59. kapitola
,,Už víte, jestli to bude holka nebo kluk?"
,,Briane, dorazíte na Golden Globes?"
Můžou na chvíli držet huby?
,,Tak jo, vážení, přehlídka skončila. Už můžete jít domů," řekl Brian, aniž by odpověděl na jediný z dotazů a otevřel mi dveře na straně spolujezdce. ,,Nastup."
Poslušně jsem zapadla do auta, protože mě ti pitomci stresovali.
,,Jedeme," vydechl Brian, jakmile za sebou necitlivě zabouchl dveře a nastartoval auto.
,,Kdy jsou Golden Globes?" zeptala jsem se, když jsme se nějakým zázrakem dostali z dosahu veškerých medií.
,,Ani nevím, jestli se tam nakonec dostanu," řekl a ignoroval mou otázku.
No jak chceš! pomyslela jsem si a bylo mi jasné, proč je tak napružený.
,,Kurva, vůbec mi nechce klesnout," zaúpěl se svraštěným obočím a mně se ho při pohledu do jeho ztrápeného výrazu zželelo. My ženy to umíme ovládat lépe, ale chlapi? Ti jsou obětí vlastních klacků.
,,Vyřešíme to," ujistila jsem ho a vytáhla si z kabelky gumičku na vlasy, abych si je stáhla do culíku.
,,Co to děláš?"
Zvedla jsem nad jeho otázkou oči v sloup. ,,No co asi?"
,,Wiggy, počkej, takhle... oh, tak jo! Já to nějak vydržím!"
Potlačila jsem nutkání rozesmát se a začala ho do sebe vtahovat až po kořen.
Jestli teď nabourá...
Cítila jsem, jak mi zaryl prsty do kůže na krku a následně přesunul ruku na páku, aby zařadil.
No vidíš, jak nám to jde!
,,Zabiješ mě, Wiggy, zabiješ!" úpěl a já pokračovala ve své prácičce, protože jsem ho v tomhle slova smyslu skutečně zabít chtěla. Chtěla jsem ho úplně zničit. Chtěla jsem, aby mi byl absolutně vydán na milost. Absolutně!
Auto zastavilo, motor se vypnul a Brian mi celý udýchaný sevřel tváře v dlaních, aby si udal vlastní tempo.
,,Proboha, proboha, proboha," šeptal pořád dokola a pak mi věnoval vražedný pohled, když jsem se odmlaskla a narovnala záda.
,,Wiggy, tohle už je přes čáru," zavrčel a já se rozhlédla kolem sebe, jestli tu nejsou lidé. Pár jich tu bylo, ale existovala možnost, že nás neuvidí. Neohrabanými pohyby jsem se mu uvelebila podél stehen. A jelikož jsem byla stále naostro, nečekala jsem ani vteřinu. Brian taky ne. Vyrazil kupředu ve stejnou chvíli, kdy já se svezla dolů. Oba jsme zasténali jako zatracení narkomani, co konečně dostali svou dávku a už se nezastavili. Brian si mě jednou rukou přidržoval v pase a v druhé mi svíral tvář, aby mě mohl líbat a nevyrazil nám přitom zuby, když jsem na něm poskakovala.
,,Wiggy," zamručel a mně bylo jasné, že už je to otázka jenom pár vteřin.
,,Dělej," nařídil mi a přesunul ruku z mého pasu na nateklý klitoris, abychom se udělali společně. A taky že jo.
,,Briane!" vykřikla jsem a zarazila ho svou vahou víc do sedadla. S prsty v jeho hustých vlasech jsem mu zaklonila hlavu co nejvíc dozadu a užívala se pohled na jeho lehce pootevřená ústa a průzračně modré oči vzhlížející vzhůru, jak se soustředil na svůj orgasmus.
Když se trochu vzpamatoval, podívaly se ty pomněnky přímo na mě a pak se přesunuly na má prsa, která decentně vykukovala z výstřihu šatů. Nakonec si mě přitáhl ještě blíž k sobě a políbil mě do žlábku mezi nimi. Zhluboka se nadechl mé vůně a zašeptal: ,,Ty jsi má múza, víš to?"
Jsem jeho múza.
Nevěděla jsem, co mu na to říct, takže jsem se jenom usmála a vtiskla mu ještě jeden krátký polibek. Žádný další pohyb jsem ale neudělala.
,,Musím do práce, ale nechce se mi ho vytáhnout ven," šeptl s úsměvem a já se zasmála nahlas.
,,No, tomu tam dole se evidentně taky nechce, když je pořád tak tvrdý, což mimochodem nechápu, ale ty musíš jít natáčet."
Hlasitě vydechl nosem a trochu si mě nadzvedl, až se ze mě nakonec přece jen vysunul. ,,Máš pravdu, musím jít natáčet."
Přikývla jsem a zase se mu zadívala do očí.
.
.
.
,,Co budeš dělat ty?" zeptal se a přehlušil tak to chvilkové ticho, ze kterého jsme byli oba nesví.
,,Já... já udělám oběd a pak budu psát a psát a psát, až mi z toho hrábne."
Znovu se na mě usmál a mně došlo... No jo, dobře, přiznávám to! Milovala jsem ho jako blázen a on byl na mě ke všemu tak milý, že bych si ho zamilovala, i kdybych nechtěla. A já možná vážně nechtěla... a přesto jsem se do Briana Wiesela zamilovala víc, než bylo zdrávo.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro