Hned, co dorazili až k mohutné kupě spálených skřetích těl, u které byla na kůlu nabodnutá useklá hlava jejich vůdce, sesedli z koní a začali se dívat po svých druzích. Tak moc doufali, že je rohyrové nezabili, že se jim povedlo uniknout a někde se schovat. I když naděje byla mizivá. Zatímco se všichni dívali po hobitech, Chantal zkoumala něco jiného. Našla totiž kousek od hromady mrtvol, další elfské stopy. Byly vidět jen matně a normálním okem by bylo nemožné si jich všimnout, ale Chantal, vycvičená dlouhými roky v pustině, měla zrak prvotřídní. Ne, že by jejím cílem nebylo najít Smíška s Pipinem, ale napadlo ji, že kdyby vystopovala elfy, možná by našla i nějaké vodítko k nim. "Co když ty skřety pronásledovali, aby dostali pulčíky? Co když vědí, že jeden z nich má prsten moci? Co když na ně byla vypsána odměna?" To byly její myšlenky. Kdyby se totiž tyto domněnky potvrdily, mohlo by to znamenat, že hobity, kteří se snad stihli schovat před rohyry, vzali ssebou Temnohvozdští elfové. V tom případě by je našli, kdyby je vystopovala.

,,Ale ne," povzdechl si Gimli, který se svou sekyrou hrabal ve shořelých tělech. Mezi těly totiž zrovna našel cosi, co jeho naději naprosto zabilo. Natáhl ruku a zvednul opasek do výše svých očí. S povzdechem se potom otočil na Aragorna a Legolase. ,,To je jeden z jejich opasků." Blonďatý elf jen s povzdechem zavřel oči a zamumlal pár slov na uctění památky na hobity, s jejichž smrtí se pomalu začal smiřovat. Také se jim omluvil, že nebyli dost rychlí. Chantal však nehodlala truchlit. Neposlouchala Legolasova smuteční slova a dál šla po stopách Temnohvozdských elfů. "Jsou naživu, určitě! A oni to ví," pomyslela si a zatla ruce v pěst. Došla až na konec cestičky ze šlápot, kterou sledovala. Zvedla hlavu a podívala se, u čeho to vlastně stojí. U Fanghornského lesa, kterého se všichni tak báli.

Aragorn, kterému konečně došlo, že jsou hobiti po smrti a dohnalo ho svědomí s tím, že je zklamal, naštvaně kopnul do jedné ze skřetích helm, rozzuřeně zařval a poklesl na kolena. Všichni čtyři se cítili stejně. Jestli jsou hobiti opravdu mrtví, je to jen jejich chyba. Nebyli dost rychlí. ,,Zklamali jsme je," povzdechl si Gimli a Legolas si přiložil ruku k srdci na důkaz, že se hluboce omlouvá. V tom si však Aragorn čehosi všiml. Nové naděje, možná. ,,Tady ležel hobit," poznamenal, když se podíval na hlubokou rýhu v zemi, kterou vyležel Pipin, ,,a tady druhý." Chantal zbystřila a napla uši, aby slyšela každé jeho slovo. Potřebovala vědět, co objevil, než se vydá do lesa, vystopovat elfskou skupinu a najít své přátele. Hodlala tam však jít sama. I Kalliku už poslala pryč. Řekla jí, aby na ni čekala na druhé straně hvozdu, takže se klysna poslušně vydala Fanghorn obejít. Věděla, že by koně přes kořeny v lese nedostala a taky se bála, že by to pro ni bylo až moc nebezpečné. "Sama to zvládnu nejlépe," povzdechla si a naposledy se otočila na své druhy, kteří zrovna šli po stopách pulčíků s novou nadějí. Budou jí chybět, ale snad se brzy znovu sejdou.

,,Plazili se, měli svázané ruce," pronesl znovu Aragorn, přešel o kus dál a potom poklekl ke kusu provazu v trávě, ,,přeříznutá pouta." Nová naděje na nalezení jeho přátel ho poháněla dál. Musí je najít. Šel dál po stopách a snažil se nic nepřehlédnout. ,,Běželi tudy," podotkl, ,,byli pronásledováni!" Společně s Gimlim běžel dál a držel se všech viditelných vodítek. Legolas první běžel s nimi, ale teď zastavil, protože měl podivný pocit. Takový, jako když něco ztratíte, nebo zapomenete. Chystal se rozhlédnout okolo sebe, aby zjistil, co jim schází, když tu se jeho hlavou prohnala podivná myšlenka, že mu vlastně nic nechybí. Jen pokrčil rameny a vydal se za Aragornem. ,,Stopy vedou pryč od bitvy," vykřikl, když se zastavili u místa, kde šlápoty zmizely, ,,do Fanghornského hvozdu." Stáli u hranice lesa, kam jejich přátelé s největší pravděpodobností zmizeli za účelem schovat se před nepřáteli. ,,Fanghorn! Jaké  šílenství je tam zahnalo?!" Zamračil se Gimli a založil si ruce na hrudi. Začínal se o chudáky pulčíky znovu bát.

,,Musíme za nimi," rozhodl Aragorn a ohlédl se na Arona a Hasufela, ,,koně pošleme oklikou, přes kořeny by neprošli." Legolas jen přikývl a vydal se za nimi, když mu to došlo. ,,Kde je Chantal?" Zamračil se a rozhlédl se okolo sebe. Elfka však nikde nebyla. Ani ona, ani její klysna. Aragorn se zamračil. To jim ještě chybělo, aby se ztratil někdo další. ,,Ani Kallika tu není,'' svraštil Legolas obočí, když dorazil k Aronovi a znovu se ustaraně rozhlédl. Bál se o ni. Ani tu krvácející ránu jí nestihl znovu ošetřit. Nebyl blbý, všiml si, jak moc krvácí, ale věděl, že nemají čas a Chantal ho k ní nepustí. "Neříkej mi, že se vydala za elfy," zamračil se, když si všiml lehkých stop, vedoucích pryč od hromady mrtvol. "Úplně sama" . ,,Musíme ji najít!" Řekl rozhodným hlasem a podíval se na Aragorna. Ten však jen zakroutil hlavou.

,,Ne, Legolasi. Musíme najít pulčíky, nemáme čas hledat tu elfku." ,,TU elfku? Kdy se z ní pro tebe stala TA elfka?" Zamračil se Legolas naštvaně a spražil Hraničáře nenávistným pohledem. ,,Je součástí Společenstva, stejně jako hobiti. Pokud o ni přijdeme, rozpadneme se-" ,,Společenstvo se rozpadlo už dávno. Jediný náš cíl, je zachránit pulčíky. Chantal pomoczlt nepotřebuje, vyrůstala v divočině, dokáže se o sebe postarat sama," nenechal se přemluvit Aragorn, ,, a vypusť koně, půjdeme přes Fanghorn po svých." ,,Jestli chcete, jděte. Já najdu Chantal," zamračil se blonďatý elf, dal si nohu do třmenu a už se chtěl vyhoupnout do sedla od Hasufela, když mu někdo položil ruku na rameno. ,,Nedělej to, Legolasi. Vím, jak ti na ní záleží, ale nemůžeš jít za ní. Nemá tu ani koně, musela odejít sama. Kdyby chtěla, aby ses za ní vydal, řekla by ti to. Věděl jsi přeci, že se od ní budeme muset odloučit. Říkal jsem ti, že ten čas jednou přijde," ozval se Aragorn a počkal, až mu mladík odpoví.

Legolas si povzdechl, vyndal nohu ze třmenů a poslal Hasufela s Aronem pryč. ,,Promiň," špytl a Aragorn se pousmál. Počkal, až si elf v hlavě urovná myšlenky a potom se vydal zpět ke Gimlimu, který stále čekal u okraje lesa. "Má pravdu. Ani ji neznám," pomyslel si Legolas a s povzdechem se vydal za zbytkem družiny. "Ani nevím, jestli se doopravdy jmenuje Chantal." Ať ale dělal co dělal, nedokázal se zbavit špatného pocitu z toho, že je teď někde sama a zraněná. I přesto, že si za to může sama. Měl o ní starosti. ,,Tak. Teď už neztrácejme čas. Musíme najít pulčíky," zavelel Aragorn, když k němu elf konečně dorazil a po boku svých druhů se vydal do útrob zakletého lesa.

---

Chantal se naposledy ohlédla na své přátele. Bylo jí líto, že je tu musí takhle nechat bez toho, aby jim cokoliv řekla, ale vyhodnotila to jako nejlepší řešení. Věděla, že kdyby jim o jejím plánu řekla, Aragorn by ji odmítl pustit a Legolas by chtěl jít s ní. Byla si moc dobře vědoma toho, jaký strach mu nažene, až zjistí, že zmizela. Taky jí bylo jasné, že se určitě pokusí vydat za ní, ale doufala, že ho Aragorn přesvědčí, aby to nedělal. Na tuhle cestu, se totiž musela vydat jen ona sama. Jestli totiž Temnohvozdské elfy najde, bude mnohem jednodušší od nich něco vyzvědět, když bude sama, než když ssebou potáhne i člověka s trpaslíkem. Legolase ssebou nechtěla brát hlavně proto, že to může být nebezpečné. Se sílícím nebezpečím ve Středozemi se totiž Temný hvozd prý znovu stává útočištěm ne zrovna dvakrát přívětivých elfů.

Zamračila se a vyhnala podobné myšlenky z hlavy. Jen by ji od jejího plánu odradily. Zaostřila na Legolase a ucítila, že si konečně všiml jejího zmizení. Bylo to ale ještě moc brzy a ona nechtěla, aby ji odhalil dřív, než se ztratí v lesích. Zavřela oči a soustředila se. "Nesmí o mně vědět dřív, než vejdu do lesa." Když potom oči znovu otevřela, Legolas znovu pokračoval ve stopování pulčíků bez toho, aby cokoliv tušil. Chantal teď měla zajištěný ničím nerušený průchod do lesa. Věděla totiž, že i kdyby si Aragorn, nebo Gimli všimli, že s nimi není, pokračovali by i tak dál ve svém původním úkolu. Přesně tak, jak chtěla.

,,Sbohem, přátelé," pousmála se Chantal a bez toho, aby se dál ohlížela. Ještě by své rozhodnutí zpochybnila. Překročila pár tlustých kořenů, prošla zarostlým keřem a byla v lese. Vypadal temněji, než ho znávala. I stromy vypadaly nenávistněji, než kdy předtím. Věděla, že jestli nenarazí na další skřety, nebo Temnohvozdské elfy, bude se muset vypořádat s hýbajícími se větvemi stromů, které využijí každičké příležitosti k tomu, aby ji zahubily. Zastavila se a zastrčila si další bílý pramen svých jinak kaštanově hnědých vlasů, za ucho. "Měla bych s tím přestat, nebo budu za chvilku vypadat, jako stařenka," ušklíbla se, když se shýbala k zemi, aby prozkoumala stopy po kterých se dá. Legolas s Aragornem měli pravdu, když říkali, že ji vlastně vůbec neznají. Ani Chantal už si nepamatovala, o čem všem jim vlastně lhala, aby si ubránila své ostře střežené tajemství. To, které kdyby někdo odhalil, by připravilo o život nejen ji, ale i všechny, kdo o ní věděli. Proto ani Legolasovi, kterému věřila z celého Společenstva úplně nejvíce, neřekla popravdě snad ani jednu věc o její minulosti, či původu. Už si vlastně ani nebyla jistá, zda-li to dělá jako vždy sama pro sebe, a nebo tentokrát i pro lidi, na kterých jí snad poprvé v životě, alespoň trochu záleží.

***