se ho na ujištění blonďák.

Eren svraštil obočí a pak si stiskl kořen nosu. „A-asi? Nejsem si jistý... To jméno mi fakt něco říká, ale..."

„V pořádku. Je to pochopitelný, že si ho možná pořádně nevybavíš," uklidňoval ho Erwin. „Setkal jsem se s jeho... známou, dejme tomu, a řekla mi, že ve 2:10 se pokusíš o sebevraždu a ve 2:28 zemřeš."

Eren polkl. „A řekla jak se zabiju?"

Blonďatý muž na něj hleděl s chladným klidem. „Podřežeš si žíly."

Mladík vydechl, jako kdyby mu spadl kámen ze srdce.

„Nechápu důvod tvého klidu, stejně tak ani proč ses o něco takového chtěl pokusit."

„Ty to nepochopíš," zavrčel Eren a v temnotě se v jeho očích zablýskalo. „Dělám to, protože jsem ztratil smysl pokračovat."

„Necháš tedy, aby tě to zlomilo?"

Mladík praštil pěstmi do stolu.

„Já si nevybral, aby to takhle dopadlo! Napsal jsem knihu a skončila špatně! A já nechci, aby tak skončila – ty postavy se proto rozhodli sami!" křičel na Erwina, jako kdyby muž absolutně nechápal celou hlubinu Erenovy krize.

Erwin na to nic neřekl. Čekal, až se mladík uklidní.

Hodiny ukazovaly 2:19.

„Chápeš, že můj svět se bortí? Že ho nemám pod kontrolou? Nejsem v tom takový jako ty," zavrtěl Eren hlavou a zakryl si oči dlaněmi.

„Jsem si ale jistý, že víš, že smrt... není východisko," řekl Erwin opatrně.

„A co jinýho mám dělat, když se nechci vracet do minulosti? Aspoň ne natolik hluboko..."

„Tak se do ní nevracej. Místo toho hledej budoucnost."

Eren položil ruce na stůl a pak je otočil dlaněmi nahoru. Díval se na svá zápěstí.

Bylo 2:24.

„Moje budoucnost je vedle Leviho," pronesl náhle duchem nepřítomně. „Jenže on stojí po tvém boku," dodal a podíval se nebezpečně na Erwina.

„Kdo ti to řekl?"

2:26.

„A musí mi to nutně někdo říct, abych to věděl?" pozvedl Eren jedno obočí.

Vkrádala se mezi ně chladnost. Ve vzduchu byl cítit závan krve.

„Působíš takhle jako šílenec."

2:27.

„Aspoň ne jako psychopat," zavrčel Eren a sladoval zcela poklidného Erwina, který se pousmál. Ovšem v tom úsměvu nebyla ani stopa pobavení.

2:28.

Na těle Erwina se objevilo třicet bodných ran. Na Erenových zápěstích se objevily dvě hluboké řezné rány.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

Jenže se to změnilo ve chvíli, kdy Eren odhodil svůj nůž a skryl svoji hlavu mezi koleny. Byla mu zima. Jemu, obvykle horkokrevnému typu, byla zima. No, kdo to kdy viděl.

„Levi...?" zašeptal mladík do ticha koupelny. Nikdo se ovšem neobjevil. „Vím, že jsi tady..." pokračoval Eren a polkl. „Dopsal jsem knihu a nevím, co dál. Myslel jsem si, že mám svět pod kontrolou, ale všechno se mi boří," zavrtěl mladík hlavou. „Chtěl jsem hledat v minulosti, ale tam je jen tma... Levi," zaúpěl Eren. „Co mám dělat?" Uslzenýma očima se rozhlédl po koupelně a rozbrečel se.

Ve 2:26 se už více méně uklidnil.

Ve 2:27 vzal nůž do ruky.

Ve 2:28 zemřel.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

„Erene," pronesla jsem, zatímco jsem stála ve dveřích.

Zelenooký mladík se na mě podíval a nůž mu vypadl z ruky. „To jsi ty..." pronesl téměř šeptem.

„Vidím, že víš, kdo jsem," lehce jsem přikývla. Tak nějak se mi i ulevilo, že mu nebudu muset vysvětlovat, co že to vlastně dělám.

„Říkáš si nějak..." Eren nakrčil obočí úsilím, jak se snažil vzpomenout na správné slovo.

„█████?"

„Jo, přesně," řekl Eren a luskl prsty. Zdálo se, že na pokus o sebevraždu zcela zapomněl.

Když už jsem si na ni vzpomněla, podívala jsem se na hodinky.

2:10.

„Mám na tebe záludnou otázku," řekla jsem se a podívala se na mladíka na zemi. „Pamatuješ si, kdo ti to řekl?"

Eren, jak se zdálo chtěl říct to jméno, ale náhle se zamračil a pak se zadíval někam na stranu, jako by mu to mělo pomoct najít odpověď na mou otázku.

„Nevadí, pokud si to jméno nepamatuješ," uklidnila jsem ho. „Má to tak být. Ostatně, já tady být ani nemám," zasmála jsem se.

„Takže proč tu jsi?" zeptal se mě nechápavě Eren.

„Vstaň ze země a pojď se mnou," pobídla jsem ho s letmým úsměvem. Vyšla jsem na temnou chodbu a podívala se na hodinky.

2:12.

„Jdeš?" otočila jsem se a pohlédla na Erena, který vypadal zmateně. „Neboj, nesežeru tě. Levi by mi to neodpustil," zažertovala jsem.

„To jméno..." pronesl náhle Eren a já se na něj podívala. „Někde jsem ho slyšel, ale..." Eren sykl a stiskl si kořen nosu. „Nemůžu si vzpomenout..."

„Nevzpomínej," zavrtěla jsem hlavou. „Teď ti to k ničemu nebude a jen tě bude zbytečně bolest hlava," podotkla jsem a otočila se. „Stejně se za chvíli vše dozvíš."

Eren vykročil za mnou téměř nekonečnou chodbou.

„Kam to vlastně jdeme?" zeptal se mě po chvíli.

„Uvidíš," řekla jsem jen a znovu se podívala na hodinky.

2:18.

Když jsme konečně přišli na správné místo, Eren se nechápavě rozhlédl.

„To je můj pokoj..." řekl, ale pak si na stole všiml fotografie. „Ne, počkat," ukázal na rámeček. „Není. Tohle na stole nemám."

„Počkej si."

Eren se na mě jaksi zmateně pohlédl a pak se v místnosti objevil blonďatý muž.

„Erwin...?" zašeptal Eren a přešel k muži, který stál u okna a někoho vyhlížel.

Náhle mu začal vyzvánět telefon, ale tak jakoby přitlumeně. Erwin vytáhl mobil ze zadní kapsy kalhot a vzal to.

„Ahoj, Levi... Ne, jsem stále doma... Musel jsem všechno připravit k příjezdu Erena, dneska se přece vrací..." Erwin se pousmál a zadíval se znovu ven.

Eren následoval jeho pohled. Viděl sebe, jak vystupuje z auta a jde ke kufru, odkud si vyndal tašku.

„To neříkej, vždyť by tě rád viděl. Nemůžeš se k němu jen tak otočit zády a – Levi?" Erwin dal telefon od ucha pryč a podíval se na displej. Levi to položil. Erwin povzdechl. „Nikdy se nezmění," zavrtěl hlavou.

V tu chvíli se otevřely dveře do bytu. Erwin došel na chodbu a Eren ho následoval, já šla za ním.

„Erene, jaká byla cesta?" zeptal se Erwin mladíka s taškou, který ji pohodil na zem. Nevypadal nijak nadšeně.

„Jak dlouho jsi to ještě hodlal skrývat?" zeptal se ho náhle a Erwin se nepatrně napjal.

„O čem to mluvíš?"

„Víš moc dobře, o čem mluvím," zavrčel Eren a vytáhl ze zadní kapsy švýcarský nůž, který hned otevřel.

„Erene, prosím, uklidni se," pronesl zcela klidně Erwin a stál na místě. Do jeho očí se vkradla nečitelnost; bezemocionálnost. Eren, který stál vedle mě se k celé té scéně otočil zády.

„Nechci se na to dívat," zašeptal.

„Ale musíš," položila jsem mu ruce na ramena a pomalu ho otočila, aby se díval na to, jak zabije Erwina.

A zabil ho.

Bylo 2:28.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

Skočil se zavrčením po Erwinovi, který se hned začal bránit. Odstrčil Erena prudce od sebe, ale mladík ho stihl nožem škrábnout na předloktí.

„Tohle je jen začátek," zavrčel mladík a znovu zaútočil na staršího muže, který se ho snažil zpacifikovat, ale šlo mu to těžce.

„Budeš toho... litovat!" dostal ze sebe Erwin a znovu od sebe odstrčil mladíka. „Vzpamatuj se, Erene!"

„Už jsem se vzpamatoval dost, když jsem se dozvěděl, co jsi udělal s █████!" Eren na něj hned vyskočil, ale byl odmrštěn k botníku. Využil toho, že našel kovovou lžíci do bot a praštil jí Erwina do hlavy. Neomráčila ho, ale pořezal ho. „To samé ses chystal udělat s Levim, že jo?!" křikl na něj a konečně zabodl nůž Erwinovi do břicha.

Blonďatý muž zaúpěl a padl na kolena. S bolestným výrazem pohlédl na mladíka.

„Jak ses...?" Než ale dořekl větu, Eren ho kopl do obličeje, vytáhl mu nůž z břicha a ještě několikrát ho bodl do hrudi a břicha. Ran bylo celkem třicet.

Když Eren skončil, hluboce oddychoval. Cítil Erwinovu krev na svých rukou, dokonce na své tváři. Byla hutná, po chvíli až lepkavá. Erenovi se ten pocit nelíbil a tak vstal a došoural se do kuchyně, kde začal ze svých rukou smývat krev.

Zatímco rudá kapalina mizela, myslel Eren na to, co řekl. Vlastně si už nepamatoval, co řekl. Nepamatoval si poslední větu.

Šlo totiž o to, že neznal nikoho takového jménem Levi a že nevěděl, co Erwin vlastně udělal.

„Proč jsem byl připravený umřít?"

V tu chvíli v něm krev zastavila svůj oběh. A Eren začal křičet. Ani si nevšiml, že hodiny ukazovaly 2:28.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

Byla to ale vzpomínka, co ho donutila se rázně zastavit a chvíli uvažovat o tom, zdali to, co se chystal udělat, bylo opravdu nutné.

„Dokončil jsem knihu. Nemám život pod kontrolou," vysvětloval si s ostřím nože u zápěstí a v podstatě se už přemlouval k tomu, aby se řízl. Pud sebezáchovy mu to ovšem najednou nedovoloval a tak jen odložil nůž stranou a s povzdechem vstal z podlahy koupelny. Chtěl se jít projít.

Když odešel z bytu, bylo 2:14, ale ne že by čas Erena zajímal.

Na ulici bylo ticho. Domy spaly a měsíc silněji než pouliční lampy ozařoval cestu.

Eren s rukama v kapsách kráčel uprostřed cesty. Neobával se, že by překážel nějakému autu. Byl si zcela jistý, že nikdo se v tak pozdní dobu nebude potulovat po noční ulici. Náhle ovšem zaregistroval kroky někde za sebou. Mladík se zastavil a stejně tak ztichly i kroky. Otočil se a spatřil někoho až bolestně známého, ale zároveň neznámého.

„Kdo si?" křikl na něj Eren a postava si dala ruce do kapes.

Začala se přibližovat. Čím blíž byla, tím lépe rozeznával Eren černý oblek, bledou pleť, havraní vlasy a menší vzrůst.

„Teď mě poznáváš?" zeptal se ho muž s kovově šedýma očima, které byly naplněné jakousi něhou, která byla Erenovi cizí.

„Proč se na mě díváte tak, jakoby vám na mně záleželo?" položil najednou Eren otázku, kterou nečekal ani jeden z nich.

„Protože vím, kolik staletí jsou staré tvé rány," odpověděl jednoduše Levi a byl Erenovi ještě blíž.

Jenže mladíkovi to nevadilo. Nemohl odvést pohled od těch očí. A pak, jako podle psaných slov, Levi vytáhl ruku z kapsy a položil ji na tvář Erena. Ten dotek byl opředen záhadou, ale při tom byl zcela přirozený.

Eren překryl ruku muže na své tváři.

„Levi..." pošeptal do vzduchu, který je dělil od sebe.

Levi se trošku nadzvedl na špičkách a jemně přejel po rtech Erena těmi svými.

„Levi?" ozvalo se za ním a černovlasý muž se otočil.

Spolu s Erenem se díval na Erwina, který byl ohromen tím, co právě uviděl.

„Co to děláš?" zeptal se ho a jeho rysy najednou potemněly.

„Erwine..." zašeptal Levi a stoupl si před Erena, aby ho bránil svým tělem. „Běž pryč, nemáš tu být." Do jeho hlasu s vkradl náznak paniky.

„Mohl bych o tobě říct to samé," řekl ledově klidně Erwin a nebezpečně se přibližoval dvojici.

„Erene, utíkej," naléhavě pronesl Levi mladíkovi za sebou.

„V žádném případě!" Eren chtěl Leviho odstrčit na stranu, když už Erwin byl těsně u nich. Jenže než to stihl udělat, Levi z druhé kapsy vytáhl nůž a vrazil ho Erwinovi do břicha.

Blonďatý muž se ohromen zadíval na Leviho.

„Levi..." zašeptal jeho jméno.

Zdálo se, že oslovený je v šoku, ale když nůž vytáhl, začal Erwina agresivně uprostřed ulice bodat do těla. Skončil na třiceti ranách. Hluboce oddychoval a pak na chvíli zadržel dech. Když se prudce otočil, vypadl mu nůž z ruky.

Eren ležel na zemi. Jeho zápěstí byla pořezaná.

Levi si moc pozdě uvědomil, že je 2:28.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

Oprava: on už ho ztratil. Problém byl ten, že ho ztratil nějak moc brzy. Bylo totiž 2:20.

Zamračila jsem se a změřila mu puls. Eren byl mrtvý.

„Sakryš," zaklela jsem a podrbala se na temeni hlavy. Tohle se nehodilo. Vytáhla jsem tedy tužku ze své kapsy a namočila ji v krvi.

„Kolik... staletí... je stará... tvá... rána?" napsala jsem na bílé kachličky vedle těla a postupně se krev začala vracet na své místo, dokud se rány zcela nezatáhly.

„Proč 'si to udělala?" zeptal se mě, když otevřel oči a zamračil se.

„Protože si to udělal příliš brzy," povzdechla jsem a postavila se. „Prvně mi plány ničí Levi a teď i ty," překřížila jsem ruce na hrudi. „Si fakt chcete dělat všechno po svém," zavrtěla jsem hlavou.

„Levi tě zastavil? Proč?"

„Protože říká, že nemám litovat minulosti. Že ji mám nechat být a že se mi svět rozpadá pod rukama," vysvětlila jsem a posadila se naproti němu. Prsty chodidla se mohl dotknout mého stehna.

„No, já dopsal knihu a jinak mám to samý," pokrčil Eren rameny. „A Levi nikde. Proto nechápu, proč tě zastavil."

„Jo vlastně, počkej," podívala jsem se na hodiny.

Bylo 2:23.

„Dobrý," řekla jsem a usmála se.

„Ty jsi vlastně..."

„█████," řekla jsem místo něj. „Ostatně, ani to neřekneš nahlas, takže se s tím nepatlej," mávla jsem rukou. „A teď k tomu, proč mě Levi minule zastavil – je to zcela jednoduché: miluje tě."

Eren se na mě podíval a pak sklopil pohled.

„A to je veškerá reakce, kterou od tebe získám?" pozvedla jsem obočí.

„Myslel 'sem si, že má něco s Erwinem..."

„No, co si budem, ale ano, něco spolu měli. Jenže nakonec se připoutal i k tobě."

„I ke mně?" podíval se na mě Eren a pozvedl obočí.

„Má vás rád oba, ale tak nějak častěji zasahuje do tvé –"

„Jo, jasně, chápu," přerušil mě náhle a schoulil se do klubíčka.

„Hej, měl bys být šťastný," řekla jsem dotčeně. „Erwin jako skončí s třiceti bodnými ranami."

Spočinuly na mě jeho překvapené zelené zorničky.

„A věř mi, že zrovna s nim nic Levi neudělá." Podívala jsem se na hodinky, které ukazovaly 2:26. „Ale abych to už nějak zakončila," povzdechla jsem. „Jestli se boří tvůj vnitřní svět proto, že jsi dopsal knihu, vždycky můžeš začít psát novou a psát o bolesti. Ta je věčná. Proto se vždycky ptám kolik staletí je stará tvá rána – duševní rány se nikdy zcela nezahojí."

Eren přikývl a vzal do rukou nůž. „Budu to mít na paměti." Podíval se na mě a přeřízl si rázně jedno zápěstí a pak druhé.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

Jakmile měl Eren v rukou nůž, šlo to samo. Možná to, co se chystal udělat, znamenalo největší chybu v jeho životě, ale mladík už neměl co ztratit. Leda tak svůj život. Který zrovna hodlal ztratit.

Respektive ho už ztratil po druhé za těch dvacet minut.

„Takže jaký byl nakonec tvůj úmysl?" zeptal se mě Levi, když stál po mém boku nad tělem mrtvého mladíka.

„Způsobit vám muka, kterými si procházím ve snech?" pokrčila jsem rameny. „Myslím, že už jsi dávno přišel na to, kolik mám vlastně v sobě temnoty."

„Tch, člověk ani nemusí dvakrát hádat. Stačí tě jen dobře znát," zavrčel Levi. „Tak už to skonči. Nemáš už dost? Potrápila si nás všechny tři – Erwina psychopatií, Erena sebevraždou a mě tím, že jsem se stal nestranným pozorovatelem, který nemůže zasáhnout."

„A přeci jen jsi zasáhl," podotkla jsem. „A nebyl si to náhodou ty, kdo nechtěl, abych vás nechala na pokoji?" zakřenila jsem se.

„Nemuč nás. To je má další prosba. Copak nemáš prostor někde jinde?" zamračil se Levi, zatímco si překřížil ruce na hrudi a natočil se ke mně.

Povzdechla jsem a vytáhla z kapsy pero.

„Takže jsi ho přeci jen našla."

„Ne," podívala jsem se na Leviho. „Vytvořila jsem si ho z temnoty," vysvětlila jsem zcela vážně a dotkla se konečkem pera krve na zemi. Napsala jsem: Kolik staletí je stará tvá rána? Náhle se veškerá krev začala vracet do Erenova těla a když na zemi nebyla ani kapka, jeho rány se zacelily a mladík otevřel své smaragdové oči. Zmateně zamrkal.

„Levi a...?"

„Ano, to jsme my," usmála jsem se, ale má slova byla nejspíš tak nějak ignorována.

Levi si klekl k Erenovi a pohladil ho po tváři. Mladík stále vypadal dezorientovaně.

„Podřezal jsem si žíly," řekl Eren a podíval se na svá zápěstí, která byla úplně v pořádku.

„Už si s tím nemusíš dělat starosti. Kniha je dopsaná a minulost už je za tebou. Už nás čeká jen budoucnost a spousta nových příběhů."

„Nás?" zeptal se Eren a podíval se na mě.

„Ou, na mě nekoukej," pozvedla jsem ruce. „Já mám své práce dost." Schovala jsem pero do kapsy a chvíli jsem pozorovala tu něhu, která mezi těma dvěma panovala.

Levi se čelem opřel o čelo Erena a uvolněně vydechl. Mladík vzal černovlasého muže za ruku a políbil ji na hřbet.

Zvládla jsem se jen pousmát. Podívala jsem se na hodiny.

2:29.

Některé věci se už nikdy nezmění.

***

P. S. Ale to neznamená, že po nich nepřijdou lepší.

Pozn. autorky:

Než mě začnete bombardovat v komentářích otázkami a Bůh ví čím ještě, musím zmínit, že... sama si nejsem jistá, co přesně jsem napsala. Jen jsem měla neskutečnou potřebu tohle napsat. A je to poprvé za moji spisovatelskou zkušenost, kdy nedokážu říct, co jsem chtěla sdělit nebo co jsem se pokusila vysvětlit. Jestli se najde někdo, kdo bude moct říct či napsat, co že jsem zde vlastně napsala, tak směle do toho.

Vaše AnnieMirai