„Ještě tři týdny a budeš mít konečně tělo. Z masa a kostí, jako předtím," načal Steve nové téma.

„Jsem za to rád. Nebaví mě, jak pokaždé na něco sáhnu a ruka mi projede skrz," vydechl Tony. „Aspoň, že sedět můžu."

„Od tvojí smrti už uběhlo pět let..."

„A jsem tady."

**

„Poslední roky se skoro nic neděje a jsem za to rád. Něco takového jsem si delší dobu přál. Sice ne úplně tohle, ale miluju svoji rodinu."

„Jsi šťastný," konstatoval Tony, když si všiml Stevova nepatrného úsměvu.

„Mám vše, co jsem kdy chtěl. Víc nepotřebuji, i když..."

„Myslíš Lokiho? I když mě prohodil oknem mýho mrakodrapu, přijde mi, že se polepšil," pokrčil Tony rameny a Rogers na něj uvrhl pohled typu: To jako vážně?

**

Oba dva doběhli k pokoji dětí a Steve otevřel dveře. To, co viděli, jim vyrazilo dech. Jelikož bylo rozsvíceno, všude byl vidět nepořádek, vyházené oblečení, poházené hračky všude možně a uprostřed toho stála Morgan s napodobeninou helmy Iron Mana na hlavě a malý Tony s helmou Kapitána Ameriky a malým plastovým štítem. Hrály si spolu na Avengers.

„Avengels, musíme zachlánit svět!" křikl malý Tony do prostoru a Morgan začala všude pobíhat. Dělala, že létá a zároveň u toho střílela na nepřátele. Tony se Stevem se museli usmát. Viděli je hodně krát si hrát, ale nikdy ne na Avengers. Přišlo jim to roztomilé a tušili, že nejspíš někdy v budoucnosti budou oba jejich nástupci..

*Před pěti lety - Dva měsíce po Tonyho pohřbu - Norsko - Nový Asgard*

Jako každý den, i dnes byl v Asgardu příjemný klid. Obyvatelé venku spořádaně pracovali. Přiváželi zásoby jídla a pití, lovili na molu ryby a starali se o své děti. Jejich život se podobal tomu předešlému, i když museli přijmout několik změn. Za prvé v novém Asgardu bývala často zima, tudíž museli nosit teplé oblečení. Zadruhé to byly dopravní prostředky v podobě aut a člunů. Nikdy nic takového předtím nemívali. A zatřetí se museli začlenit mezi normální lidi, neboli mezi Midgarďany. Zkrátka jejich nový život nevypadal vůbec zle.

Mezi domy. Samozřejmě v jednom z těch větších, bydlel Thor. Byl Asgardským králem už nějakou dobu a byl v tom docela dobrý. Sice to nebylo tak extra, jako na původním Asgardu, ale aspoň něco. V tom domku s ním bydlel i jeho nevlastní bratr Loki. Většinu času trávil čtením knih, zlepšování svých kouzel a otravování Thorova života. Přesto, že se Bůh lží a klamů přidal na stranu dobra, stále ho určité vtípky bavily. Třeba se změnit na hada, ovinout se kolem Thora a buď ho přidusit a nebo jej bodnout dýkou do ramene.

Dnes měl na pořadu dne klidnější zábavu a to čtení nějaké knihy, kterou mu doporučil před nějakou dobou Clint. I když o knize ze začátku pochyboval, zaujala ho. Četl jí už po třetí.

Seděl v pohodlném křesle a věnoval se napínavému dějství v knize, když v tom mu něčí ruce zakryly oči. Krátce strnul, jak to nečekal, ale brzy poznal, kdo ho vyrušil z jeho oblíbené činnosti a pousmál se. Dal si ruce pryč z očí a zavřel knihu.

**

„Čaj?"

„Ano, prosím," usmála jsem na Lokiho vděčně, když mě zavedl do malé kuchyňky a dal vařit vodu na čaj. Usadila jsem se k malému dřevěnému stolku u okna a více se zabalila do svého kabátu s kožichem kolem kapuci. Bylo zrovna jedno ze zimního období a zde v Asgardu byla celkem zima. Lokiho to nijak neovlivňovalo. Je to ledový obr. Jemu zima nevadí.

Loki mezitím vyndal ze skříňky dva hrnky a věnoval se přípravě čaje. Já se rozhlížela po místnosti. Nebyla jsem tu tak tři týdny a nezměnilo se to tu. Stále jsou některé obrázky ze zdi na svém místě. Až na jeden, co je trošku nakřivo už nějakou dobu od toho, co se sem všichni nastěhovali. Nábytek kolem byl starý. Divila jsem se, že ještě vůbec držel pohromadě. Elektřina tu zavedená byla. V domě byla i televize, funkční světla a spotřebiče. Prostě tohle bylo něco, co byste od Asgarďanů nečekali.

Potom, co Tony zemřel, nic už nebylo jako dřív. S většinou přátel jsem se neviděla, až na Stephena, Pepper, Petera Parkera, Asgarďany a mojí rodinu. Ostatní se odebrali na svou cestu. Někteří zakládat rodiny, ostatní zalezli do ústraní. Ani Natashu jsem tolik nevídala. Neustále je někde na misích spolu s Buckym a žijou si svůj život.

A co je teď se mnou? Jakmile jsem se dozvěděla, že mám v sobě nejmocnější kameny ve vesmíru, stranila jsem se ostatním. Ze strachu, že je svou přítomností mohu jakkoliv ohrozit a nebo dostat do nebezpečí. Nepřátelé se časem mohou začít objevovat a slétávat na mě, jako dravci na svou kořist. Táta mi sice několikrát sliboval, že nedopustí, aby mi kdokoliv ublížil, jenže tento slib se dodržet ani nedá. Na rozdíl ode mě v sobě nemá ty šutry a navíc ještě dohlíží na mámu, která je ve druhém měsíci těhotenství. Snaží se být skvělým tátou a manželem na plný úvazek.

Jediná osoba, které se vždy svěřím se svými problémy a vyslechne mě, je Loki. I teď jsem přišla, abychom si mohli v klidu popovídat, když je Thor mezitím někde venku. Máme tak dost času na to řešit nějaké věci a mít soukromí.

„Takže. Dnes jsem poctěn tvou přítomností z jakého důvodu?" zeptal se mě Loki po pár minutách, jakmile donesl hrnky s čajem a usedl na volnou židli naproti mně. Jeho hlas zněl kapánek podrážděně. Nevěděla jsem proč. Jeden býval v pohodě a někdy byl zase nevrlý. Abych nezapomněla, už jsme to spolu nějaký ten pátek táhli, ale nic vážnějšího než pusa, zatím neproběhlo. Randění není zrovna Lokiho šálek kávy.

Párkrát mi řekl, že mě miluje, ale to mi vyjádřil zatím jen slovně. Ani mě nikdy nevzal někam na jídlo, nebo se jen tak projít. Měla jsem k tomu bohovi jistý vztah, ale občas jsem pochybovala. Táta z něj nadšený nebyl a máma se ségrou byly v pohodě. Bylo to někdy hodně složité.

„Chci si promluvit," vyjádřila jsem důvod příchodu a pod stolkem si hrála s dvojprstenem, se kterým jsem se sem dostala. Stále jsem ovládala své schopnosti a někdy se někam dostala pomocí portálů. Bylo to snazší, než čekat tři hodiny v zácpě na dálnici.

Lokimu trochu povyskočilo obočí a takto se na mě podíval. Vždy, když se zeptal podobně, spustila jsem o svých problémech. Dnes to bylo jinak. Byla jsem sebejistá a rozhodnutá řešit jistá fakta. Loki pro mě byl priorita, jenže on mi nijak nedokazoval, že by o náš vztah nějak stál. Musela jsem si to ujasnit.

„Chci si promluvit o nás dvou..." rozhodla jsem se nechodit kolem horké kaše a zpozorovala Lokiho zmatený výraz. Nadechla jsem se a pokračovala dál. „Poslední dobou mi přijde, že to všechno, co se stalo, jakoby to nebylo nic vážného. Nebo aspoň z tvého pohledu. To, jak jsme šli proti Thanosovi, ten tanec na té lodi, ta pusa...-"

„Myslíš si, že tě ignoruju? Nech mě, abych se tomu zasmál. Je to totiž pěkný nesmysl," prohlásil Loki ironickým přízvukem a dál se mračil. U toho rozhodil rukama a následně naštvaně zavrčel. Jeho slova mě zasáhla a pouze mlčky s pootevřenými rty, jelikož jsem chtěla něco říct, jsem ho pozorovala, jak se zvedl ze svého místa a začal pochodovat po místnosti. „Zda ti je mé pozornosti málo, tak-!" začal se rozčilovat, ale já vystřelila na nohy a chytila ho za ruku, abych ho zastavila.

„Loki, klid," zašeptala jsem a sledovala v Lokiho tváři, jak se v něm pobouřená stránka začala uklidňovat. Brzy se po mně podíval jako vyměněný. Povzdechl si a sevřel obě ruce v pěst. Pustila jsem jeho ruku a pohladila ho po rameni lehkým dotekem prstů. Nikdy jsem ho neviděla takhle vytočeného. Vždy zachovával svůj ledový klid a nedával ostatním vědět o jeho citech a strachu. Bál se, že by potom byl zranitelnější. „Omlouvám se. Nechtěla jsem tě naštvat. Chtěla jsem to s tebou jenom v klidu probrat."

„Nechápu, jak to se mnou dokážeš vydržet," zamumlal Loki a já mu to rozuměla. Už jsem ho nehladila po rameni, ale po zádech.

„Protože mi na tobě záleží. Přišla jsem za tebou, abych se tě zeptala, zda ke mě cítíš to samé. Chci náš vztah posunout dál a odlepit se z toho dna, na kterém stále jsme..."

„Slyším správně? Ty po mně požaduješ sex?" Bůh náhle zpozornil a já zrudla. Nechápala jsem, jak na to přišel. Vůbec jsem o tomhle nemluvila.

„Ne! Teda...ještě ne," narychlo jsem opravila, abych ho neurazila. Semkl rty do úzké linky a nic mi na to neřekl. Dostala jsem tak možnost říct, o co mi jde. „Chtěla bych, abychom bydleli spolu. Ale ne tady," vysvětlila jsem.

„My dva a bydlet spolu?" ujasňoval si a zdál se být na první pohled zmatený. Pouze jsem přikývla a na Lokim poznala, že zaváhal. Pouze jsem se na něj povzbudivě pousmála.

„Přesně tak. A taky budeme spolu moci konečně sdílet... Jak že to říkáte...lože?" znejistěla jsem, zda jsem pojmenování postele řekla správně. Loki se ušklíbl.

„Jo, řekla jsi to správně," přikývl a já si oddechla. „Nechám si to projít hlavou," řekl nakonec svoje rozhodnutí. Bylo to na dobré cestě. Pomyslela jsem si a začala přemýšlet nad tím, jak rodičům říct, že se chci přestěhovat do vlastního. Lily z domova už odešla a je s Peterem. Teď byla řada na mě, jelikož byl byt celkem malý a brzy přibyde do rodiny miminko.

„Díky," dala jsem pusu na tvář a chytila ho za ruku. Než stačil cokoliv říct, usadila jsem ho zpět ke stolku k jeho hrnku s čajem, který už skoro vychladl a následně jsem se posadila i já naproti němu.

**

Zdravím všechny u nové knihy a pokračování série I Protect you. Moc vám všem chci poděkovat za ohlasy u minulé knihy a taky jsem přistoupila na přání napsat knihu co se bude týkat z větší části o Lokim a Amy. Sice jsem I love you chtěla ukončit a udělat z toho úplně poslední díl, ale časový skok, který jsem udělala v poslední kapitole, dost nasvědčoval tomu, že je třeba vysvětlit, co se za těch pět let stalo. Jak už jste určitě pochopili, narodí se Morgan a Tony. Brzy bude vysvětleno vše, co je potřeba a tak bych se nyní vrhla na naše nové a opravdu poslední dobrodružství Captain America's perfect family. Budu se na vás těšit u příští kapitoly ;)