Otevřu oči, všechno mě bolí. Ležím v nemocniční místnosti a naproti mě stojí žena, mě velice známá žena. Rozhlédnu se po místnosti, všude je slyšet pípání nemocničních přístrojů. Tak takhle vypadá smrt..

■■■■■■■■■■■■■■■■■■■

,,Já žiju?"

,,V našem světě ano."

,,Zase.."

,,Nebuď tak zkleslá. Až tak hrozní nejsme.."

,,A co..moji příbuzní?"

,,Pro ně seš mrtvá."

,,Aspoň,že tak."

■■■■■■■■■■■■■■■■■■

,,Christine!" zakřičím na hnědovlásku v kabátu, která kráči po ulici se svým manželem. Ohlédne se a zjistí,že stojím před ní.

,,Kdy?" zeptá se.

,,Dnes večer, nebyla žádná jiná možnost." řeknu rychle a do očí se mi vrhnou slzy.

■■■■■■■■■■■■■■■■

Ještě naposled mě chytí za ruku. Vysím asi tak 20 metrů nad mořem. Naše ruce se od sebe odpojí a já prudce padám do rozbouřeného moře.

Tak takhle vypadá smrt..