Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

22. kapitola

Přiznám se, že tohle byla pořádná ventilace! A zároveň velká past. Za tu dobu, co jsme spolu s Brianem bojovali, každou chvíli se o sebe otřeli a neustále si s hranou vážností hleděli do očí, jsem si něco uvědomila. Dala jsem mu najevo, že budeme jen kamarádi a teď jsem sama chtěla víc. Jenomže takhle jsem mu to říct nemohla. Vypadala bych jako nerozhodná puberťačka a to jsem nechtěla. Chtěla jsem zůstat tou bláznivou nespoutanou Wiggy.

,,Páni, kočko," vydechl Brian a s úsměvem si přejel špičkou jazyka přes rty. ,,to bylo skvělý!"

To bylo skvělý...

Také vám to zní, jako by mluvil o...

Nech toho!

A vy toho nechte taky! Nic nebude!

,,Nechceš si to někdy rozdat znova?"

,,Ne, nikdy!" vyhrkla jsem a až pozdě mi došlo, jak to vyznělo a jak hned musel poznat, že jsem to pochopila jinak. Rozpačitě jsem si zajela rukama do vlasů a rychle vrátila na recepci klíč.

,,Vůbec ses se mnou nepáral," vyčetla jsem mu s červenými tvářemi, které jsem sváděla na fyzické vyčerpání a vyšla jsem na chodbu. Okamžitě jsem ale zastavila, protože se mi kolem pasu ovinuly jeho paže a přitáhl si mě pevně k sobě. Jeho dech mě zašimral na uchu a já se viditelně zachvěla.

,,Příště budu ohleduplnější," zašeptal a já se to okamžitě snažila obrátit v legraci. Začala jsem se smát a snažila se ho od sebe odstrčit, jenže on mě držel až příliš pevně. ,,Briane?" 

Nic.

Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na něj přes rameno. ,,Proč si se mnou takhle hraješ?" 

Při slově hraješ se mi zvedl hlas o dvě oktávy a při pohledu na jeho úsměv mi poskočilo srdce.

,,Ty mi držíš bradu," vydechla jsem.

,,Držím," přitakal a v lenivém tempu se ke mně začal přibližovat svými rty.

,,Domů," vyhrkla jsem těsně předtím, než mě stihl políbit. ,,Pojedeme ke mně a udělám ti kafe nebo nějakou limonádu."

,,Wiggy..."

,,Já tě nenutím," ujistila jsem ho a on se lehce usmál. ,,To já vím. Ale vlastně bych se ještě potřeboval stavit v divadle."

A jéje.

,,Chceš zavolat auto?" zeptal se a já jen s povzdechem zavrtěla hlavou. ,,Ne, půjdu po svých. Venku je hezky."

Nadechl se, jako by chtěl ještě něco říct, ale pak se kousl do rtu a mávl mi na rozloučenou. Hned nato zmizel a já tam jen tak stála a čučela.

Proč jsi ho zastavila, ty tele?

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro