32. Livin with Stark?
Rose si to v klidu s Frances vyříkala za což jsem moc ráda. Opravdu jsem se cítila hodně špatně že jsem to Rose neřekla, poslední dobou jsem dělala samá špatná rozhodnutí až mi je ze sebe zle. Proto se snažím být lepší matkou malému Tonymu a zatím se mi to i daří i když když se večer s brekem probudí a já za ním musím jít...někdy mi s ní musí pomoct Rose protože už jsem opravdu unavená...což je divný.
Jak jsme posledně mluvili o Armandovi tak Rose zatím nic víc o něm nenašla, ale co víc můžu chtít. A dnes poprvé, nebo spíš po pár týdnech předám Tonyho Stevovi na hlídání...po pár týdnech zase uvidím Steva...mám z toho smíšené pocity. Je to takhle lepší...i když se nemůžu ubránit pocitu že mi chybí... No měla bych se jít převléct když jdu za chvíli ven, přece jenom mi už poporodní břicho rychle splasklo a to jen díky tomu že jsem vampýr, tak že v podstatě mohu zase nosit co chci.
Tonyho už jsem teple oblékla na ven a připravila Stevovi potřebné věci do kočárku. Teď se už musím upravit jen já protože v teplácích opravdu ven jít nechci.
Ze skříně jsem vytáhla černý rolák s dlouhým rukávem, černé džíny a teplejší koženou bundu a nakonec černé boty ja vyšším podpatku.
No a můžeme jít.
,,Jsi si jistá že to zvládneš? Vidět ho. Klidně můžu jít já místo tebe."Zastavila mě Rose u dveří.
,,Rose, proč si myslíš že bych to neměla zvládnout? Bude to v pohodě a nebudu se mu přeci vyhýbat, máme spolu syna."Ohradila jsem se na ní.
,,Který o něco málo podezřele za pár týdnů vyrostl."
,,Nevyrostli to se ti zdá je mu teprve sedm týdnů. Je pořád stejný, jo je trochu jiný ale děti se mění. Každopádně už bych měla jít."
,,Jo, jasně, promiň."Otevřela mi dveře. Prošla jsem nimi, rozloučila se s Rose a vydala se na místo setkání.
Přišla jsem před určenou kavárnu přesně na čas a Steve tu už byl taky. Jakmile mě spatřil tak se usmál a přišel k nám.
,,Ahoj."Pozdravil.
,,Ahoj."Oplatila jsem mu s menším úsměvem.
,,Jak se máte? Nepotřebujete něco?"Optal se starostlivě a pohladil Tonyho po tvářičce který jakmile ho spatřil tak se na Steva "zazubil". Je to docela roztomilý.
,,Máme se fajn. Rose tvrdí že malej vyrostl o něco víc jež je zdrávo, ale mě to moc nepřijde."
,,No je trochu větší, ale to bude tím že jsem ho pár týdnů neviděl...že jsem tebe neviděl."Zahleděl se mi do očí a jemně mě pohladil po tváři. Projela mnou vlna elektřiny, příjemné....
,,Jo tím se to vysvětluje, jak se máš vlastně ty?"Změnila jsem radši téma.
,,No,"stáhl ruku,,mám se fajn, našel jsem si menší byt, tamten byl poničený."Pokusil se pousmát ale byl to spíš smutný úsměv. Nechci ho takhle trápit, nikdy jsem nechtěla...
,,Steve já- Ne jsem opravdu v pohodě.Vážně, nedělej si starosti. Vlastně ti potřebuju něco říct. Od té události co do našeho bývalého bytu vtrhla Sharon na nařízení Rosse tak po nás jdou Ross, Gordon a Sharon jak slepice po flusu. Nebo-li spíše abych byl konkrétnější, po mně jde Ross a Gordon a po tobě hlavně Sharon."Zvážněl. Cože? To ne.
,,Teď si děláš srandu že jo?"Zasmála jsem se ale když jsem viděla jak vážně se tváří, tak jsem toho radši nechala. ,,Jsme všichni dobře uklizení, nic se nám nestane."
,,Ne Kath, začali nás zase hledat."
,,Nehledali nás už několik měsíců, vzdali to. Tak proč by nás chtěli zase hledat. Spíše to Sharon to chce, nemohla překousnout nás dva spolu. Copak si neviděl jak po tobě jela? Teď už tě chce dostat i kvůli něčemu jinému a mě se chce pomstít tím, že mi...že nám sebere Tonyho."Upravila jsem malému deku a vzhlédla jsem zpět ke Stevovi.
,,Věděl jsem to ale nikdy jsem o ní nestál. Stál jsem o někoho jiného...Každopádně mě a Nat napadlo že tě s Tonym budeme muset uklidit někam do bezpečna. "
Vydechla jsem.
,,Já už nechci, už se nechci více stěhovat. Zůstanu s Rose, budu v pohodě, nic se nám nestane Steve. Já už se prostě nechci více skrývat." Už více prostě nemůžu.
,,Je to pro tvé dobro, copak to nechápeš? Chci aby jste byli v bezpečí, nedělám to kvůli sobě abych tě dostal zpět což bych rád ale ty jsi prostě tak paličatá, arogantní, myslíš si že na všechno stačíš sama, odmítáš pomoc, hlavně že se kolem točí celý vesmír Katherine! Já to přehlížel protože jsem tě miloval a stále miluji ale ty, ty to prostě nevidíš. Nikdo ti není dost dobrý . Já se ti snažil aspoň pomoct!"Vyjel na mě.
,,To, to přece není pravda!"Ohradila jsem se na něj. Tony se z ničeho nic rozbrečel.
,,Ale je."
,,V kočárku máš všechny potřebné věci. Ve tři hodiny na tomhle místě."Naštvala jsem se. Otočila jsem se vydala se pryč a nechala ho tam samotného. Ať si Tonyho taky užije.
To přece není pravda, takhle to vůbec není, ano vystačila jsem si vždy sama ale to přece není na škodu.
Naštvaně jsem kráčela ulicemi když mi zazvonil mobil. Rose.
K:No co se děje?"Odsekla jsem naštvaně.
R: Tento tón si vyprošuju. Budu hádat, nedopadlo to dobře že? Já to říkala."
K: Ne nedopadlo, co potřebuješ?"Už jsem se trochu uklidnila.
R: Potřebuju se s tebou teď hned sejít a probrat něco důležitého."Zněla vážně. Protočila jsem očima.
K: No dobře."
R: Za 10 minut v té kavárně naproti našemu bytu."A zavěsila než jsem stačila něco říct. Paní tajemná. To by mě zajímalo co chce řešit. Vždyť by jsme to mohli vyřešit i doma ne? No nic.
Došla jsem do té kavárny a spatřila jsem Rose jak sedí u stolu a u ní sedí ještě Stark?! Co ten tu dělá?!
Přišla jsem k nim a sedla si.
,,Neřekla jsi mi že budeme mít tak vzácnou společnost."Pousmála jsem se na Tonyho Starka.
,,Stejně mrzutá jako vždycky. Taky tě rád vidím Kate."Oplatil mi pozdrav Tony.
,,Tak že co se děje tak důležitého že vděčím za společnost vašich vředů?"Pozvedla jsem obočí.
,,Dneska nemáš zase svůj den?"Přesměrovala na mě svůj zrak Rose.
,,Ne. To teda nemám...to Steve tedy Rogers mě vytočil."Zkřížila jsem ruce na hrudi.
,,Nechci to radši ani vědět."Protočila očima Rose.
,,To je dobře."
,,Můžeme jít k věci? I když by mě hodně zajímalo jak Kate bude nasazovat na Rogerse tak bych rád vyřešil ten problém."Skočil nám do toho Tony.
,,Problém?"Jakej zase?
,,Hned se dozvíš."Sepsula mě Rose.
,,Naskytl se menší problém pro tebe a tvého mladého.Gordon, Ross a Carterová vás začali zase hledat a to tentokrát pořádně. Já s Cortésovou jsme toho názoru že už tu pro vás není bezpečno. Potřebujeme vás někam schovat. Kdybych pracoval s Rossem a Gordonem tak bych jim tě ihned vydal, ale jelikož už nepracuji, tak tě chci uklidit někam do bezpečí."Ta věc je tu znova.
,,Tak že Steve nekecal,"zamumlala jsem si pro sebe.
,,Cože?"Nechápal Tony.
,,Nic jen mě o tom informoval už Rogers a já mu nevěřila."
,,Tak to si měla. Rogers nikdy nekecá...teda většinou..."Odmlčel se Tony.
,,A nás napadlo nebo spíš Starka, že tebe a Tonyho uklidíme do Stark Toweru. Tam to Ross s Gordonem nebudou čekat."Chopila se slova Rose. Vyvalila jsem na ní oči.
,,To cože? Žít se Starkem?"Asi jsem se přeslechla. To se napřed oba dva pozabíjíme.,,To přece nejde. Nemůžu se k tobě nastěhovat Tony."Otočila jsem se na něj.
,,Vlastně už jsem to zařídil. Budeš tam mít s malým všechno co budete potřebovat. Pepper souhlasila a mě to taky nebude vadit, aspoň na vás dám pozor." Tak to si dělá asi opravdu srandu.
,,Tony, co když mě tam budou hledat? Akorát ti přitěžuji problémy."
,,Nebudou tě tam hledat. Do Toweru už moc lidí nechodí, spíš by počítali se základnou Avengers. Tak že ne pro mě neplatí. Zítra se stěhujete. Přijede pro vás Happy který vás taky odveze. A když mě teď omluvíte dámy, mám menší jednání, tak že se poroučím."Nechal peníze za kafe na stole a odešel. Pořád to tak nějak nepobírám, bydlet u Starka.
,,Já jsem to asi pořádně podělala Rose. Nevěřila jsem Stevovi a byla jsem na něj zbytečně hnusná." Složila jsem si hlavu do dlaní.
,,No...to teda jo. Moc Rogerse nemusím, ale tohle si nezasloužil, dovedu si živě představit co jsi asi řekla. "
Budu se mu muset omluvit...a taky říct že se stěhuji do New Yorku...bude na mě ještě víc naštvaný....že jsem mu nevěřila, že se stěhuji ke Starkovi a on nebude moc často vídat Tonyho. To jsem podělala. Vlastně nemám ani jinou možnost než jít ke Starkovi...co jsem to zase provedla....
Jop je tu další kapča. Kate to dneska trochu podělala...a Steve je o to víc zklamanější...No co si myslíte? Jak bude Steve reagovat až mu to Kate řekne teda pokud mu to třeba vůbec řekne?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro