„ Co tady děláš?" vyděsil mě hlas za mnou. Opatrně jsem se otočil a viděl Jungkooka s tou bestii. Škodolibě se na mě usmíval. Že by něco věděl?

„ Nic... Já tu.. něco jsem tu slyšel, a zajímalo mě co to je!" Bože já jsem hlava chytrá.

„ Vážně? Vypadalo to jako by si právě chtěl jít někam kam nesmíš" vysmála se mi ta bestie. No tak prej ne..

„ No protože jsem tam něco slyšel.." knikl jsem tiše, a vydal se k Jumgkookovi. Jeho pohled se nedal nazvat nijak jinak, než zkoumavý. Zkoumal mě, snažil se přijít na pravý důvod proč sem byl tu.

„ Tady si neměl co dělat. I kdyby si slyšel křik, nebo cokoliv jiného, prostě tam nechoď! Je ti to jasný?" Podíval se na mě přísně Jungkook.

Proč mu to tak vadí? Však je to jenom místnost. Ježiši, nepočítám s tím že tam má ukrytou nějakou mrtvolu.

„ A proč tam nemůžu jít...zlato?" Nevinně jsem zamrkal a použil tuhle děsnou přezdívku. Natiskl jsem se mu na potetovanou ruku a nevinně se na něj usmál.

Zdál se být více než zaskočený mými slovy. Ups?

„ Máš to prostě zakázaný, Taehyungu" snažil jsem se tak hrozně moc nesmát, ale bylo to opravdu těžké.

„ To není odpověd... A jak vlastně víš že jsem tady?" Zeptal jsem se, i když mi to bylo více než jasné. Ta malá bestie za to může.

Musím vymyslet něco, abych ho odsuď dostal. Leze mi na nervy. Už jen to že dýchá stejný vzduch jako já, mě vytáčí.

„ Dawon mě upozornil že si nejspíš šel někam sem" Jasně že to byl on. Kdo taky jiný, že.

Musím ho odsuď dostat. Je mi jedno jak. Pro tohle bych se s Jungkookem klidně vyspal. Hlavně aby byl pryč.

„ Samozřejmě že to byl on" trpce jsem se usmál a vražedně se podíval na tu bestii.
Najednou mě něco napadlo, tohle určitě zabere.

Šibalsky jsem se usmál na tu bestii než jsem se víc přiblížil k Jungkookovi a stoupnul si na špičky.

„ Polib mě, JungKooku" zašeptal jsem těsně u jeho rtů.

Opravdu to chci tímhle způsobem?

*****

Ježiši já se omlouvám, já na tuhle knížku úplně zapomněla 🙂🔫.