✨ Brutasha ✨

Natasha seděla venku na schodech s hrnkem čaje v ruce a pozorovala zářivé hvězdy. Byla příšerná zima, a jak by také ne, když byl podvečer vánoční, ale to jí ani v nejmenším nevadilo. Poté, co se vrátila z Ruska, Tony jí dovolil zůstat v sídle Avengers. A ona za to byla velmi vděčná, ne že ne, ale tolik si zvykla na to, jak tu dříve bydleli víceméně všichni, že nyní jí to zde připadalo opuštěné. Nebyl to tolik ani její pocit, jako holý fakt. Avengers už neexistovali a ona mohla být vůbec ráda za to, že ji Tony neposlal k šípkům, potom co se stalo v Německu.

Nahlas by to nepřiznala, ale nenáviděla, to že dnes byla sama. Kdysi ani jiné Vánoce neznala, ale pak se jí zalíbilo slavit s týmem. Teď žádný tým nebyl. Jediná výhoda byla, že se nacházela poměrně daleko od města, tudíž mohla předstírat, že se jednalo o další obyčejný den. Neměla kolem sebe žádné pěkně ozdobené domy, které barevně svítily. Měla kolem sebe jen hustý les.

A když přemýšlela o světelné výzdobě domů, všimla si, že mezi kmeny stromů se její směrem také jedno světlo pohybuje. Rychle vyskočila na nohy, připravena v každé vteřině zaútočit. Netrvalo to dlouho, než se k ní auto přiblížilo na dohled. Na čele se jí objevila vráska, když si všimla, že se jednalo o jedno z Tonyho aut. Ten dal jasně najevo, že není připravený jí plně věřit, takže nepředpokládala, že by se tu ukázal. Kdo to tedy mohl být?

Její otázka byla brzy zodpovězena. Černé audi zastavilo přímo před vchodem, a když řidič konečně vylezl ven, její srdce se na moment zastavilo. Byly to už dva roky, co jej naposled viděla a i tak jí to přišlo jako včera.

„Ahoj Nat," zamumlal s nervózním úsměvem.

Natasha ale nic neřekla. Nemohla plně vstřebat fakt, že tu před ní skutečně stál. Celé dva roky nevěděla, kde je. Jestli je vůbec naživu. A on se tu teď zničehonic ukáže. Jen tak.

„Já..." začal a poškrábal se na zátylku. „Byl jsem ve vesmíru. Zjevně déle, než jsem si myslel. Po celou dobu jsem byl Hulk, takže ti toho nemůžu moc říct, ale narazil jsem na Thora a ten mi pomohl zpět na Zem," vysvětlil, jako by jí četl myšlenky.

„Proč jsi tady?" zeptala se. Nic lepšího ji v ten moment nenapadlo. Nevěděla, jak zpracovat všechny ty pocity, které se spolu s Brucem objevily. Bylo to na ni moc.

„Tony mi řekl, že jsi tady, tak jsem hned nasedl do auta a vyjel. Chtěl jsem tě vidět, Nat. Když jsem byl na té neznámé planetě, jen díky tobě jsem se dokázal proměnit zpátky. Našel jsem v Quinjetu tvou nahrávku," odpověděl. „Navíc na Vánoce by neměl být nikdo sám," dodal šeptem, jako by se snad bál, že ji tím vyplaší.

„Měli bychom jít dovnitř," hlesla, když si všimla, že Bruce nebyl oblečen do tohoto mrazivého počasí. To i ona na sobě měla více teplých vrstev.

Bruce ji následoval dovnitř, skoro u toho ani nedýchal. Natasha věděla, že si musí o hodně věcech promluvit, a že je čeká dlouhá a náročná cesta, ale poprvé v posledních měsících cítila malou naději, že všechno bude zase dobré. A nebylo se čemu divit, protože ona se tak cítila vždycky, když po svém boku měla svého neohrabaného vědce.