•Lyra August•

Kdybych neměla takovou hrůzu z krve, jistě bych se ve světě vyšvihla jako výborná chirurgička, jelikož tak dobře preparovat špenát z jídla jako já, to neuměl nikdo.

Úspěšně jsem další milimetr zeleně dopravila na úplný kraj talíře a tam taky zůstane. Jídelnou, která byla zároveň spojená s kuchyní, se neslo mlaskání a cinkání příborů, jak nikdo neodolal mamčiným kulinářským schopnostem. Já samozřejmě taky nedokázala zastavit sbíhající se sliny, ale ten špenát to prostě kazil. Nikdy jsem ho neměla ráda.

Stůl, který měl i po letech stále jednu nožičku menší, než zbylé tři, se kýval kdykoli se někdo opřel na špatnou stranu, jenže jak byli všichni v zápalu jídla, tak to nikomu příliš nevadilo. Stejnak jsme si zvykli.
A ještě do toho měl být určený pouze pro čtyři osoby. Místo toho se nás tady těsnalo sedm a Isaac a Mairy do sebe neposedně šťouchali.

Taťka si do toho četl noviny a nesmlouvavě mručel nad každým odstavcem.

Tiše jsem se zaradovala nad svým odzelenalým dílem, když v tom jsem postřehla Delainin pohled. Moje sestřenice seděla naproti a byla jsem si jistá vším tím odporným špenátem, že něco kuje. A to se mi nelíbilo.
Netrvalo dlouho a Delain se ozvala do příjemného večera s atmosférou klidu. ,,Dneska ses nějak zdržela." Její oči mě uzemnily a nebylo pochyb, že je věta řečena mně.

Ona přesně ví, kde jsem byla. Amedeon se na vteřinu zastavil v krájení dušeného masa, než pokračoval o něco rychlejším způsobem. ,,Byla jsi u Jonaha?" pokračovala sestřenice a sledovala mou mimiku, která ji párala jako já před chvílí jídlo. Je podivné, kolik věcí můžete přirovnat k jídlu, když se to hodí.

Teď už se můj bratr viditelně napnul.
Zato mamka zázrakem nevyskočila ze židle. ,,Oh, není ten hoch, co se tu párkrát stavil?"

Nepřestávala jsem sledovat Delain. ,,Jo, to je on." Dneska bude spát venku.
Snažila jsem se uvolnit a Am bezpochybně zkoušel to stejné, už předtím jsem si všimla, že mu Jonah nesedl. Bože, Delain, proč zrovna teď?!

Chtěla jsem ji kopnout pod stolem, nenápadně jsem nahlédla pod stůl, abych měla přesnou polohu cíle.
Mamka vřele bez povšimnutí náhlého napětí pokračovala. ,,Co ho někdy pozvat na večeři?"

,,NE!"

,,AU!"

Stalo se hned několik věcí. Za prvé, já a Am jsme se shodli a pohotově zavrhli návrh. Za druhé, Delain to schytala v plné rychlosti od mé zdravé nohy, i když to byl spíš můj úlek, než načasování. Ale aspoň to bolelo, to stačilo jako výchovná. A za třetí, Isaacovi spadla vidlička. Což nebylo tak podstatné, ale nějak se to do toho všeho přimíchalo.

Mamka zmateně zamrkala. Vrhla jsem se do vysvětlování. ,,Totiž... on nemá moc času. Spousta učení a tréninky a učení." Sakra! Řekla jsem to dvakrát, to dodalo mému rčení na menšímu šarmu. Překvapivě se toho chopil Amedeon. ,,Ten sotva. Bude ležet ožralý hned, jak zavřeš jedno oko."

,,Amedeone," oslovila jej karávě mamka a z obličeje jsem jí vyčetla, že netuší v čem je problém někoho přizvat na hostinu. Rozhodně se měla čím pyšnit, kuchyň byla její ráj.

Polil mě vztek z bratrových slov. Jenže jsem si musela položit otázku. Vážně? Skutečně takový je? Co já, holka, která se mu snaží pomoc, můžu vědět o jeho životě a co dělá za mé nepřítomnosti. Tahle večera šla rychle ke dnu. Sestřenice rozhodně neměla v plánu tak malichernou otázkou roztočit ruskou ruletu.

Vzpomněla jsem si na první setkání s Jonahem, jistěže jsem jej párkrát už dříve zahlédla v okolí školy. Ale spíš to bylo jakési déjà vu, které si na něj vzpomínalo, když jsem ho postřehla. Toť vše.
První bližší - a ne zrovna milé - setkání se uskutečnilo u skříněk na chodbě, kdy zuřil a já se svou zvědavostí příliš dlouho koukala jeho směrem, dokud nevyštěkl ,,na co koukáš?!". Neodpustila jsem si stejnou narážku mu odplatit později v hodině, kdy se na mě zvědavě otočil a polil jej šok.

V té době jsem si na něj udělala obrázek, netrvalo však dlouho a štěstěna mě opětovně polapila do své náruče, když se mi podařilo ho trefit na tréninku přímo do rozkroku. Incident na ošetřovně jsem raději vytěsnila z hlavy, budu k vám upřímná, jsem ráda, že mě políbil tehdy. Jelikož tehdy jsem věděla, co dělat, jednoduchá facka na vyučenou. Kdo ví, co bych udělala teď. Nebo spíš neudělala?

Všechno se to zdálo tak daleko a přitom jsem cítila mravenčení v prstech, kdykoli jsem si rozpomněla.

,,Takový není," namítl můj hlas do ticha po Amedeonových slovech.

Uchechtl se. ,,Že ne? Jenom se na něj podívej, páchne maléry na kilometry daleko."

Vytočit mou maličkost jde stěží, nikdy bych neřekla, že to bude zrovna můj bratr, kdo mě tak rozpálí vzteky. Cítila jsem povinnost bránit Jonaha. Prudce jsem se otočila čelem k mému provokatérovy, málem jsem shodila talíř ze stolu. ,,Nevšimla jsem si, že by ses snažil ho nějak poznat."

,,To není potřeba," stejně jako já odložil příbory, ,,neměla by ses ho tak zastávat."

,,Máme to jídlo ale dobré, že ano, Lyro?" Snažila se situaci zachránit Delain, která vycítila rostoucí napětí.

Vytěsnila jsem ji stejně jako fakt, že můj bratr je o téměř o dvě hlavy vyšší. ,,On se tak nechová, možná se tak choval, to přiznávám. Ale kdyby ses snažil ho poznat, tak bys..."

,,Tak bych co?" ohrnul ret. ,,Skončil bych taky s nohou v ortéze?!"

Frustrovaně nad jeho nechápavostí jsem zavrčela. Takovou chuť ho praštit jsem snad nikdy neměla, nebo jsem si na to aspoň nepamatovala. ,,To byla nehoda! A můžu si za to sama!"

,,Děcka, nechte toho, vyřiďte si to potom." Vrhl se do vody, kde se prali dva žraloci, taťka s nelítostně skřiveným obočím.

,,Bez něj bych se ani nedostala do nemocnice," oponovala jsem dál a vytrvale chránila Jonahovu čest.

Můj bratr mi teď byl vytočený celým tělem na židli a oba jsme pěnili zlostí. ,,Drž se od něj prostě dál, nic víc po tobě nechci."

Dostala jsem chuť ho vyprovokovat totožně, jako to udělal on sám. ,,V tom případě tě nepotěší, když ti řeknu, že jsem k nim pozvána na oslavu."

,,Cože si?"

,,Slyšel jsi," odsekla jsem s falešně upřímným úsměvem, který byl křečovitý, jako bych snědla citrón.

,,Tak teď toho mám akorát dost," zařvala Mairy a všichni k ní stočili pozornost. ,,Celý den musím poslouchat jak Charlot ze třídy má plný počet bodů z jazykové olympiády, zatímco já skončila pod ní, i když podváděla. Na oběd byl ve škole nějaký blivajz a teď se vy dva hádáte jako malý!" Isaac se vedle svého dvojčete stáhl a upřímně už jsem rozuměla tomu, proč k ní měl respekt.

Moje mladší sestra vždy byla ta, která je více výřečná a za vším si stojí, něco jako Amedeon. Já byla podobná Isaacovi, který se držel v ústraní a vycházel na světlo, když se mu to hodilo nebo musel. (I když zrovna teď, při hádce s Amem, jsem si přišla více podobná Mairy.)

,,Chci chvilku klidu!" dorovnala pořádek a napila se džusu z fialového kelímku, jako kdyby se nic nedělo.

Uznala jsem, že tady třetí světová končí remízou a já už neměla dost palebné síly někomu odsekávat. (Ano, ten někdo je Amedeon.) ,,Už nemám hlad."
I přes vřelá slova mé mamky jsem od stolu vstala a nechala mé umělecké, vypreparované dílo ležet již studené na místě.

***

Večer jsem se zase vyplížila na střechu, potřebovala jsem prostor a hlavně zchladit. Blížilo se jaro a noci už nebyly natolik chladné, přesto se mi podařilo uvolnit nadbytečnou páru. Delain se upřímně omluvila a omluvy od ní jsou stejně vzácné, jako zlaté prase.

Nevěděla, že by tak zamíchala vztahy a atmosférou. Měla jsem jí to za zlé, skutečně, ale po té omluvě jsem jí musela odpustit. Kdo by si pomyslel, že má sestřenka umí štěněčí oči?

A teď jsem tu zas byla. Obloha nebyla jasná, měsíc s jeho družkami se schovával za mraky. Ani hvězdy dnes nemají náladu mě poslouchat. Ale Amedeon mě skutečně vytočil, rozčilovalo mě do toho ještě to, že mi vsadil brouka do hlavy. Nebo spíš nějakého splašeného červa, který se mi hrabal ve všech vzpomínkách.

Vydechla jsem tak, že mi v plicích nemohl zůstat jediný vzduch a nade mnou se zhmotnil oblak páry, jež se rychle vytrácel do tmy.

Přála jsem si taky tak někdy zmizet.

***

Čtvrtek byl v týdnu jakási naděje, že se pátek skutečně blíží a že máme šanci na to přežít další týden ve škole. Na Jonaha jsem dnes narazila pouze jednou, když se naše cesty skřížily cestou do jídelny. Vyměnili jsme si pozdrav ze kterého mě příjemně rozbrnělo tělo a zároveň to byla jakási předtucha toho červa, který ne a ne opustit mou hlavu.

Sakra! Já toho Amedeona zabiju. Už to byl druhý den, kdy se mi stěží dávalo pozor. Tenhle týden vážně stojí za prd.

Radovala jsem se z konce, když zazvonil pro mě dnes poslední zvonek a já si mohla rozmotat sluchátka a pustit hudbu tak nahlas, že jsem neměla možnost zavřít víčka a pokusit se o spánek.
Myslela jsem, že mě někdy po obědě Jonah vyhledá a poví, jak dopadl s testem, ale asi to neměl v záměru.

Zajímalo mě, jak se mu vedlo. A dost! Prudce jsem otevřela skříňku, až to jedna dívka málem schytala. Furt jenom Jonah Jonah. Nádech a výdech, Lyro, začínáš být posedlá a úplně zbytečně!
Křičela jsem a ani hudba se nemohla vyrovnat tomu zběsilému jeku ze kterého mě rozbolely spánky.

A najednou přese mě přepadla tma jako opona. Dezorientovaně jsem se snažila něčí drsné ruce sundat z mé tváře, ale nešlo to, a tak jsem vyndala sluchátka, abych mohla podle hlasu poznat lapitele mého světa. I když jsem podvědomě tušila, kdo to může být.

,,Kdo to je?" optal se. Zatnula jsem prsty v botách. ,,Hmm, že by červená Karkulka?"

Na krku mě polechtal jeho smích, ještě že nemohl vidět chloupky, které se mi přitom zježily. Klidni hormon, Lyro. Kéž by to šlo tak jednoduše, jako se to řekne.

Konečně se kolem mě opona rozevřela, zamrkala jsem pod světlem a když se ten uzlíček problémů opřel o skříňky vedle, zapomněla jsem na všechen vztek a dokonce i na červa. ,,Tak co?" optala jsem se s dychtivostí, která nešla skrýt.

Olízl si rty, neschoval úsměv a následně už jsem měla výhled na opravný test se známkou dva až tři z francouzštiny.
Pro mě to nebyl žádný zázrak, ale u Jonaha to bylo něco svatého a já na něj chtě nechtě musela být pyšná. Zavýskla jsem. ,,Tady to někdo dotáhne na kariéru génia, koukám."

Zasmál se a já zapomněla, že ve skutečnosti stojíme na chodbě plné spěchajících studentů.
Vrátila jsem se ke své původní práci - vyndání učebnic, když se brunet zeptal: ,,Stále máš v plánu jít na tu oslavu?" Koutkem oka jsem zachytila, jak si ledabyle zkřížil ruce na hrudi. ,,Vážně tam nemusíš, jestli nechceš."

,,Snažíš se mi to vymluvit?" Obočí mi vystřelilo vzhůru.

,,Ne," odpověděla nahned, ,,to ne. Jen, že kdybych já měl příležitost se tomu vyhnout, tak to udělám a neváhám."

,,Vždyť je to tvá sestra."

,,Oslavu má každý rok, to, že má každým vyšším věkem víc a víc prořízlou pusu si všimnu i bez přeplácaného dortu a hromady dárků."

,,A teď si vem, že já mám tři sourozence," poukázala jsem na fakt. Skříňka byla plná, celou činnost vyndávání a předávání jsem dělala pomalu jako lenochod v důchodu, protože jsem se nechtěla zbavit jediné věci, která zabavovala mé ruce. Zavřela jsem skříň, teď už jsem jen mohla sevřít popruh černého batohu, který kontrastoval s trikem, které jsem měla včera u něj doma.

,,Nemáš šanci mi to vymluvit, navíc," sevřela jsem silněji popruh, když jsem prodloužila odmlku, ,,mám na dnešní odpoledne naplánováno, že jdu vybrat dárek. Musím využít volné chvíle, kdy tě nebudu doučovat."

,,Jaká milá slova. Takže dnes tě odvezu k obchoďáku?" hádal a společně jsme se rozešli k východu.
Bylo od něj milé, že mi obstarával odvoz. Jednak to odlehčilo taťkovi, který se nemusel trápit s jedním dítětem ze čtyř. Řekla jsem mu, že mě odváží kamarádka, jen kdybych nějakou takovou měla. Mamka a Delain moc dobře věděli, kdo je můj šofér.

Zarděla jsem se. ,,Jestli ti to nebude vadit."

,,Žádný problém, mylady."

Se vší tou změtí hřejivých pocitů, které se staraly o mou náhlou změnu nálady, jsem byla smířená, že můžu strávit další chvíli bo jeho boku, i když to byla obyčejná jízda autem. Proto mi povadl úsměv, jakmile jsem na parkovišti spatřila Delain. Nikdy se pro mě neopovážila přijet, většinou v tuhle dobu nebyla ani vzhůru, a teď tu stála s pocitem viny, která ji žrala od včerejší večeře.

I Jonah si ji všiml. Zdálo se, že mezi těma dvěma probleskl nějaký plamen divokosti, ale rozhodně spolu byli mnohem více za dobře, než s Amedeonem.
,,Promiň, nevěděla jsem, že se tu takhle... zjeví." Lepší slovo mě nenapadlo. Čestný skautský.

,,V pohodě," mávl rukou. Nic to nebylo, já přesto cítila povinnost se mu omluvit, nebo jsem se spíš omlouvala mým emocem, které budou čekat do dalšího dne na jeho pozornost, které mé tělo mělo nezvykle rádo. Byla jsem zrádkyně sama sebe. ,,Učitel mi už navrhl další termín opravy, takže... Myslíš, že bys zase zítra mohla přijít?" Vypadal jako malý kluk, kterého jste načapali, když se dívá na dívku, která se mu líbí.
Kéž by, Lyro, kéž by.

,,Mám nabitý kalendář, to víš," rozpomněla jsem si na hru slečny Daisy ze včera, ,,ale pro tebe se tam místo nějak najde."

Kéž bys věděl, že ty už máš místo někde jinde a já tě odtamtud neumím vyhnat. Píchlo mě u srdce.