Slunce v Malibu bývá nemilosrdně jasné už od brzkého rána. Většina ložnic v domě Tonyho Starka byla záření zlatých paprsků vystavěna po celý den, včetně jeho vlastní ložnice, kde se včera v noci děly zajímavé věci a nyní je jeho prostorná postel stále okupována jeho noční společnicí.

"Dobré ráno. Je sedm hodin. Počasí v Malibu je 27 stupňů. Podmínky k surfování - dobré vlny od pasu k ramenům," přes celý pokoj se ozval pronikavý příjemný hlas, jenž vzbudil ženu zamotanou v jemných sametových peřinách. Christine se dostal výhled na celé pobřeží. Když si konečně uvědomila, kde se nachází a co se v noci stalo, oblékla se do spodního prádla, vzala si Tonyho košili a vydala se na průzkum po domě, především však, aby našla Tonyho.

"Tony?" pokusila se ho svým sladkým hláskem několikrát zavolat, ale nikdo se jí neozval nazpátek. Prošla téměř celé patro. Na konci narazila na jakýsi přístroj připevněný ke zdi. Zřejmě otvíral vchod dál do domu. Vyzkoušela jím otočit, ale znenadání se zbarvil do červena a znovu se ozval ten hlas, jenž ji probudil: "Nejste oprávněna vstoupit do této oblasti."

"Kruci," zaklela pro sebe.

"Tohle je JARVIS Program, který řídí celý dům," uslyšela hlas a otočila se. Uprostřed obývacího pokoje stála žena. Byla oblečená do bílé košile, černému saku a sukni a zářivé zrzavé vlasy měla stažené do culíku.

"Mám tu vaše šaty," zvedla vak pověšený na ramínku. "Jsou vyčištěné a vyžehlené. Venku na vás čeká auto, které vás odveze, kam budete chtít," sdělila zrzavá žena co nejvíc mile. Christine přemístila svůj pohled z oblečení na ženu a na tváři se jí vytvořil sotva pozorovatelný úšklebek.

"Že vy jste ta slavná Pepper Pottsová?"

"Ano, to jsem," odvětila Pepper.

"Tony si vás po všech těch letech posílá do čistírny?" na povrch vyplula její jedovatá strana. Pepper však reagovala naprosto klidně.

"Ano. Dělám tady úplně všechno, co pan Stark požaduje. Což obnáší i možné vynášení odpadků. Další dotaz?" I Pepper uměla být ostrá. Stále se usmívala, ale bylo jí vidět na očích, že by se Christine už moc ráda zbavila.

"Mám pocit, že tady slečna Everhartová už by měla opustit náš dům," za rohem zazněl jindy příjemný hlas. Obě ženy se za ním otočily. Do obýváku vešla Jessica. Vypadala jako by před malou chvílí vylezla z postele. I když byla pravděpodobně velmi unavená z té čtyřhodinové cesty autem, je zvyklá vstávat brzo kvůli škole i v případě, že je víkend.

Na sobě měla obyčejné šedé triko větší velikosti zastrčené ve volných černých teplácích. Její kaštanově hnědé vlasy po ramena byly rozcuchané, ale i tak vypadala svým způsobem kouzelně.

Naneštěstí věděla o úletech svého otce a Pepper mu to měla za zlé. Na druhou stranu je Jess psychicky dostatečně odolná a silná, takže mu ty výlevy trpí. I tak se to Pepper nelíbilo. Protože Jess neměla mámu, Pepper pro ni byla v životě velmi důležitá osoba. Dokázala ji podržet v těžkých situacích a navzájem si pomáhaly.

"Jistěže," přejela mladší verzi Tonyho Starka pohledem a následně se vrátila k Pepper. "Už jsem na odchodu," Christine si vzala své oblečení a spěšně odešla.

Až tehdy, když slyšela klapnutí dveří, začaly se smát. Když se uklidnily, Jess si šla udělat snídani. Pepper se však musela zeptat, co to bylo. Jessica jen prostě odvětila: "To víš. Když musíš, tak musíš," pokrčila rameny. Pepper se lehce usmála. S Tonym si byli víc podobní, než si uvědomovali.

"Země volá Pepper," několikrát jí Jess luskla před očima, než zase začala reagovat. "Potřebuješ ještě něco?"

"Ne," odpověděla krátce s úsměvem.

"To je dobře, protože teď bys měla zkontrolovat tátu. Asi ztratil všech svých dvacet hodinek, co vlastní, jelikož už měl být dávno na cestě do Afghánistánu," v dlani držela misku s jogurtem plných jahod, do ucha si vložila jedno sluchátko, ve kterém znělo Don't stop believin' od Journey a odešla se posadit ke stolu. Pepper se teda vydala doslova vyhnat Tonyho ze svého domu. Našla ho zalezlého v dílně, tak jako obvykle, pokud se ovšem nepředvádí na nějakém večírku.

Přišla ke skleněným dveřím, zadala krátký kód a vešla dovnitř. Při tom zastavila hlasitou muziku, která zrovna hrála.

"Proč mi berete moji muziku?" namítl okamžitě Tony, který se soustředil na opravu motoru jednoho ze své kolekce aut.

"Touhle dobou jste měl být už dávno v letadle."

"Jak to vzala?" odbočil od tématu.

"Jako šampionka. S menší pomocí od Jess," oznámila mu situaci. Na Tonyho tváři se objevil malinký úšklebek. Dokázal si svou dceru představit, jak ji vyhazuje dost živě.

