48. kapitola
,,Kdo je to?" zeptala se Gillian do sluchátka a ať už jí odpověděl kdokoliv, zaculila se. ,,Odzvoním."
,,Kdo?" zeptala jsem se teď pro změnu já.
,,No kdo asi?"
Zamračila jsem se a zavrtěla hlavou. ,,Točí do noci. Nebo mi to aspoň řekl..."
,,Tak asi lhal."
,,Tak to ať si mě nepřeje," procedila jsem mezi zuby a pohotově si vyhrnula rukávy u lehkého svetříku, abych mu dala čočku.
Cink, ozvalo se z chodby a z výtahu vystoupil rozcuchaný a neodolatelný Wiesel, ze kterého mi okamžitě poklesla kolena. ,,Co tu děláš, pitomče?"
,,Krásné přivítání po celém dni natáčení," zkonstatoval s unaveným úsměvem a pokynul Gillian na pozdrav.
,,Proč si bereš klíče?" zeptala jsem se své spolubydlící a varovně na ni přimhouřila oči.
,,Jdu ven."
,,Proč?" nevzdávala jsem se, ale Gillian mě měla u zadku. ,,Copa jsem ti neřekla, že mám schůzku? Asi dorazím až později, tak... si můžete sníst ty špagety."
Měla jsem chuť dát čočku nejdřív jí.
Nenechávej mě tu s ním samotnou!
Proč jsem najednou nechtěla být s Brianem o samotě? Jeden z nejhlavnějších důvodů byla má menstruace. A další důvod navazoval na ten první - nevěděla jsem, co si s ním počnu, když s ním nebudu moct spát. Což bylo celkem žalostné zjištění.
,,Jo, to si dáme, viď?" usmála jsem se na Briana a ten mi úsměv okamžitě oplatil. ,,Jo, už slintám."
,,Jo... tak já už radši jdu, vy dva," zamumlala Gillian a zabouchla za sebou dveře.
Vystrčila jsem obě dlaně před sebe, takže se na mě nemohl vrhnout. ,,Dneska moje mušlička začala produkovat krev."
Na chvíli jsem ho dostala, ale pak se probral a hlasitě a trochu unaveně se zasmál.
,,Tak to si asi dáme jen ty špagety, co?" řekl a uvolněně se sesunul do židle, kde předtím seděla Gillian. Když viděl můj pohled, znovu se zasmál. Znělo to ale nějak... divně. A pak mi najednou došlo, co za tímhle chováním je.
,,Tys pil," zašeptala jsem nevěřícně, třebaže na tom nebylo nic extra divného.
,,Jo, plil... eh... pil," potvrdil a už se ani nesnažil zamaskovat, jak se mu motá jazyk.
,,A proč?" zeptala jsem se, protože mi nešlo potlačit mou přirozenou zvědavost. Se sklopeným pohledem jsem se posadila naproti němu a pustila se už do lehce vystydlých špaget, zatímco on škytal a snažil se artikulovat. ,,No... pamatuješ na ty mé explicitní fotky přímo z akce?"
,,S tou blondýnou? Jak bych mohla zapomenout?" zatvářila jsem se znechuceně a on se zase zasmál. Tentokrát arogantně. Ale nepřipadalo mi, že by ta arogance byla mířená na mě. Spíš vedle mě.
,,Co je s ní?" vybídla jsem ho a nabrala si další sousto.
,,Dneska přišla na plac a ztropila tam scénu největšího kalibru. Je to troska," zamumlal.
,,No... upřímně, ty teď taky nevypadáš zrovna jako... člověk na úrovni," uchechtla jsem se, jenže on se tvářil vážně.
,,Kdysi byla mou ženou," vypálil naprosto nečekaně přes ten svůj alkoholem smotaný jazyk a já jen taktak spolkla špagety včas, abych se neudusila.
,,Cože? Ta... CO?!"
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro