Co si představíte, když se řekne budoucnost?

Představíte si technologii? To, jak by bylo možné se teleportovat z místa na místo?

Nebo si snad představíte cestování někam dál, než je jen naše Mléčná dráha a oběvování nových a ztracených světů?

Vzpomínám si na to, jak mi ještě děda vyprávěl, že za jeho mladých let si nedokázali ani představit opuštění sluneční soustavy a přesto je to pro nás běžné.

No spíš pro ty bohaté.

Ale ne vždy budoucnost znamená jen pozitivní změny.

Nikdo nevíme, co nás v budoucnu čeká. Tenkrát mi bylo teprve pár let, když začelo být jasné, že je nás na tuhle planetu moc.

Lidí bylo stále víc a místa a jídla ubývalo. A co se dělá, když je někde něčeho moc? Musí se množství zmenčit.

Myslím, že už vám dochází, že budoucnost není zrovna růžová. Rozhodně ne pro někoho jako jsem já.

Ale jestli vám mám vyprávět svůj příběh, musím žačít trochu dřív, než začelo to, co následovalo. Musíme začít od začátku. V roce 2185.