"A proč vyhazujete mě?" lehce pootočil hlavou.

"No, protože váš let měl odstartovat už před více než hodinou."

"Já myslel, že když je to moje vlastní letadlo, tak počká, než tam přijedu. Nemyslíte?" protestoval. "Není to trochu zvláštní, když někdo vlastní soukromé letadlo, které odletí dřív, než k němu přijede ten, kdo ho vlastní a má v něm letět?" namítal dál. Pepper si na jeho arogantní chování již zvykla, tak jen protočila oči.

"Tony, mám tu pár věcí, které potřebuji, abyste je podepsal, než odletíte," otevřela složku a nalistovala správnou stranu. Tony si mezitím šel vzít něco k pití.

"Vy se mě snad chcete zbavit? Máte snad něco v plánu?"

"To také. Mám snad právo slavit narozeniny, no ne?" čekala na jeho podpis.

"Dobře," podepsal ty papíry, ale nad něčím se pozastavil. "Už zase?"

"No, možná je to divné, ale ve stejný den jako minulý rok," pousmála se Pepper.

"Fajn, dejte si něco ode mě."

"Už jsem si dala. Bylo to opravdu hezké. Děkuji vám, pane Starku," na její tváři se vykouzlil plachý úsměv.

"Rádo se stalo, slečno," kývl lehce hlavou. "Tak jo," zašeptal si pro sebe.

"A než odjedete, mohl byste se s Jess rozloučit. A tím nemyslím jí napsat jen zprávu," zavolala na Tonyho z dílny ve spěchu Pepper. Tony uznal, že by to nemuselo být od věci a namířil si to do kuchyně, kde na ni narazil. "Dobré ráno," pozdravil ji. Jess nečekala, že by si ji po ránu vůbec všiml.

"Ehm, dobré," vytáhla si sluchátko a koukala po Tonym zmateně. Sledovala, jak si nalíval mléko do skleničky a následně si k ní přisedl. "Ty tati," oslovila ho potichu.

"Hm?" zvedl oči od hladiny mléka.

"Promiň ale, my spolu mluvíme?" musela se zeptat.

"Jasně. Proč by ne?" napil se ze skleničky. Jess si do úst vložila poslední lžičku jogurtu, aby nemusela odpovídat. Možná z důvodu, že spolu ráno nemluvili od doby, co jí bylo tak dvanáct.

"Ale nic. To neřeš," usmála se na něj, což teď v poslední době moc často nedělala. Tonyho to mile překvapilo a úsměv jí opětoval. Jess se zvedla ze židle a šla odnést prázdnou misku do myčky.

"Jdeš dneska do školy?" zeptal se Tony. Jessica se zakřenila, a když se vracela, chytila ho za ramena a řekla: "V sobotu by mě do školy nedostali ani živí mrtví."

"Myslíš nemrtví," snažil se zamaskovat fakt, že zapomněl jaký den je.

"To je jedno. Přes den budu u Riley. Doufám, že ti ta akce vyjde!" zavolala přes chodbu, když odcházela zpět do svého pokoje. Tony se pousmál a šel si zabalit. Věděl, že Jess nepodporovala prodávání zbraní do světa, ale podporovala jeho a to mu stačilo.

Na letiště se Tony dostal asi za hodinu a půl po tom, co měl tu zvláštní konverzaci se svou dcerou. Vystoupil z auta a jeho bodyguard ho následoval s jeho věcmi k letadlu. Tam, přímo u vchodu stál Rhodey ve své uniformě a nevypadal příliš nadšeně.

"Co je to s tebou?" křikl jeho směrem. "Tři hodiny. Tři hodiny mě necháš čekat."

"No, teď už se čeká jen na tebe," prohodil pár slov, než nastoupil dovnitř. "Kola nahoru. Ať to lítá!"

Od startu panovala v letadle ponurá nálada.

"Co čteš ptakopysku?" snažil se začít konverzaci Tony.

"Nic," odsekl Rhodey.

"Nech toho, bručoune."

"Já nebručím," nezměnil tón hlasu.

"Nezlob se," naléhal na něj dál.

"Ani se nezlobím, je mi to úplně fuk," odložil časopis na malý stolek. "Nevážíš si sám sebe a ani mě, zkrátka jsem jen tvoje chůva. Jsi víc ženská, než Jess a Pepper dohromady. Nechápu, jak to s tebou zvládají vydržet v jednom domě," tu poslední část si zamručel pod vousy, aby ji Tony neslyšel. Evidentně to Tonyho ani trochu nerozrušilo.

"Slečno, ohřejte nám vsaké," poprosil jednu z letušek.

"Co? Ne, já nic pít nebudu. Nebudu!" zdůraznil Rhodey.

************

"Přesně o tomhle mluvím. Ráno když vstanu a oblíknu si uniformu, zajímá tě, co vidím? Koukám se do toho zrcadla a vidím, že každý člověk co tuhle uniformu nosí, mě ochraňuje!" hádal se Rhodey s Tonym. To saké mu nedělalo dobře a ohřáté bylo ještě silnější.

"Ale nech toho," chtěl ho jednoduše odbýt Tony. "Hele já nejsem jako ty. Můžeš mě teď omluvit?" zaměřil se zpět na tančící letušky.

"Ne! Teď se nesmíš rozptylovat. Musíme pracovat!" Takhle to pokračovalo, dokud jim nedošlo saké a všechen alkohol z nich nevyprchal do poslední kapičky.