Jsme už na cestě vesmírem několik hodin a bez úspěchu. Stále jsme nenašli žádnou vhodnou planetu, či civilizaci pro přistání. V polospánku jsem seděla ve svém křesle a představovala si, jak se pokusím Thanose porazit se stejnou zbraní. Přišlo mi to velmi nepravděpodobné, ale co já vím. Dnešní svět je podivný až dost.

„Na co je tahle věcička?” zeptal se zvědavě Stark Nebuly prohlížející si jeden z přístrojů u řízení.

„Do toho se zadávají souřadnice. Dají se použít, když se potřebujeme dostat na určité místo,” odpověděla mu a soustředila se na pilotování letounu. Tony se zamyslel a pak začal narychlo do přístroje zapisovat čísla souřadnic, na které si vzpomněl. Nadchlo mě to a tím ještě na krátkou dobu probralo z polospánku. Pozorovala jsem ho.

„Co to děláš?” tázala jsem se ho zaujatě. Až když dopsal poslední čísla, rozzářil se jako malé dítě, co dostalo novou hračku. Tony kolikrát jako malé dítě opravdu byl.

„Vzpomněl jsem si na souřadnice nové základny Avengers. Takže pokud to opravdu funguje, dostaneme se domů,” usmál se a takto se po mně podíval. Po těle se mi rozlil pocit štěstí po tak dlouhé době. Měl pravdu? Opravdu se dostaneme konečně domů? Doufala jsem, že ty souřadnice byly správné a skutečně nás dovedou zpět na Zemi.

Nebula bez řečí natočila Milano správným směrem, kudy vedly souřadnice a letěla podle nich. Zvedla jsem se ze svého místa a zamířila do zadní části letounu, kde jsme měli provizorní místa na spaní. Zavřela jsem za sebou dveře a lehla si na svojí matraci na kraji místnosti u stěny. Podepisovala se na mě pomalu únava, protože za posledních pár dnů na Nidavelliru jsem toho moc nenaspala.

Zavřela jsem oči a pak se ozvalo zaťukání na dveře. Přemýšlela jsem, jestli hrát, že spím, protože se mi spát vážně chtělo a nebo to raději neriskovat a říct dále. Nakonec jsem si vybrala tu druhou možnost a řekla osobě za dveřmi, že může vejít. Posadila jsem se.

Vešel dovnitř Tony. Nepřekvapovalo mě to. Jelikož Nebula pilotovala, tak by mě nikdo jiný, než Tony, přijít zkontrolovat nemohl. Vetřelec asi ne a E.T. taky ne.

„Potřebuješ něco?” zeptala jsem se polohlasem a zároveň jsem měla co dělat, abych tam teď hned neusnula.

„Já jen, že jsi se najednou tak rychle vytratila. Je ti dobře?” zdál se být starostlivý. Chvíli jsem ho mlčky pozorovala, než jsem po dalším nádechu sklopila pohled.

„Jsem jen unavená. Nic mi není,” zpětně jsem se na něj koukla a pousmála se. Tohle Starka však nepřesvědčilo a šel ke mně. Pak se zastavil před matrací a mnou a pozoroval mě.

„Šoupni se, chci si sednout,” řekl mi sarkasticky a já ho raději poslechla. Pokrčila jsem nohy a přitáhla si je k sobě, aby si mohl sednout. Sedl si ke mě a mezi námi zavládlo ticho. Uhnula jsem pohledem a čekala, co z něj vypadne. „Žere tě, že jsme ho tam nechali?”

„C-co?” lehce mě to probralo a zamrkala jsem zmateně očima. Podívala jsem se vyjukaně na něj.

„Eitriho. Že jsme ho tam nechali místo toho, aby letěl s námi,” upřesnil mi to. Když jsem si vzpomněla na trpaslíka, povzdechla jsem. Nechápala jsem, jak vždycky Tony mohl vědět, jaké mám zrovna pocity. Ano, bylo mi to líto, ale on by s námi stejně neletěl. Nechtěl by to.

