,,Rychle! Slyším další skřety," vykřikl Smíšek a zamračil se. ,,Jdeme!" Rozhodl pevným hlasem Gandalf. Vyběhli ven z místnosti a zamířili k můstku Kazad-dûm. Beželi obřími síněmi království Morie, když tu za sebou zaslechli dupot těžkých nohou a ne tak ledajakých, ale skřetích.

Letáli k nim morgulské šípy a k jejich uším doléhaly strašidelné skřeky. A bohužel pro Společenstvo, tito skřeti již měli přesnější mušku než ti, kteří se je snažili strefit na schodech. Jeden z morgulských šípů tak zasáhl běžící Chantal přímo do ramene. Z elfčiných úst vyšlo zděšené zalapání po dechu, jak cítila hrot šípu hluboko ve svém těle. ,,Geh leer," zanadávala si pro sebe, aby přestala myslet na bolest. Její vlasy a oči na chvíli zmodraly, ale nakonec plně zfialověly. Začala trochu zastavovat, čímž upoutala pozornost Legolase. Jakmile si všiml co se stalo, vytřeštil oči a pokusil se Chantal nějak pomoci. ,,Ten N'taurn se trefil do prava," sykla na něj elfka a jemu chvíli trvalo, než pochopil, co tím myslí. Chantal byla sprostější, než by od někoho jako je ona očekával, ale rozhodl se to teď nezmiňovat. To, na co dívka narážela bylo, že se skřet trefil morgulským šípem na stejnou stranu, kde měla prořízlou paži. Opravdu na ně měla štěstí.

,,Ponesu tě," nabídl se Legolas, když viděl, jak Chantal zatíná zuby bolestí. Nemohla běžet dlouho, nevydrží to. I když může být silná jak chce, morgulský šíp ji stejně do nějaké době dostane. Proto se ji pokusil chytit tak, aby ji mohl zvednout a nést v náruči. Chantal se však k jeho údivu nenechala. ,,Zvládnu to, nepotřebuju pomoc," spražila jej pohledem a Legolas jen svraštil obočí. Nevěděl, proč si nenechá pomoct, ale nehodlal se s ní hádat. Proto ji nechal být. Byl však připravený ji kdykoliv podepřít, nebo chytit, kdyby ji bolest skolila.

Nepolevovali a běželi dál, co jim nohy stačily. Společenstvo však nemělo šanci, jelikož se skřeti začali kupyt. Vylézali ze stran, z děr mezi sloupy, zepředu i ze zadu. Za cbvíli byli obklíčeni tak, že nebylo úniku. Společenstvo nemělo šanci. I kdyby s nimi bojovali, nedostali by se ven bez toho, aby utrpěli vážná zranění, kterým by později podlehli. Vězeli v malém kruhu, obklíčeni stovkami ohavných skřetů vyzbrojených zahnutými meči a luky s šípy.

Legolas, s lukem v rukou, připraven kdykoliv vystřelit, se ustaraně podíval na Chantal vedle sebe. Sice měla taky připravený svůj luk a u tětiva držela šíp, ale bylo vidět, jak se její ruce klepou. Hlavně pravá ruka. Elfka působila, jakoby jí z ní šíp měl za chvíli vypadnout. Zatínala zuby, aby nesténala bolestí a přivírala oči, aby zadržela slzy. Nemohla nechat ostatní vidět ji brečet, nebyla tak slabá. Legolas viděl, jak bledá je a jak moc se začíná potit. Byl si moc dobře vědom toho, že na tom není dobře. Společenstvo však mělo momentálně mnohem větší problémy, než byla Chantal, a proto nic neřekl a začal se věnovat boji, ke kterému se schylovalo.

Jenže těsně předtím než Aragorn, který si připravil luk a napl jeho tětivo, vystřelil, ozval se z jednoho konce Morie hluk. Silný hrdelní zvuk, ze kterého všem zamrazilo. Zasvíto tam světlo silné, jako tisíc a jedna pochodeň. Skřetů se zmocnila panika a velký strach. Moc dobře věděli, co to bylo za nestvůru, té se oni báli a utíkali před ní kam se jen dalo.

Lezli po sloupech a schovávali se do temnoty, která vládla vysoko u stropu a hluboko v dolech. ,,Co je zase tohle za čertovinu?" Zeptal se unaveně Boromir a prudce vydechl. Už měl dost toho, že neustále utíkali z jednoho nebezpečí do druhého. Takzvaně z deště pod okap. Čaroděj svraštil své husté obočí a přivřel oči. Nejeden jeho společník si uvědomil, že je to poprvé, za celou výpravu, kdy byl na Gandalfovi poznat opravdový strach.

,,To je Balrog," povzdechl si a nasadil ten nejtemnější hlas, který dovedl, ,,démon z dávného světa..." Na chvíli se odmlčel. ,,Na toho nestačíme... Rychle!" Zavelel nakonec, otočil se k démonovi zády a rozeběhl se pryč. Ostatní se samosebou vydali za ním. Nic jiného jim nezbývalo. ,,Aragorne, veď je dál. Můstek už je blízko," řekl Gandalf.

Když se ale Hraničář neměl k činu, zamračil se a vykřikl: ,,Udějej co říkám! Tady meče nepomohou!" Aragorn tedy nerad, ale kývl a postavil se do čela výpravy. Uviděli schody, které je měli dovést na druhou stranu, jenže to mělo jeden háček. Byla na nich asi metrová mezera.

Aragorn v poslední chvíli zachytil Froda a přitáhl ho k sobě, jinak by pulčík spadl dolů. A to by byl konec všeho. Legolas se ohlédl na Chantal. Byla stále bledší a vypadala, že se jí motá hlava. Když však postřehla, že ji elf sleduje, nasadila kamennou masku a dělala, jakoby nic. Jakoby jí z ramene žádný morgulský šíp netrčel. ,,Zvládnu to," zamračila se na Legolase, když kývl směrem k mezeře na schodišti. Bude muset skočit. A elf nebyl přesvědčen o tom, že toho bude schopná. On sám se rozeběhl a mezeru překonal bez problémů.

Potom se otočil čelem ke zbytku Společenstva, připraven je chytat, kdyby se rozhodli skákat a neudrželi rovnováhu. Chantal si povzdechla. Věděla, že není v dobrém stavu a skok by se nemusel povést tak, jak doufala, ale hodlala to riskovat. Nic jiného jí nezbývalo, když odbyla Legolase, který jí chtěl pomoct. Zatla zuby a rozeběhla se. Skočila dostatečně, takže se na druhou stranu dostala, ale při dopadu jejím tělem projela bodavá bolest, která jí podlomila kolena. Byla vděčná, že tu byl Legolas, který ji zachytil a podržel, dokud se nevzpamatovala. ,,Jsem v pořádku," řekla po chvíli a vymanila se z jeho sevření, ,,pomoz ostatním."

Legolas ji ještě chvíli sledoval, aby se ujistil, že se neskácí a potom se začal věnovat zbytku Společenstva, které skákalo na druhou stranu. Chantal se pomalým krokem odšourala za elfa, aby nepřekážela ostatním a tam se zastavila, aby popadla dech. Bolelo to, hodně a teď měla čas si trošku odpočinout. Alespoň to si myslela, dokud odkudsi nepřiletěl šíp a nezabodl se přímo do schodu před její nohou. Chantal se zamračila. Ani chvilku klidu jí nedopřejí. ,,Naa tereva," odfrkla si a chopila se svého luku. Napla tětivo, vytáhla šíp z kapsy u svého pláště, kterou využila kvůli rozbitému toulci a vystřelila. A i přesto, jak se jí klepala ruka a jak moc ji bolela, každá rána trefila cíl.

,,Smíšku, Pipine!" Křikl Boromir, pevně chytl hobity a skočil s nimi na druhou stranu, kde už stál i Gandalf. Hned potom, co dopadl na druhý konec schodů, opatrně postavil pulčíky na zem a pomáhal ostatním. ,,Boromire!" Vykřikl Aragorn a přehodil Sama na druhou stranu. Boromir jen kývl a pulčíka bez problémů chytil.

Potom se Aragorn obrátil na Gimliho, ale ten jen svraštil obočí. ,,Trpaslíka nikdo nepovalí," pravil a s rozeběhem skočil na druhou stranu. Byl to trochu nevydařený skok a trpaslík dopadl přesně na hranu propasti. Zavrávoral a vypadalo to, že spadne, ale v poslední chvíli ho pohotový Legolas chytil za vousy a přetáhl ho k sobě. Dřív než to stihl udělat, vyslechl si ještě Gimliho větu: ,,Ne za vousy ne!"

Teď už zbýval jen Aragorn a Frodo. Jenže ve chvíli, kdy chtěl Hraničář s hobitem přeskočit na druhou stranu, ulomil se ze stropu velký kámen a spadl kousek za ně. Kus schodů, na kterém stáli, se začal pohybovat. ,,Počkej!" Přikázal Aragorn a společně s hobitem balancoval na kývající se ploše. Začala se posouvat a sunula se vpřed. Narazila do kusu schodů, kde stáli ostatní a Aragorn s Frodem rychle přeskočili na druhou stranu, kde je chytili Legolas s Boromirem.

,,Rychle!" Křikl na ně Gandalf a rozeběhl se k můstku Kazad-dûm, který byl už blízko. Všichni proběhli okolo Chantal, která už měla luk přehozený přes rameno a čekala na ně. Rozeběhla se, až když se vedle ní objevil Legolas, jelikož věděla, že jí pomůže, když bude potřeba.

Když konečně dorazili k můstku, všichni přeběhli na druhou stranu. Až na jednoho z nich. Na Gandalfa šedého. Když byl i Aragorn na druhém konci u ostatních, začaly na druhé straně hořet ohně. Z nich vyšel obrovský černý démon. Oheň skrz něho plápolal, jakoby byl jeho součástí. Gandalf se na něj zamračil. ,,Nemůžeš projít!" Křikl silným hlasem. ,,Sloužím temnému ohni, vládnu plameny Anoru!" Pokračoval, jakoby za něj mluvil sám Balrog. ,,Temný oheň ti nepomůže! Plameny Udûnu!" Vykřikl čaroděj a ze špičky jeho kouzelné hole vytrysklo bílé světlo, které utvořilo jakýsi ochranný štít.

Balrog se rozmách a šlehl po něm svým ohnivým bičem, ale Gandalfa nezasáhl, díky ochrannému kouzlu. Čaroděj odčaroval štít a znovu svraštil své husté obočí. ,,Gandalfe!" Zvolal Frodo vyděšeně a nebýt Boromira, který ho pevně držel, rozeběhl by se mu na pomoc. Gandalf pozvedl Vrahomlat, přiložil ho ke své holi a mocným hlasem zakřičel: ,,Neprojdeš dál!"

Zabodl svůj meč a kouzelnou hůl do kamenného povrchu můstku
Kazad-dûm a zamračeně vyčkával. Balrog si z toho však nic nedělal a hrozivě pokročil. V tu chvíli se kus můstku, na kterém démon stál rozpadl a nepřítel spadl dolů do propasti.

Gandalf prudce vydechl a otočil se na zbytek Společenstva a to byla chyba, protože si naneštěstí nevšiml Balrogova ohnivého biče, který ho v poslední chvíli chytil za nohu. Čaroděj tvrdě dopadl na zem a bohužel upustil jak Vrahomlat, tak svou kouzelnou hůl, obojí se skutálelo do propasti, kam měl za chvíli spadnout i sám čaroděj.

Gandalf se naštěstí stihl chytit kamenného můstku a pevně se držel. Společenstvo to vše vyděšeně sledovalo, ale nemohlo mu nijak pomoct, bohužel. ,,Bežte! Hlupáci," křikl čaroděj a pustil se. ,,Gandalfe!" Vykřikl Frodo, který už měl na krajíčku a chtěl se rozeběhnout za ním, ale Boromir ho zadržel a svíral ho pevně.

Jen co skřeti zjistili, že je Balrog, kterého se tolik báli, poražen, rozběhli se k okraji, teď už propasti, zastavili se a začali střílet ze svých luků. Boromir se otočil a odvlekl žalem zničeného Froda a ostatní hobity pryč z Morie podivným tunelem, který ústil ven na čerstvý vzduch. Pulčíci nejdříve odporovali, vzlykali a vykrucovali se, ale nakonec přeci jen šli. ,,Gimli!" Křikl Boromir. Trpaslík se naposledy ohlédl a potom šel taky.

Aragorn zaraženě sledoval zbylou část můstku, ale nakonec si jen žalostně povzdechl a rozeběhl se za ostatními. Zbyl tam jen Legolas s Chantal po jeho boku. ,,Měli bychom jít," promluvil elf po chvíli a smutně se zadíval na svou společnici. Z údivem zjistil, že její vlasy na některých místech rudnou a na jiných modrají. ,,Neodejdu, dokud ty stvůry nezaplatí," procedila skrz zuby, vytahujíce avůj luk a šípy. Legolas neprotestoval, jen sám vytáhl svou zbraň a následoval Chantal v zabíjení skřetů.

Stříleli přesně a bylo vidět, jak skřeti dole padají do srázu hned, co je trefili. Pak však vykročil na světlo skurut, jehož luk byl větší, než ty ostatní. Vzduchem prosvištěl mohutný šíp. Morgulský. A zasáhl cíl. Chantal zalapala po dechu. Její ruka povolila a luk jí z ní vyklouzl. Kdyby jej Legolas rychle nezachytil, spadl by přímo do srázu pod nimi. ,,Chantal!" Zhrozil se, když se otočil ke své společnici a spatřil, co se vlastně stalo. Elfka se křečovitě držela stěny vedle sebe, třeštila oči a nevěřícně sledovala šíp čouhající z jejího břicha. Cítila, jak se jí podlamují nohy, jak už nemůže ani pořádně dýchat. Pomalu se otočila na Legolase, její vlasy byly znovu naprosto fialové. ,,Restalë," zašeptala a pustila se zdi. Legolas rychle přehodil oba luky přes své rameno a elfku zachytil včas, ještě předtím, než dopadla na tvrdou zem. ,,Vydrž," řekl tiše, když si ji vyzvedl do náruče a rychlými kroky se vydal tunelem pryč. Chantal zatínala zuby a bořila mu svou hlavu do hrudě. Bylo to poprvé, co ji viděl takhle zranitelnou.

Měl o ní však strach, jelikož její stav vypadal stále horší. Byla čím dál tím více bledá a krev z jejích ran mu máčela i jeho vlastní oblečení. ,,Naicë," zašeptala mu Chantal do hrudi a přerývavě se nadechla. Legolas svraštil obočí a povzdechl si. ,,Já vím, vím, že to bolí. Musíš vydržet." Žádná odpověď, jen se elfka zavrtala hlavou ještě více do jeho hrudi. Jakoby ji snad měl uchránit před bolestí.

Všichni, kteří už dávno byli venku z Morie na čerstvém vzduchu, byli zmoženi žalem ze smrti Gandalfa. Hobiti snášeli žal nejhůře. Hlavně mladý Pytlík, kterému čaroděj za tu dobu přirostl k srdci.

Smíšek vzlykal, koukal kamsi do dáli a po tvářích mu stékaly slzy. Na jeho stehnech ležel Pipin, který na tom sám nebyl o nic lépe. Trhaně dýchal, vzlykal a máčel kalhoty jeho společníka slzami. Trpaslík Gimli se opíral o svou nejmilejší sekyru a smutně se koukal do země. Sam si položil hlavu na kámen a snažil se zvládat pláč, což se mu ale nedařilo.

Boromir sice neuronil ani slzu, ale byl smutný. Seděl na jednom z kamenů a koukal do dáli, kamsi k Lórienu. Kousel od něj stál Aragorn, jako jediný si pořád ještě nechtěl připustit, že Gandalf, ten usměvavý a milý čaroděj, padl.

Frodovi stékaly slzy po zrůžovělých lících, jeho dech se zadrhával a z úst mu vycházely vzlyky. Dával si všechno za vinu, i když za to nemohl. Legolas s Chantal vyšli z Morie jako poslední. Oba dosti unaveni a hlavně celí od krve. Legolasova košile již nebyla bílá, nýbrž rudá a začernalá krví otrávenou jedem z šípu. Nešlo mu však ani tak o stav jeho věcí, jako o dívku v jeho náruči. Společenstvo uslyšelo kroky a tak se všichni rychle otočili směrem, odkud zvuk vycházel. Báli se, že šlo o další skřety. ,,Co se stalo?!" Zeptal se Boromir, který k nim byl nejblíž, ustaraně a rychlými kroky se k nim vydal. Stejnětak jako Gimli, jež k nim svižně přispěchal hned, co uviděl zkrvavené elfy.

,,Skřeti," procedil Legolas skrz zuby, mezitím co opatrně pokládal elfici na zem tak, aby se opírala o stěnu. Potom se narovnal a otřel si krev z ušmudlané tváře. Nebylo mu to však nic platné, jelikož měl zkrvavené i dlaně a jen se tak více zašpinil. Chantal nic neřekla, jen dál zatínala zuby a snažila se dýchat, což jí šlo jen přerývavě. Oči držela zavřené, kvůli bolesti, jež pulzovala celým jejím tělem. ,,Ztratila hodně krve," konstatoval Boromir ustaraně, když si klekl, aby si mohl zranění prohlédnout zblízka. Chantal na chvíli otevřela oči. Byly skelné, jakoby se z nich vytrácel život. Přesto se její rty rozlily v úsměv. ,,Dobrý postřeh, Uma' il." Boromir se zatvářil zmateně, jelikož elfštině nerozuměl, ale Aragorn s Legolasem se pousmáli. ,,Koukám, že humor ji neopustil," ušklíbl se Chodec a zadíval se na elfa vedle sebe, který jen zakroutil hlavou. ,,A slovník má také pořád stejný." To už upoutalo Boromirovu pozornost. ,,Co řekla?" Zeptal se, jelikož mu začalo docházet, že to nebylo nic hezkého. Chantal se jen chabě pousmála, ale potom znovu zatla zuby, kvúli novému návalu palčivé bolesti.

,,Myslím, že řekla, že jste primitiv," ozval se za Boromirem Sam, který si zrovna stíral slzy z tváře a kráčil k nim, aby se dozvěděl, co se stalo. Boromir se zamračil. ,,A to ty víš jak?" ,,Ještě když jsem byl v kraji, učil jsem se elfské nadávky," pousmál se a Boromir pozvedl jedno obočí. Nebyl jediný, koho to podivilo. Sam jen pokrčil rameny. ,,No co, někdy se mi mohly hodit." To pár členů výpravy pobavilo. Zábava však trvala jen krátce. ,,Připrav se na bolest," prohlásil Aragorn, když se sehl k Chantal a chopil se šípu v jejím těle. Chtěl je vytáhnout, ale zastavila ho elfčina slabá ruka. ,,Nevytahovat, vykrvácení," vyšlo z ní po chvíli a Chodec se zamračil. Věděl, jaké riziko by to přineslo, ale potřeboval šípy z elfky dostat. Jejich hroty byly plné jedu, který se šířil do jejího těla.

,,Musí ven," řekl a zadíval se jí do znavených očí, ,,zemřeš, když je nevyndám." A tak ho Chantal nakonec nechala. Zatla zuby a počkala, než Aragorn šípy vytáhne. I když se snažil je vyjmout co nejopatrněji, bolest byla neúprosná. První slzy stekly po dívčině tváři a z jejích úst vyšlo mimo jiné i několik nadávek v elfském jazyce. V takovém stavu jí to však nemohli zazlívat. Jakmile byly šípy venku, odhodil Chodec zkrvavené zbraně na zem vedle nich.

Rány krvácely hodně, přesně jak Chantal předpovídala. Proto se její společníci pokusili zranění ošetřit a zastavit krvácení. Nakonec se museli spokojit s tím, co měli a doufat v to nejlepší. Aragorn se otočil k Legolasovi, když dovázal její ruku. ,,Nevím, jestli to zvládne až do Lothlorienu-" ,,Přežije to. Je silná. Cítím to," přerušil jej Legolas, který si nehodlal připustit, že by mohli ztratit i Chantal. Udělá vše pro to, aby přežila. ,,Budu ti věřit," pousmál se Aragorn a otočil se čelem k ostatním, ,,vydáme se na cestu." ,,Gimli, Boromire, zvedni je." Pravil a myslel tím hobity.

Trpaslík smutně přikývl a vydali se k nim. ,,Nech je chvilku pro smilování," zavrčel slabě Boromir. ,,V noci se to tu bude hemžit skřety. Musíme jít, Boromire," konstatoval Aragorn.

Potom zvedl jednoho z hobitů a utřel mu slzy. ,,Same," pravil slabým hlasem a povzbudivě ho poplácal po rameni. Hobit nic neřekl a pomalu se vydal k ostatním. Gimli s Boromirem zvedli Smíška s Pipem. Legolas vyzvedl opatrně Chantal, vzal jí do náruče a smutně se usmál. ,,Ty to zvládneš. Už bude jen dobře," zašeptal k elfce, která mu zabořila hlavu do hrudě, ,,hlavně zkus zůstat vzhůru, osellë."

Tak tedy znovu vyrazili. Zbývá už jen devět členů.

***