•Lyra August•

Spím u kamarádky, jsem v pořádku.
Tak zněla zpráva zaslaná Delain.
Jenom jí jsem měla tu odvahu něco napsat přes Jonahův mobil, jak jsem si ten svůj při útěku před Amedeonem nevzala.

Má sestřenice bude tušit, že kamarádka bude ve skutečnosti kamarád - oh, bože, proč to slovo tak moc k Jonahovi nepasovalo?! - ale nikomu to nesdělí. Pokud se teda neopije.

Teď jsem litovala, že jsem nikdy nepřijala ty panáky, co mi vnucovala se slovy, že mě chce jako vzorná starší sestřenka připravit na pořádnou pařbu.

Hudba duněla mým žaludkem, ruch pumpoval krev v mých uších a byla jsem si jistá, že jsem se jenom nadechla vzduchu s kapkou alkoholu a zamotala se mi hlava.
A nebo to bylo tou zatracenou nervozitou.
Teď už necouvnu.

Já a ta moje odvaha. Pff.
Proč jsem se nespokojila s jedním překonáním strachu?

Podívala jsem se na Jonaha, který stál krok přede mnou a ledabyle sledoval studenty proudící dovnitř, nebo ven s kelímky v rukách.

Jo, už vím, proč jsem se nespokojila.
Protože chci víc.
Chci od všeho příliš.

,,Furt se můžem vrátit," probudil mě hlas líbeznější než hudba proudící do noci.

Prudce jsem zamrkala. ,,Ne, jdem," rozhodla jsem, ale stála na místě.

Jonah musel auto zaparkovat za rohem bloku, tady už byla všechna místa obsazená, ale i kroky po chodníku mi přišly nehorázně těžké.
Jako by mi kdosi připl železnou kouli a na druhou nohu postavil kovadlinu.

,,Klidně se s tebou vrátím," mluvil dál s rukama v kapsách. Tvářil se uvolněně a přitom se mu v očích mihala něha, jako nebezpečná ryba v hlubinách.

,,Řekla jsem jdeme." A s tou tunou železa na mých nohách jsem se pohla vpřed.

Hudba uvnitř byla ohlušující, ale nic, co by mé uši nesnesly. Už si zvykly na hudbu ze sluchátek, kterou jsem měla tendenci pouštět obzvlášť na plné pecky.
Nohou jsem zavadila o tmavě modrý kelímek válící se na zemi a rázem se mi bota přilepila do něčeho lepkavého.

Uvolnila jsem se a s věrným společníkem za zády jsem dále prozkoumávala okolí. Alkohol a cigaretový kouř, možná jsem zachytila i trochu trávy, pot a horký vzduch.
Fajn, to půjde, to půjde, jen prostě...

,,Tivole, kámo!" vykřikl kdosi z místnosti vedle a já se samým úlekem málem přilepila zpátky.
Z kuchyně s volným průchodem vycházel kamarád Jonaha, tuším, že se jmenoval Mason a Jonah mi o něm už něco povídal. Nikdy však nic podrobného.
,,Už jsem myslel, že ses na mě vysral." Přitáhli si k sobě dlaně a stiskli, jak jsem to viděla u jiných kluků.

Začali si povídat, tedy spíš Mason něco povídal a snažil se Jonahovi co nejpodrobněji vylíčit, jak moc se Stephanie z třeťáku opila a pak sebou padla na zem.
Jonah mě co chvíli kontroloval, jako kdybych mu tak mohla utéct...

Já vlastně mohla.
Obešla jsem to lepící místo spolu s  Masonem a sama na vlastní pěst se vydala prozkoumat jídelnu, kde jsem s očekáváním věděla, že najdu nejvíce druhů alkoholu.

Jonah znervózněl. Věděl jsem to hned a ještě chvíli slyšela jejich rozhovor, ze kterého se snažil vykroutit, aby mě neztratil.

Vydala jsem se po levé straně ostrůvku, abych tak mohla nechat to málo soukromí dravě se líbající dvojici u dřezu.
Jak romantické.

,,Pivo?"

,,Hm?" zpozorněla jsem a odvrátila zrak od všech otevřených lahví s alkoholem, který musel sakra něco stát.

,,Jestli si dáš pivo," zvýšil hlas kluk. Nejspíš myslel, že jsem jej neslyšela přes dunící hudbu a já ho od té myšlenky nechtěla odrazovat.

,,J-jo, klidně," pokynula jsem a hravou nezaujatostí uvažovala, kolik lidí tu legálně pije.
Vzhledem k tomu, že mi bylo sedmnáct a mladík, který mi ochotně čepoval nápoj do čistého kelímku, nevypadal o nic starší, snížila jsem svůj počet do mínusu.

Poděkovala jsem a vůbec pochybovala, že to mladík slyšel, ale měla jsem v ruce pivo a hodlala ho vypít.
Už jsem rozuměla tomu, čemu Delain říkala, že střízlivá to nedá.
Potřebovala jsem do krve dostat trochu uvolnění, jenom ždibec pomoci, tohle sama nezvládnu.

,,Jdeš na to rychle."

Co kecám. Já měla na pomoc jeho.
Jonaha, který s jiskrami v očích sledoval můj úlovek a mimiku mé tváře.
,,Ani žádná předehra?"

,,Na předehru nemám čas." Moje rty obemkly plast a já se při prvním doteku piva snažila potlačit chuť hořkosti.
Taky si zašel pro pivo a já za jeho nepřítomnosti zkřivila obličej - prostě to byl reflex, ten se nedal potlačit.

Opřela jsem se o ostrůvek v místě, kde mým neexistujícím bokům nemohly překážet žádné láhve.
,,Co vypiješ ty," vrátil se ke mně se svým kelímkem, ,,vypiju i já. Budu tak vědět, jak velkou kocovinu budeš zítra mít, jestli to hodláš rozjet."

Dělo se to.
Prokrista.
Jonah Marais mi do očí řekl, že já, Lyra August, to hodlám rozjet a že to ve mně nechalo pořádný plamen dychtivosti, když o mně nezapochyboval.

Hodila jsem za hlavu, jak půjdeme domů, když budeme oba omámení alkoholem, když jsem si uvědomila, že já můžu být dávno na šrot, kdežto on bude teprve na začátku.

,,Myslíš si, že to zvládneš?" Přihla jsem si a přitom nespustila oči z toho bohy stvořeného kluka.

Nebudu vám lhát.
Tuhle mou stránku jsem si oblíbila, ani jsem nevěděla, že ji mám. Ale Lyra, která zdolala strach z výšek a okatě flirtovala s Jonahem byla někým jiným.
Někým bez závazku, kdo se neobával, že když okamžitě nezaspí, nebude mít osm hodin spánku, který byl pro tělo nejzdravější.

Také si lokl. ,,Budeš se válet na zemi dřív, než se já uvolním."
Myslím, že v ten moment, kdy jeho hlas zhrubněl, jsem roztekla jako kostka ledu.

Doprčic!
Tohle mi nedělej!
Proč mi to děláš, když vím, že tě nemůžu mít?

Kelímek piva byl ve mně. Tohle nestačilo na uvolnění, bylo třeba se posunout dál.

,,Chci tančit." Jak jsem si přála, aby to v mé ruce nebyl plast, ale třeba olovo, abych kelímek mohla zmáčknout, dokud mi nepopraskají klouby.

,,Tak jdem tančit." S tou větou dopil zbytek piva. Byli jsme vyrovnáni, ovšem na jak dlouho?

V prostorném obýváku se to hemžilo lidmi, hudba klouzala po jejich zpocených tělech snažících se zachytit rytmus.
Dvě dívky, které jsem v tvářích nepoznávala, se rozhodli to odvázat na dřevěném stole a další líbající pár na pohovce vytěsnil okolí.
Dům byl moderní, ale až teď se mi ta myšlenka prokousala do mozku.

Skrz otevřené okno neproudilo do místnosti dostatek čerstvého vzduchu a já se rozhodla si sundat košili.
Jonahův pohled sjel moje nahá ramena a bílé tílko obepínající hubené tělo. Ovázala jsem si košili kolem pasu nad kraťasy.

,,Bojíš se, že tě porazím?" zhodnotila jsem, když se neměl ke kroku.
Už jsem se vydala mezi ostatní, ale on se nehl a já se snažila nevnímat, že kouká jen na mě.
Snažila jsem se, čestný skautský.

,,Zahráváš si s mistrem," zavrčel a přísahám všem svatým, že ty dva kroky byly najednou strašně blízko.

Myslím, že jsme oba na chvíli zapomněli, kdo skutečně jsme.

Tichá holka v koutě s láskou pro hvězdy, snažící se, že sport jí taky není cizí.
A padlý bůh seslán na zem mezi lidi s problémy v rodině.

Ostrý náboj elektřiny vyšlehl v mém těle, když mě s významným pohledem obešel a beze slov prozrazoval: ,,Zkus nade mnou vyhrát."

Otočila jsem se a přešla k němu, ostatní tanečníci nevnímající náš tichý rozhovor se kolem nás roztáhli jako závoj.

A pak jsme se společně ztratili.

Matně si vzpomínám, že jsme si šli někdy pro druhé pivo. A pak třetí, čtvrté a nejspíš i něco silnějšího, co rozpálilo hrdlo.
A naopak živě si vzpomínám na pohyb našich těl, na rytmus hladící prostor mezi námi, který se s každou uběhlou minutou zmenšoval.

Vím, že v jeden okamžik se jeho dlaně dotkly mých boků. Byly tam a pevně mě držely. Už nikdy jsem nechtěla, aby mě pustil.

Tančili jsme dál.

U nějaké písničky má ruka našla jeho hruď. Jak moc jsem měla chuť roznést to bíle triko v zubech.
Druhá ruka zabloudila na hřbet jeho dlaně, pohledy se zaklesly do sebe. Četli jsme mezi sebou tiché myšlenky a navzájem věděli, že ani jeden z nás necouvne, vstoupili jsme za hranice a nehodláme se vrátit.

Aspoň ne teď, opilý na párty v zajetí hudby.

Kdy přesně se to stalo, netuším, ale prostě vím, že jsem najednou cítila celé jeho tělo na svých zádech.
Cítila jsem jeho dokonale přesnou hruď na sobě a necítila se nervózně, nebo rozpačitě.
Prostě jsem si brala, co mi nabízel.
A já chtěla víc.

Furt jsem chtěla víc.

Prohla jsem záda v mohutném ozvuku hudby a zaklonila hlavu, když už jsem nedokázala snést kombinaci jeho dlaní stále chránící moje boky a jeho tvář hladící mou paži a nakonec krk.

Cítila jsem se být oživlým mečem v jeho náručí.
Ta skutečnost, že mi byl tak blízko, když jsem po tom tak moc tajně toužila, byla šílená.

Už jsem to nevydržela, nemohla jsem být k němu otočená zády. Chtěla jsem ho vidět.
Chtěla jsem jít vstříc té modři, která mu při pohledu na mě v očích tmavla.

Dlaně mi putovaly po jeho hrudi, jak jsme se vzájemně pohybovali vstříc tanci. Bylo to víc intimní, než jsme si mohli dovolit.
Jsme kamarádi.
Mám ráda pocit, že jsem vším pro mého kamaráda.
Zbožňuju dojem, že bych se v jeho očích mohla utopit.
Miluju jeho dotyk.

Jak dlouho jsme tančili?
Kéž bych tak tušila.

Hrudníky se nám divoce zvedali, jakmile hudba utichla, kdosi převrhl jeho nápoj na nesprávné místo.
A zatímco ostatní nadávali, my stáli k sobě přitisknutí, jako by jediná škvíra mezi našimi těli mohla něco způsobit.

Vím, že jsem měla vlasy rozcuchané a tvář zpocenou, protože na tom byl úplně stejně.

,,Měli bychom jít domů, není to daleko," přerušil ticho mezi námi.
Jen jsem kývla, myslím, že jsem ztratila hlas a nic by ze mě nevyšlo, kdybych se o to pokusila.

Pro dnešní večer jsme se oba stali vítězi.
Oba dva jsme totiž odepřeli naše touhy.

***

,,Nevěděla jsem, že máte bazén," přiznala jsem barvu.

Světla zpod hladiny se odrážela k povrchu a linie vod mi přejížděly po kůži, stejně jako Jonahovi.

Byl zázrak, že jsme došli domů, ale ještě jsme nechtěli jít spát. Ne, na spánek jsme neměli pomyšlení, Jonah to musel cítit i u mě, a tak mě zavedl na střechu.

,,Taky někdy zapomínám, že ho máme," zasmál se.

Seděli jsme na okraji a čvachtali nohy ve vlažné vodě, naše končetiny potřebovaly nějaké uvolnění po hodinách tančení.
Neměla jsem tušení, jakou dobu jsme tam strávili.

Jonah si musel vyhrnout džíny, ale stejně mu okraje navlhly. Všimla jsem si, že mě koutkem oka sleduje a já sklopila hlavu, jak se ta tichá Lyra uvnitř mě prodrala přes alkohol. A zase zmizela.

Zaklonila jsem hlavu. ,,Zkusils někdy počítat hvězdy?"

Dnes jich bylo vidět jen pár, ale cíp měsíce zářil nad hlavami čistě a jasně.

,,Nejsem v matice moc dobrý."

Nad tím jsem se rozesmála.
,,Ale i tak, napadlo tě někdy, kolik jich je?"

Pramen rezavých vlasů mi spadl do obličeje, jakmile jsem vrátila hlavu zpět na pohodlnější místo a mohla tak sledovat Jonaha, jenž napodobil mé počínání se sledováním oblohy.

,,Na co napočítat tisíce hvězd, které jsou od mě tak daleko, když vedle mě sedí to nejnádhernější souhvězdí?" zašeptal obloze. Ale patřilo to mně.
Souhvězdí Lyry.
Já.

Polilo mě horko. A jaká náhoda, že mě tak lákal ten bazén.
Zavrávorala jsem, jak mi málem nevyšel pokus se postavit.

Jonah se ihned otočil a byl v pohotovosti, než jsem zvedla dlaně, že to mám pod kontrolou.
Vždyť já neměla pod kontrolou ani svou sebekontrolu, sakra!

,,Co chceš dělat?" Koutek rtu na jeho tváři a ďolíček v tváři mi napověděli, že přesně ví, co chci udělat.
Alespoň to tedy tušil.

Pohledem doprovodil košili, jež se snesla na kamennou dlaždičky barvy mléka.
Napadlo mě, že je to špatný pohled, přísahám všem těm hvězdám na obloze, co shlížely mé polonahé tělo, že mě ta myšlenka vyhledala. A já ji hned nato vytěsnila a přetáhla si to už tak těsné tílko přes hlavu.

Jaký to byl pocit? Osvobozující.

Věděla jsem, že tehdy v koupelně, když jsem se vyslíkala z mokrých věcí, mě viděl. Už viděl holou kůži na místech, která byla obvykle skrytá.
Zapomněla jsem, jak nádherný pocit to je vědět, že mě sleduje bez jediného mrknutí. Těžce polkl.

Když se na mě díval... Přišla jsem si hezká. Smějte se, klidně, však vám nikdo nebrání, ale mně zase nikdo nebránil si to myslet a užívat si to.

Má drobná prsa chránila jednoduchá podprsenka, žádné krajky ani nic vyzívavého.
V oparu ticha, kdy ustalo i to šplouchání vody, jsem si rozepla knoflík na kraťasech a nechala je spadnou. Gravitace je stáhla a noční vzduch obejmul mé tělo, jako povlak peříček.

Ani druhá část mého spodního prádla nebyla ničím výjimečným, prostě jednoduché spodní prádlo v černé barvě ladící s podprsenkou.

Myslím, že mu klouby zbělely, jak chytl kraj bazénu, ale nejsem si jistá.
Neohlédla jsem se na něj a přišla jsem si jako zbabělec, protože ano, já se bála se na něj podívat a čelit tomu silnému pohledu, pod kterým by padala mocná vojska králů.

Rychlé dva kroky a skočila jsem do zajetí vody.
Byla chladnější, než jsem si myslela, avšak tělo se ihned začalo přizpůsobovat nové teplotě.

Vynořila jsem se, jak mi došel kyslík, a pramen vlasů se mi nalepil na obličej. Nic však nedokázalo zakrýt fakt, že i on se již postavil a jeho oblečení následovalo to mé.
Nejdřív bílé triko, kterému jsem záviděla, jako zbytku oblečení.

Potopila jsem hlavu, když dospěl rukama k opasku, nechtěla jsem čelit myšlenkám, které by vypluly na povrch, a tak jsem je nechala se rozplynout na hladině, jako vlasy.
Když jsem se po chvíli, jež jsem považovala za dost bezpečnou pro mou hlavu, vynořila, už byl jen ve svém spodním prádle a než jsem se stihla pokochat všemi svaly, už byl se mnou ve vodě.

Byl svalnatý i tam, kde jsem myslela, že to nejde.
Stál na dně bazénu, zatímco já balancovala na špičkách, abych hlavu udržela nad vodou.

,,Kdybych věděla, že máte bazén, skamarádila bych se s tebou dřív."

To ho rozesmálo. ,,Se Sveou jsme tady jako menší hráli jednu hru. Řekneš něco pod vodou a ten druhý musí uhádnout, cos řekl."

,,To zní jako výzva. Začínáš," neotálela jsem a snažila se nevnímat tu těsnou blízkost našich nahých těl.

Během těch několika posledních hodin jsem byla k Jonahovi blíž, než kdykoli jindy a nejen na pár sekund nebo minut, ale hned hodiny!

Potopili jsme se, voda rozmazala rysy tváře a bublinky mu unikaly z úst a nosu, když pověděl to, co jsem měla uhádnout.
Jenže já vůbec netušila, co ta změť huhlání měla být.

Zamračila jsem se, Jonah si všiml mé zmatenosti a nadechl se, aby svůj pokus zopakoval.
Jenže ani tentokrát jsem mu nerozuměla, bubliny s sebou odnesly slova na hladinu.

,,Nemám nejmenšího šajna, cos říkal," řekla jsem okamžitě, co jsem nabrala vzduch do plic.

Tvář se mu rozzářila širokým úsměvem. ,,Řekl jsem ti vtip. ,Letí dvě stíhačky a jedna nestíhá'."

Nevěřícně jsem vykulila oči a začala se nahlas smát. ,,To je příšerný vtip."

,,Je strašný," přiznal a přidal se k mému smíchu. ,,Viděl jsem to jednou někde na netu."

,,Tohle mi nejde," cákla jsem rukou, ,,něco jiného v arzenálu nemáš?"

Myslím, že dokázal pohlédnout i skrz vodu, protože způsob, jakým mu stíny přelétly po ostře řezané tváři, byly temnější.
,,Tak zavři oči."

Poslechla jsem.
Mohl mě teď vzít a vyhodit ze střechy a já bych ty oči měla stále zavřené.
Protože prostě Jonah...

Víčka se mi slepila, byla mokrá od vody a několik kapek mi stékalo po tváři z vlasů.
Slyšela jsem, jak voda čvachtá a vlnky narážejí do mého těla, když mě Jonah obeplul.

,,Neboj," zašeptal něžně, jakmile jsem se zlekla jeho doteku.

,,Já se nebojím, jen jsem to nečekala," pověděla jsem nazpět, abych urovnala jeho mínění.
Jak moc jsem se snažila, aby se mi netřásl hlas, protože teplo jeho těla bylo tak moc blízko.

Jemně mě podebral a položil na vodu, zatímco záda mi laskala voda, vzduch líbal mé břicho.

,,A teď otevři oči," řekl hlasem tiším, než kdejaký šepot.

Hvězdy zářily na obloze. A připomínaly jiskry v Jonahových očích.
Ostré hrany měsíce byly na pohled tak ostré, jako jeho lícní kosti.
Jonah byl nebem, akorát pozemskou verzí.

Najednou byl všude Jonah.

Nevadilo mi to.

Ahojky, pod touhle kapitolou bych vám moc chtěla poděkovat za překonání hranice 1k votů.
Před šesti měsíci by mě to vůbec nenapadlo, vlastně co kecám, tak před pár týdny jsem na to neměla jediné pomyšlení. :Dd

Moc moc moc moc děkuju a snad vás příběh bude bavit stále stejně, jako doteď. >.<

Lait🌠