„Stejně by to odmítl, kdybych mu to navrhla...”

„Asi máš pravdu, ale ber pozitivně to, že nám pomohl a poskytl nám chvilkový azyl,” pokusil se z toho vyvodit aspoň něco dobrého. Přikývla jsem.

„A dal nám zbraň na poražení Thanose,” dodala jsem tiše. Tony souhlasně kývl a položil mi ruku na rameno.

„Jak se těšíš domů?”

„Víc než kdykoliv předtím,” pousmála jsem se, čímž jsem si vysloužila i jeho úsměv. Oči se mi začaly opět klížit a přepadala mě únava. Tony mi pomohl si lehnout a dal přese mě svoji mikinu místo deky. Nebo spíš mikinu, kterou si půjčil od Star Lorda. To jsem už tolik nevnímala, protože jsem se během vteřiny propadla do říše snů. Jen jsem o pár vteřin předtím slyšela Tonyho hlas, že mýmu tátovi odpouští.

**

„Takže ty jsi viděl, jak ti před očima zmizela celá rodina,” konstatovala Natasha, když jí Clint převyprávěl poslední skoro tři roky života. Když před ním řekla slovo rodina, svěsil hlavu a byl z toho zdrcený.

„Celou dobu hledám způsob, jak je zachránit. Kvůli Sokovijské smlouvě jsem si změnil i identitu. Už nejsem Hawkeye, ale Ronin a luk jsem dávno vyřadil...” povzdechl si. „Nechci o tom mluvit, Nat.”

„Steve taky přišel o všechny tři. Jen abys věděl, že v tom nejsi sám...” pokusila se ho Natasha nějak podpořit, i když ne zrovna tím nejpříjemnějším způsobem. Když na to Barton nijak nezareagoval, vzdala to. Raději se ani nepokoušela zeptat, co to bylo za chlápka, kterého tam před ní na té ulici zabil.

Za pár hodin se konečně pod quinjetem začala rýsovat budova základny. Natasha začala s letounem pomalu přistávat potom, co požádala ostatní komunikátorem, aby jí uvolnili plochu pro přistání. Jakmile přistála, spolu s Clintem opustili quinjet a kráčeli si to do budovy.

Za chvíli došli do společenské místnosti, kde bylo i pár dalších členů Avengers, co byli ještě rozespalý z brzkého vstávání. Bruce popíjel kávu, Carol si s Thorem vyměňovali zážitky z bitev, Rhodes s Capem řešili nějaké plány pro nadcházející útok, Loki ignoroval výhrůžky od Rocketa a zbytek byl tak nějak v klidu.

Zájem se zvedl až když vešla Natasha s Clintem. Všichni byli Clintovou přítomností zaskočený. Barton se nervózně pousmál a po všech se podíval.

„Chyběl jsem vám?”

„Čau, Legolasi,” pozdravil ho Scott přicházející spolu s ostatními.

„Nazdar, prcku,” uchechtl si Barton a ocitl se v obležení ostatních. Natasha se na chvíli pocítila uraženě, když ji ostatní ignorovali. Clint se mezitím se všemi přivítal a také se seznámil s novými tvářemi. Jenže když uviděl Lokiho, nadšení ho přešlo. „Co ten tu dělá?”

„Pomůže nám,” obhájil Thor svého bratra, připravený ho bránit. Clint se štípl do ruky, zda se mu to nezdálo, ale byla to všechno realita.

„Klid, lukostřelče,” Loki dal před sebe ruce v náznaku obrany. Nechtělo se mu aktuálně způsobovat problémy. Na to tu bylo až moc svědků. „Přišel jsem v míru. Ne ovládnout Midgard.”

„To mu mám věřit jako jak?!” vyhrkl podrážděně Clint. „Tenhle hajzl se mi naboural do hlavy!”

„Bartone!” okřikl ho v poslední chvíli Kapitán. Clint se na něj jen otočil a díval se na něj znuděným pohledem.

„Kašlu ti na 'mluv slušně'.”

„O tohle tu vůbec nejde. Ať se pokusíš o cokoliv, nedovolím ti to,” Steve se postavil přímo před Clinta. Přesněji mezi bývalého Avengera a Boha lží. Ronin vytřeštil oči a vůbec mu v hlavě nešlo dát dohromady to, že by se Lokiho nevinný Kapitán Amerika zastával. Byl to přece pro všechny nepřítel.

„Ty ho máš v hlavě, co?”

„Nemám. Zachránil nás a navíc ví, jak porazit našeho společného nepřítele, takže ho necháš žít. Jakmile bude po všem, dělej si s ním, co chceš.”

„Jak jsi jen mohl!” štěkl Loki na Kapitána, když to celé slyšel. Myšlenka, aby si s ním Clint dělal co chce, se mu moc nelíbila.

„Dost vy tři!” odtrhla všechny od sebe Carol spolu s Thorem. Thor pevně sevřel ruce kolem Clinta a Carol chytla Lokiho, který div nevystartoval na Steva.

„Družice zaznamenala v atmosféře nekontrolovatelně se rychle blížící vesmírné plavidlo směrem k planetě,” oznámil všem robotický hlas Friday. Sice mluvila pravdu, ale dokázala i tak uklidnit všechny v místnosti.

„Ukaž kamery,” požádala ji okamžitě Natasha a běžela k obrazovkám na stěně, na které byly obvykle pouštěny záznamy nebo přímé přenosy z kamer. Friday tam pustila jednu z kamer, která zaznamenávala, jak letí k Zemi velikou rychlostí nějaký letoun. Jenže plavidlo nemělo funkční motor, takže pravděpodobně za chvíli dopadne tvrdě na zem.

„To je Milano!” vykřikl Rocket nadšením. Natasha s ostatními se po něm podívali tázavým pohledem. „Je to naše loď. Strážců Galaxie,” vysvětlil na rychlo.

„Za chvíli tu ztroskotá. Musíme tu loď nějak chytit,” zauvažoval Cody nahlas. Carol se hned na to zničehonic rozeběhla pryč.

„To mi nemusíte říkat dvakrát!” zavolala na všechny, než zmizela ve dveřích. Thor natáhl ruku do strany a pár sekund na to chytil svoji sekeru.

„Jdu ji pohlídat,” řekl všem, než též zmizel ve dveřích. Všichni se po všech podívali a jen pokrčeli rameny. Po té se vydali za oběma blonďatými hrdiny ven.

**
Tak a je to. Konečně tu jsme už u již 60. kapitoly této knihy. Po této kapitole vám všem určitě je jasné, co bude následovat a konečně začne ta pravá část Endgame dle mé fantazie. Doteď jsem jen skládala střípky trailerů, co vyšly a sestavila to, jak by to mohlo být

A ještě se vás chci zeptat na jednu důležitou věc. Původně jsem měla v plánu to udělat už v prvním díle I protect you, ale nakonec ze strachu, že by to někdo nečetl, jsem se zmírnila na nižší úroveň. Jde o 12+ a 15+ omezení. Mám v plánu po pár kapitolách napsat 15+ kapitolu věnovanou jednomu páru, který provází tuto sérii už od prvního dílu

Moje otázka zní:

Chcete, abych tu kapitolu vydala?

Je to v zájmu toho, abych tu nepohoršovala mládež a aby tu kapitolu vůbec někdo četl. I když... Známe wattpad. Je zahlcený psanou pornografií, ale bohužel nekvalitní. Neříkám, že všechny jsou hrozné, protože se najde i kvalitní. Ne nikoho tu nenabádám s nižším věkem, aby to četl 😅

Takže pokud bude mít někdo zájem, komentáře si rada přečtu ;)