Karl:

Zašel jsem za matkou. Anton mi pověděl, že mě chce vidět a mluvit se mnou. O čem? Sám nevím, ale asi to bude něco ohledně Ann. Procházím dlouhou chodbou a všímám si, jak každý radši šeptá a nebo nemluví vůbec. Situace byla napjatá a já chápal, jak se všichni v tuto dobu cítili.

Zastavuji se až na konci chodby a velké žluté dveře nalevo ode mě se mi otevřely.

,,Pojď dál Karle." Na pozvání vstupuji a zastavuji se těsně za dveřmi. Pokoj matky jsem nikdy neviděl. Až do teď. Všechny barvy, nábytek, ale i záclony hrály v barvách slunce a ohně. Vše bylo žluté, oranžové či červené. A nebo se barvy sjednotili a vytvořili inádhernou barvu.

U okna na oranžové židli sedí matka a zrovna vyšívá nějaký obrázek. Její dlouhé vlasy má spletený do copu a na sobě má zelené šaty úzké a útlé podél těla.

,,Pojď ke mně synku." Odkládá vyšívání a ukazuje na volnou židli vedle ní. Pomalým krokem dojdu k židli a usazuji se. Vidím v matčiných očí bolest a strach. ,,Víš, jak někdy mám vizi budoucnosti?" Proč vytahuje tak starou záležitost? Od doby co se ztratila Annie, je už neměla. Že by se jí zase vrátili?

,,Ano. Vzpomínám si, matko. Zase jsi měla vizi, že?" Ptám se jí a ona vzala moji levou ruku do těch svých. Zavřela oči a brzy se mi naskytl obraz, který okamžitě zmizel.

,,Musíš někoho poslat na hrad krále Damiena. Má mezi muži zrádce. A taky pracuje pro Vlkodlaky. Jednej rychle. Jinak je Ann ve velikém nebezpečí.",,Spolehni se matko." Se strachem odcházím od matky a mířím za otcem.

,,Hned tam pošlu nejlepší dva bojovníky. Ale Karle..." Zastavuje mě otec a pokládá mi ruku na rameno. ,,Ty musíš zůstat zde." Se smutným úsměvem se na něho dívám a vracím se zpět na tréninkové pole.

Leo zvládl perfektně svoji funkci. Po smrti Erika byl nejlepší kandidát na jeho místo. A jeho umění se teď uplatnilo. Sice brzy, ale hodila se každá rada a každý trik, jak nepřítele porazit bez větších ztrát. Mířím si to k němu, ale v půli cesty mě zabolelo u srdce. Leo i ostatní se též zastavili nad činností, kterou zrovna dělali a jejich pohledy zamířili na mě.

Annie se něco stalo. Něco vážného. Bez dalších okolností ukazuji na Lea a ten s dvěma dalšími muži přichází ke mně. ,,Poběžíme na hrad krále Damiena. Princezna je v nebezpečí a jak jste sami ucítili, tak je možná i vážně zraněná." Měním se ve vlka a bez dalších řečí běžím do lesa.

Odpusť otče. Ale musím jít za svojí malou sestřičkou. Už ji nemohu znovu ztratit.

Damien:

Pomalu otevírám těžká víčka a snažím se rozpomenout, co se vlastně stalo.

Krev, Patrik, vůně Ann.

Ann!

Prudkým pohybem si sedám, ale to jsem dělat neměl.

Silná rána na mém břiše se ozvala a nejspíše i otevřela. Obvaz, který jsem měl omotaný v místě rány, se začal červenat.

,,Můj pane. Musíte ležet. Jinak se vám rána nezahojí." Znám ten hlas doktora. Pan Ruprton. Má i umění zahojit těžká zranění, aby nebyla pro dotyčnou osobu smrtící.

Jeho plnovous mu dává vzhledově mládí na to, že je mu už skoro 156 let. Nevím, jak to dělá, ale tolika se dožijí jen někteří. Má kulaté brýle správného doktora a trochu ošuntělí hábit v bažině zelené barvě.

,,Podívám se vám na tu ránu." Znovu mě pokládá a sundává krví nasáklý obvaz. ,,Jak jsem si myslel. Ránu jste si otevřel. Musíte opatrně, můj pane." Káravě se na mě podíval a znovu mi ránu zavřel.

,,Doktore. A co má paní?" Jeho výraz zkameněl. Nebylo vůbec poznat co cítí ani na co myslí.

A pak to přišlo.

Velká rána.

,,Vaše paní byla unesena vaším mužem." To ne. Je to jenom zlý sen. 

,,Kdo je ten muž?" Má noční můra právě začala.

,,Unesl ji Patrik, můj pane."

Srdce mi vynechává jeden úder.

Kde je má žena?

Kam jste ji schovali?

Ptá se muž svého přítele.

Dívka jeho mu zmizela,

A teď ji chce hledat.

Nechť je dívka v pořádku,

Zachraňte moji ženu.

Starry

Ahoj. Další, ale trochu kratší kapitola.

Taky vám vynechalo srdce jeden úder?

A to se příběh teprve rozjíždí. 

Dnes je však skvělý den a já dnes k večeru mám pro vás malé překvapení... Nechte se překvapit.

Vaše Starry