Povídali sme si, najednou sem uslyšela kroky. Otočila sem se. Stála tam postava v černém hedvábí.  Všichni si stoupli, stoupla sem si taky.
Postava kývla rukou a všichni si sedli, chtěla jsem si sednout ale postava na mě promluvila. Ty jsi Marie že? Odpověděla jsem . Ano to jsem.  Postava si sundala kapucu z hlavy , byla to žena s dlouhýma kudrnatýma vlasama. Honzíku? Řekla postava na Honzu a Honza se na ni zakoukal jako by měl právě udělat tu nejotravnější věc na světě. Vstal, přišel ke mně a řekl. Maru tohle je náš mistr. Postava ho projela pohledem. Tak ne no. Řekl Honza. Je to moje matka. Cože? Koukala jsem na postavu s pusou dokořán. Takhle ...vypadá...matka? Takhle vypadá matka? Zamyslela jsem se. Pak jsem se koukla na Honzu a řekla. Já jsem nikdy matku nepoznala. Všichni se na mě koukali, měla jsem pocit jako bych se měla za chvilku rozbrečet. Tohle mi celou dobu ucházelo? Matka Honzi mi dala ruku na rameno. Je pozdě jděte spát. Dobře. Odpověděli jsme. A odešli do pokojů. Lehla jsem si do postele a za chvilku jsem usnula.

DOUFÁM ŽE SE VÁM KAPITOLA LÍBILA . NAPIŠTE MI V KOMENTÁŘÍCH☺ZATÍM ČAU✋