Kde jsem to skončil? O ano, už vím. Zemi ovládl Zorg, celou planetu ovládl strach a mí a Emlilini rodiče zemřeli při pokusu o útěk. Byla to zvláštní doba, tenkrát v roce 2208, ale to hlavní tím teprve začíná.

Byl to začátek jednoho z nejhorších období země a přitom to všechno vypadalo ze začátku docela klidně, až na to, že většina lidí, co se pokusila o útěk zemřela. Vlastně se nedělo vůbec nic, nic, co by nás v tu chvíli mělo nějak ovlivnit.

Na začátku semestru jsme normálně nastoupili do školy a prakticky žili stejně jako do té doby. Každý den vstát ve stejnou dobu, jít do školy a dělat to, co vždy. Co to bylo ptáte se? No učení většinou ne.

V tu dobu jsme se s naší partou soustředili hlavně na výrobu našeho sportovního speciálu, na závody, co se měli brzo konat. Ptáte se jak vypadal náš speciál? No určitě si pamatujete na takové ty slavné závody, co se jezdili někdy ve dvacátém, až dvacátém prvním století. Myslím, že těm vozidlům tam se říkalo nějak jako forule nebo farmule, už si nevzpomínám přesně jak, ale tenkrát to bylo populární. No, určitě si pamatujete, jak tyhle fopurle vypadali, ale naše vozidla vypadali úplně jinak. Byl pro ně zakázán kvantový pohon, takže všechny byly nadnášeny čtyřmi nebo třemi vrtulemi. Jednou jsem viděl i vozidlo, co mělo pouze dvě, ale nebylo moc stabilní.

Naše vozidlo bylo docela jednoduché. Mělo tři vrtule, jednu vzadu a dvě vepředu, malý fůzní reaktor a kokpit. Nic nějak moc zvláštního, ale právě že v jednoduchosti je síla. Ten rok jsme byli na závodech čtvrtí.

Ale určitě vás zajímá i co dělala Emili a Dahun. Emili studovala výzkum nových energetických zdrojů. O tom vám bohužel moc nepovím, protože jsem nikdy jejímu výzkumu moc nerozuměl. Ale často mluvila o těžbě plazmatu, nebo o tom,jak by bylo úžasné kdyby dokázali získat energii z černých děr. A Dahun? Toho jsem v tu dobu už pár let neviděl, ale myslím že chtěl dělat něco v lékařství.

V tu dobu nikdo z nás neměl ani tušení, co se mezitím dělo na druhé straně země. Až přibližně někdy v lednu, dalšího roku se se začala Zorgova vláda projevovat. Zorg tam začel budovat svou stranu, které dal název Doumanská strana země a zrušil všechny ostatní strany. Změnil zákony a stanovil maximální počet lidí na kontinent. Pro danou chvíli to stačilo, počet lidí nepřesahoval daný počet. Hlavně díky tomu, že spousta lidí utekla, nebo se o to alespoň pokusili. Ale každému muselo dojít, že tak to nebude navždy, a že jednou se limit přesáhne. Co se bude dít pak? To je ta správná otázka, na kterou ale nikdo neznal odpověď. Lidé přeci nemůžou jenomtak zmizet. Nebo snad ano? 23. Květen 2210 Vzhledem k tomu, jakým způsobem byla převzata moc na zemi a spoustě dalším věcem, jako zavedení cenzury, začeli po celém světě hromadné nepokoje. Tenkrát zasáhla armáda, která se nebála pro potlačení vzpoury, na civilní obyvatelstvo, použít smrtící zbraně. V podstatě to bylo vyvraždění několika tisíc nehodících se obyvatel, s vysvětlením, že byli pro zemi hrozbou která byla potřeba okamžitě eliminovat.

O rok později, po dokončení inženýrského studia, jsem nastupoval do své první práce. Emili začela pokračovat ve svém oboru na univerzitě, ale už ne jako student, ale jako vědec. Po květnových událostech minulého roku bylo pro lidi jako já poměrně obtížné sehnat práci. Tím myslím lidi, kteří nebyli v Doumanské straně země. Emili měla to štěstí, že byla ve svém oboru tak dobrá, že kdyby jí tu práci nedali, příliš by si uškodili co se týče pokroku. A i já jsem nakonec našel práci jako pomocník konstruktéra pro vesmírný program. A víte koho jsem tam potkal? Ano, byl to Dahun. Přece jenom studoval zdravotnictví. A víte co tam dělal? Frima pro kterou jsem pracoval byla velká a měla vlastního doktora. Jenže Dahun taky nebyl ve straně, takže mu dělal sestřičku. Přesněji spíš bratra. Ale aspoň jsem se zase setkali a v podstatě jsme pracovali spolu.

Následující rok propukla další vzpoura, která byla opět násilím potlačena. Zorgovi už asi začínalo být jasné, že toto nikam nepovede a vzhledem k tomu, že v Asii se překročil povolený limit na kontinent, společně se svou radou se rozhodli pro konečné řešení populační otázky.

V roce 2212 začela první tajná vojenská stavba v Asii pod Zorgovím osobním dohledem. Byla zde vytvořena zakázaná oblast, do které nikdo nesměl, aby nikdo nevěděl, co se tam vlastně děje a díky tvrdému utajování většina světa ani vůbec nevěděla, že ta oblast existuje. Jediné co se v novinách psalo bylo, že vůdce zvýšil maximální povolený počet lidí pro Asii, aby zde mohli všichni spokojeně žít a tím změnil procenta lidí žijících na kontinentu ze stopěti procent na osmdesát.

Tak se totenkrát psalo v novinách, to, že ve skutečnosti byli procenta žijících lidí na kontinentu ovlivněna jiným způsobem, než bylo navýšení maximálního počtu jsme se dozvěděli až později.

Na začátku roku 2213 se začeli po celém světě armádě vymezovat oblasti, které se tím stali zakázanými a zde byli započaty další tajné stavby. To že mají nejspíš něco společného se zmenšením populace nám došlo až po tom, co po dostavění začeli postupně mizet všichni odpůrci režimu. Jednou někdy ke konci července přistál u sousedů naproti menší transportér. Od té doby už je nikdo neviděl. Anakonec 22. srpna roku 2213 přistál černý transportér i před našim domem.