Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

11.Others have already decided

Probudila jsem se v Stevově obětí.Pomaličku jsem se přetočila obličejem k němu.On je tak roztomilej když spí...

,,Báví tě mě pozorovat?"Řekl se zavřenýma očima a usmál se.

,,Když ty seš tak strašně roztomilej,nemohla jsem si pomoct."Zasmála jsem se a cvrnkla jsem ho do nosu.Steve mě zničeho nic přetočil pod sebe tak že jsem se nemohla bránit.

,,Tak roztomilej jo?"Ušklíbl se a začal mě lechtat všude možně.

,,S-Steve n-ne-ch -t-toho!"Začala jsem se smát.Jen že Steve  mě začal lechtat ještě víc.

,,P-pro-s-sím."Tekly mi slzy smíchu a sotva jsem popadala dech.
Steve přestal.
,,Děkuji."Řekla jsem mezi výdechy.
Steve se k mě naklonil že mě políbí,ale tentokrát jsem ho já přetočila pod sebe já a dala jsem mu ruce nad hlavu.

,,Už mě nikdy nelechtej."Usmála jsem se na něj a dlouze jsem ho políbila,Steve využil mé nepozornosti a přetočil mě znova pod sebe.
Začali jsem se vášnivě líbat,Steve mě začal líbat na krku a sjížděl níž a níž.
Políbil mě mezi prsa a snížděl po břiše dál.
Zajela jsem mu rukou do vlasů a rozcuchala jsem je ještě víc než byly.
Steve se dostal k mému intimnímu místečku a začal ho obklopovat polibky.
Steve na chvíli přestal a potom do mě vniknul jedním prstem.
,,Ach..."Tohle jsem nečekala.
Potom do mě vniknul i druhým prsem.
Panebože... Začal s nima pohybovat.
,,Steve..."Vzdychla jsem protože se to nedá vydržet.
Steve mě ale neposlouchal a pohyboval s nima dokud si nebyl jistější že jsem připravená.
,,Prosím..." Steve přestal a vyndal je ale hned na to do mě vniknul.
Nahlas jsem vzdychla.
Steve se začal rychle pohybovat narozdíl od včerejška.
Přitáhla jsem si ho do polibku...

,,To bylo úžasný."Vzdychla jsem.
Ležela jsem v Stevově objetí.
Pak jsem se ale podívala na mobil.To už je tolik?Čas se osprchovat,oblíct a jet.
Vstala jsem.

Vymanila jsem se ze Stevova objetí a vstala jsem.
,,Jdu do sprchy a ty jdeš se mnou."Řekla jsem rázně.
Steve přikývl a vypravil se za mnou.
Potom jsme si to ještě jednou zopákli...

Když jsme již byli hotoví šla jsem se obléknout vzala jsem si na sebe černé krajkové šaty a černé kontníčkové boty na podpatku .
Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a lehce jsem se nalíčíla.

Potom jsme vše sbalili,klíče jsme odevzdali na recepci a vydali jsme se k autu.

Když jsme přijeli na dané místo,vyšli jsme ven ruku v ruce.
Ale jelikož Steve ponese rakev,tak jsme se museli odpojit a já si šla sednout dovnitř kostela. (Byl to kostel že jo?😂)

Za chvíli začal hrát někdo na varhany a ty chlapi včetně Steva,začali přinášet rakev.
Viděla jsem na Stevovi jak se snaží být silný a zadržet smutek ale přesto mu pár slziček steklo po tváři.
Když tu rakev odnesli na místo kde pak ta rakev zajede na místo kde jí spálí, (snad víte co myslím) Steve si sednul vedle mě.
Stiskla jsem mu ruku.
Poté na stupínek,kde se pronášejí proslovy, vystoupila Sharon.Viděla jsem jak se Steve trochu překvapeně podíval ale nic neříkal.

Když pohřeb skončil,všichni začali odcházet pryč.A že těch lidí tady bylo.Steve tu ale zůstal a já s ním.Uslyšela jsem kroky a byla to Nat kdo přišel.Steve si jí také všimnul.

,,Po probuzení z ledu,jsem myslel že mi všichni umřeli.Pak jsem zjistil že ona žije.Ještě že jsem jí měl..."Odmlčel se.

,,Měla tě moc ráda."Řekla soucitně Nat.

,,Kdo podepsal?"Zeptal se Steve.To mě taky celkem zajímá.

,,Tony,Rhodney,Vision."Odmlčela se.

,,Clint?"Zeptal se.

,,Prý je v penzi."

,,Wanda?"

,,Ještě uvidí...Já letím podepsat smlouvu do Vídně."
Steve si povzdechnul.

,,V jetu je spousta místa."Podívala se po nás obou.
Steve byl zmlčený.

,,To že je to cesta odporu neznamená že je to chybná cesta."Přišla blíž k němu.
,,Zůstat spolu,to je teď nejdůležitější."

,,Ale čeho se tím vzdáme?"Podíval se na ni Steve.

,,Promiň Nat...to já nemůžu."

,,Já vím."Povzdychla si.

,,Tak co tu teda děláš?Zeptal se ji zvědavě a mírně naštvaně.
Mě by to taky zajímalo.

Nat se na něj podívala.,,Nechtěla jsem aby jsi ty...aby jste tu nebyli sami."Odmlčela se.

Steve se na ni podíval jako by se měl rozbrečet a v tu pravou chvíli ho Nat objala.Jestli jsem žárlila?Ne.

Pak se od sebe odtáhli.

,,My se vrátíme zpátky."Otočil se ke mě Steve a já přikývla.

Tak je tu další kapitolka.Tady v téhle scéně mi je vždy Steva strašně líto.
Snad se kapča líbila.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro